Pád do tmy

Nadprůměrný horor s vynikajicí hororovou atmosférou, podporovanou ještě stísněnými prostory jeskyně. Ze začátku to má sice takovej trošku volnější průběh, ale s postupem času začíná atmosféra hodně houstnout a ke konci je už drtivě mrazivá a dokonce ani ty tak trošku divný mutanti mi nepřipadli v ději blbý. K tomu se ještě přidaly někdy pěkně brutální scény a vzniknul na dnešní poměry dobrej neduchařskej horůrek. (16.02.2006)

Tak si to shrňme... Partička mladých slečen si udělá výlet do okolních luhů a hájů. Zapomeňte však na skautíky - tyhle krásky vypadají něžně pouze z hodně velké dálky. V těchto "útulně temných" končinách (dost mi to připomínalo styl Blair Witch) jim dělá společnost zlá stránka schizofrenního Gluma a parta jeho klonů, která na oběd nepapá rybišku, ale lační po mase sličných dam. Wow, to stačí na základ dobré historky, ne? Přidejme k tomu ještě několik křivd a schíz z minulosti těchto slečinek a máme slušně propracovanou psychologii postav (ale mohlo jich být míň - měla jsem občas problém orientovat se v tom, která je Becky, Mona atd.).. Very good je to, že se film netopí v záplavě účelných lekaček - jasně, párkrát jsem se přistihla při "a kurva", ale o tom to je, ne? ;) Takže.. dobrou noc a hezké sny! :)) (15.02.2007)

Jeskyně. Místa, která člověka přitahují, ale na druhé straně zároveň děsí. Děsí ho představa, co kdyby se v nich sám ztratil a postupně by začínal mít dojem, že vidí a slyší něco, co by v jeskyni nemělo co dělat. Nejvíce se mi líbil začátek filmu, jeho atmosféra, pár důstojných a šokových lekaček. Průchod jeskyní a objevování jejích dávných krás byl opravdu dost klaustrofobický, následné boje s nespecifickým druhem dosti krvavé a konec filmu... Vlastně by to vyšlo nastejno, přeživší slečna by tak jako tak přišla o rozum. Ovšem přijít o rozum v jeskynním systému, který je jako pekelná díra s pekelnými stvůrami, to je opravdu k zbláznění...:) (16.11.2008)

Strach je mojí interakcí, pozřenou kyselinou co prostupuje mým tělem, rozlévá mrazivou nejistotu, horoucí poblouznění, leptá sklíčeností a rozpouští jistotu. Zásadní věci jsou většinou ty nečekané a z tohohle pohledu je pro můj prožitek The Descent docela zásadní kousek. Neil Marshall, který mě už jednou nemálo překvapil olschoolovým s surovým hororem Psí vojáci (2002), naservíroval hodně sugestivní podívanou, horor in-natura se velkou měrou nepřihrávané opravdovosti. Jakousi klaustrofobickou parafrázi na princip Kostky notně kořeněnou prvky mutantských hororů. Velikou devizou celého počínání je takřka minimalistická kamera, někdy spíš dokumentární, nežli filmová a taky hra světel v trenýrkách temnoty (červené světlice, zelené neony, infra, oheň). Plus si zaslouží i celkově atmosferický hudební doprovod, jenž jen umocňuje celý naturel děje (hudba ho nepřebíjí, je nenucená, vláčná a příjemně mrazivá). Na podmínky velice dobré a uvěřitelné herecké výkony, celkově dobře napsaný děj příběhu, který mistrně těží ze všech prověřených hororových klišé a halí je do celkově moderního hávu. No a samozřejmě, co by to bylo za bestiální kempování bez chleba s džemem, pořádnou gore požíračkou. Navíc jako zdaněnitelný bonus nenuceně překvapivý konec, takže co víc si přát? A že nejde najít jediný výrazný mínus? Možná snad, daní prostředí a formy je častá nepřehlednost, kdy se ztrácíte v postavách a po tmě orientaci dle výkřiků, natož dle jmen vzdáváte. Tudíž jednoznačný doporučení pro milovníky nekompromisních hororových jatek a pro slabší povahy navrhuju nákup elegantních plenových kalhotek Tena, dokonale prodyšných, co uchrání vaše pohovky od nečekaných úniků večeře. U mě za [9/10]. (17.10.2007)

Záběr: Džíp zastaví u krajnice (nehledě, že film je britský a auto jede po pravé straně), levým předním a levým zadním kolem lehce zasahuje do silnice. Střih. Záběr: žena se zcela zkrvavenou tváří naříká za volantem. Opět prostřih na auto na krajnici a na ženu za volantem. Náhle se za autem zjeví "MACK" s návěsem plným dřeva. Záběr zpoza džípu, který je najednou v půli silnice, na projíždějící a pomalu mizející kamion. Opět rychlý střih a záběr na džíp zpředu, který opět stojí pokojně zaparkovaný na úplném kraji silnice... Já dokážu pochopit, že je to celé prezentováno jako pouhý sen či představa jedné z hrdinek, ale ať to celé nepůsobí jako pěst na oko. (10.03.2010)