Pád do tmy

Slova vysočina a řezník někomu asociují salám, mně filmy Neila Marshalla.. Speleologický survivor, který by si klidně vystačil i bez nástupu humanoidních macarátů, protože pocity stísněnosti (nejen prostoru) dokáže hravě navodit i bez hororových prvků. Chutné gore efekty se zvukem připomínajícím čvachtaní dvouletého dítěte v nafukovacím bazénku, otevřené zlomeninky a bláto na hřišti způsobující lekačky jsou pak už jen třešinkou na krasovém dortu ze strachu, krve a prachu. Jaký to v uvozovkách balzám oproti námětem podobnému The Cave od B.Hunta, které lze napínavosti přirovnat k devadesáti minutovému upřenému pohledu na stalagmit vprostřed jeskynního komplexu - podotýkám bez baterky.. A tolik diskutovaná pointa? Nejvíc se mi nakonec líbí myšlenka, že ten "Descent" (sestup) byl "into Madness", viz.nepoužitý záběr "crawlera" při úvodní halucinaci v nemocniční chodbě či některé logické nesrovnalosti (viz.Lima). Ty nejstrašnější stvůry totiž člověk ukrývá jen ve své hlavě.. (15.05.2012)

Tohle je takový vyloženě autorský projekt... Neil Marshall režíroval, sepsal scénář a nedivil bych se, kdyby vergloval i kamerou. Doma vytáhl z harému nejlepší baby a vyrazil s nima natáčet do blízký jeskyně. Musí se nechat, že má slušně odposlouchaný ženský dialekt. Marshall dovede být dostatečně moderní a klaustrofobní, ještě by mu někdo mohl vysvětlit, že dobrý monstrum je pomalý a nevyhnutelně fatalistický, nikoliv agilní piskoř, se kterým si to barbíny natažený na emancipační kopyto nerozdávají v jedný scéně div že ne na férovku přes kung-fu. (04.04.2008)

Glum. Glum. Ze začátku zajímavě se vyvíjející záležitost, která se však postupně poněkud propadne do tmy šedivého průměru. Příběh o "jeskyňářkách" není nijak děsivý, atmosférický či aspoň zajímavý. Nejste-li ovšem klaustrofobikem, pak bych si projekci hodně dobře rozmyslel. Napínavý je jen do momentu kdy se ukáže původce "zla". Poté jde o klasickou žánrovku se zbytečně hektickým a zmatečným střihem. Po technické stránce zajímavě ztvárněno, v atraktivním prostředí, ale celkově to není nic extra. To žánrově příbuzná Jeskyně je alespoň směšná tak moc, že na ní jen tak nezapomenete a svým způsobem si jí lze užít. Což tady nehrozí. (15.08.2005)

Scénář: Neil Marshall .. Jako, Liongate se výběrem námětů nezapře, přesto si opakovaně dovolím tvrdit, že současný horor je na dost ubohé úrovni a občasné vysoké hodnocení v různých databázích souvisí pouze s nedostatkem kvalitního materiálů a tím razantního snížení požadavků ze strany fandovské základny, která maximem dokáže ohodnotit kdejakou hovadinu. Sponzorování takových projektů je jen mrháním prostředků (byť se mnohdy vrátí, protože naivních vyznavačů hloupých hororů neubývá). Je to i případ filmu Descent. ___ Neil Marshall mě sice svým virus-apokalyptickým Doomsday potěšil, bohužel jeho předešlý počin za nějaké pochvalné ódy nestojí a jelikož mu chybí nadhled a humor, je průser na obzoru. Možná, kdyby nesklouzl do šablonovité vyvražďovačky s dementní motivací postav, které se vraždí navzájem a zůstal jen u klaustrofobické tmy a náročného hledání cesty ven. Jenže ne, šestice žen musí na výpravě do neprobádaných temných hlubin narazit na kolonii Glumů, která ráda masíčko. Měl zůstat jen u strachu z neznámého, touze po záchraně a (kdyby si k tomu tedy připravil půdu v úvodní třetině) okořenit to nějakým tím rozkolem, ústícím ze sporů v soukromí, který by třeba vedl k vraždě mezi některými z nich, apod. Prostě dojet do závěru na psychologii. ___ Pád do tmy navíc nevyleká a závěr nepřekvapí. Oboje je také trapně šablonovité - copak se vážně leknete, když je předkládán několika vteřinový záběr do tmy (přes infra záběr kamery holek či samostatný záběr filmu) a pak se něco zjeví? Vždyť je to tak průhledné a očekávatelné! Lekačka by se měla dělat v momentě, kde není očekávaná, tj. bez zdlouhavé přípravy! K samotné pointě resp. (ne)šťastnému konci - vždyť už při první takové dějovém „probuzení se“ bylo přece téměř jisté, že ho použije ještě jednou, nejlépe ve finále. Nechápu, proč bylo použito dvakrát, protože tím to finální zcela ztratilo náboj a intenzitu. Oba zásadní momenty tak mohou bezvadně fungovat pouze na neznalé strašpytlíky. 40%. (24.04.2008)

Super hovězina s šestákovoumorálkou a fakt sexy zakrvácenou hlavní hrdinkou. Narozdíl od podobně laděné Jeskyně tady zapracovala jak skvělá režie, která si s atmosférou podzemí řádně vyhrála, tak slušný scénář, který naskládal partu buchet do jeskynního komplexu, vystavil je bandě hladových Glumů a přestal cokoli řešit. Dialogy se tak omezují na nutné minimum a člověk přežije i ten celkem jalový pokus o jakés takés vyhrocení vztahu uvnitř družiny. Fakt se mi líbil stylový konec. Čekal jsem typické nablblé klišé, ale navzdory falešnému naznačení je konec... no prostě descentní jak se sluší a patří. Neil Marshall to má v ruce a The Descent je fakticky povedeným kouskem hororového béčka s áčkovým vyzněním. Ačkoli je část před zjevením glumoidních kreatur výrazně povedenější, celkově vzato mě i emancipovaná vyvražďovačka v závěru celkem pobavila. Citace Morriconeho zvukových patvarů z Věci taky potěšila. Tak toto som nečakal. (06.01.2008)