Řek Zorba

Řek Zorba byl oblíbený film mé mámy, často o něm mluvila. Já ho shlédnul až nyní a bylo to pěkné. Mladý angličan se dává dohromady se stárnoucím řekem, aby na Krétě vybudovali důl a prožívají věci veselé, smutné i tragické. Životní roli má Anthony Quinn, v jehož podání Zorba naplno žije, miluje, chlastá, filozofuje a hlavně tančí, když je jeho srdce plné a nemůže dál. Skvělá je i oskarová Lila Kedrová jako dáma, který vzpomíná na zašlé mládí a slávu. Bohužel jakmile je v centru angličan, je to nuda, protože herec Alan Bates mě přišel nevýrazný, stejně jako jeho postava. A některé věci (vražda ze cti) mě přijdou na to kdy se to má odehrávat šílené. Jinak povedený film. (04.09.2021)

Z původní Kazantzakisovy knihy toho sice kromě hlavní dějové linie moc nezbylo, ale přesto jde o výjimečný film s výjimečnými hereckými výkony. Celý odkaz filmu lze shrnout v citátu z posledních minut filmu: Člověk musí být trochu blázen, jinak nepřetrhne okovy, není svobodný... Život je nádherný, člověk si ho ale musí svobodně užívat, jinak se mu nevyjeví ve své plné kráse. Svoboda, hledání krás života, boj proti zažité společenské kultuře... film trochu předjímá nastupující společenské změny 60. let. Možná také proto režisér zvolil černobílé zabarvení, které vizuálně přesouvá film více do minulosti a předkládá obraz sympatických rebelujících "historických" osob. Celý film je protknut nádherně poetickou atmosférou, která krásně koresponduje s pozitivní životní filozofií hlavní postavy a která musí zasáhnout snad každého diváka. (31.05.2010)

Život jako přešlapování s krabicí knih, před prudkým deštěm hájenou vlastním tělem. Knih plných pravd o utrpení těch, kteří se stále dokola marně ptají po smyslu života i umírání. Život v nerozhodnosti, pochybách, nevíře a hloubání. Takový nebyl jen život básníka a esejisty Basila. Kéž by každý mohl mít svého Řeka Zorbu. (31.01.2006)

"Život je problém. Iba smrť nie je. Byť na žive, to znamená povoliť si opasok a vyhľadávať problémy." - Alexis Zorba... Bez tohto filmu by rozhodne neexistovalo Grécko v takej podobe, aké ho poznáme dnes - Zorba je priam gréckym národným dedictvom. Knihu som síce nečítal, ale nakoľko po pánovi Kazantzakisovi pomenovali letisko hlavného mesta ostrova Kréty, tak usudzujem, že má v tomto štáte doposiaľ pomerne veľký rešpekt. Skutočný Grék Zorba (alebo presnejšie Zorbas) sa na toho filmového/knižného z povahovej stránky pomerne dosť podobá a preto ma trochu mrzí, že sa Kazantzakis nerozhodol opisovať presnú históriu. Popravde, neviem, čo som mal od filmu očakávať. Vo všeobecnosti sa veľmi nerozoberajú jednotlivé plusy a mínusy snímku a tak som sa do neho pustil celkom naslepo. Grék Zorba je film pomerne dosť starosvetský - je natočený spôsobom, akým boli natočené oveľa staršie filmy, ale je tu použité veľké množstvo zaujímavých prvkov a kamerových záberov, ktoré ale v spomínaných starých filmoch nejestvovali (napr. záber rútiaceho sa dreva z kopca). Je to tak isto film na tú dobu trošku poburujúci - najkrajšou a zároveň najmilšou scénou bola nepochybne tá, kedy sa do izby chorej Zorbovej manželky nasáčkovala celá krétska dedina a všetci jej obyvatelia spokojne čakali, kedy už konečne zomrie, aby mohli izbu vyrabovať a pekne si poodnášať jej majetok. Vecou, ktorú si na celom filme najviac vážim, je nepochybne nazabudnuteľná hudba Mikisa Theodorakisa, ktorá je prenádherným symbiotickým zlúčením celého gréckeho folklóru a ktorá sa v priebehu desaťročí stala priam metafyzickou entitou súčasného Grécka. Tá hudba je kapitola sama o sebe a dala mi omnoho viac, než celý tento film. (25.03.2018)

Filmová (potažmo literární) klasika, která má dosah i do současnosti. Asi všichni známé tanec Sirtaki na velmi chytlavou a zároveň jednoduchou melodii, s postupnou gradací. Na samotný legendární tanec si však musíme počkat až do závěru filmu. Jaké jsou ale dvě a čtvrt hodiny filmu, než se dočkáme onoho slavného momentu, kdy Alexis Zorba řekne příteli Basilovi (NO HOMO) že ho má rád a zatančí si s ním Sirtaku? Ve filmu nejde ani tak o děj jako spíše o vykreslení řecké kultury, která místy působí celkem bizarně a archaicky. Nahlédneme do místního folklóru a řeckých ortodoxních tradic. Nechybí ani záběry na slunnou řeckou krajinu,kostely, staré báby v černém, kterým chybí snad všechny zuby, spousta divokých koz atd. Zkrátka takové nezkažené Řecko, než ho vzali útokem turisté (pár let po Turcích). To vše je pěkné, jen ty 2 hodiny jsou docela dost. Příběh je až na druhé koleji, není kdovíjak zajímavý a plný zvratů. Spíše je načrtnouto několik podzápletek, které samostatně skončí. Herecky to bezkonkurenčně táhne Anthony Quinn, který do toho dal všechno. Nejvíce ukecaný, má radost že života, prohodí občas nějakou lidově-filosfickou úvahu o životě, trochu taková Hrabalovská postava. Vedle toho máme hlavního hrdinu Basila (který mi přišel, že moc neví, co vlastně chce), starší Francouzku a promiskuitní Vdovu. Postava Vdovy mi přišla hodně divná, za film řekne pár vět celkem nedokreslená a než si na ní člověk udělá obrázek, je pryč. Popravdě jsem od filmu čekal o dost větší zábavu, nějak lépe stavěný příběh a vykreslení postav. Na druhou stranu cením hudbu, místní folklor a samozřejmě Quinna. Takže celkově nadprůměr. 6/10 (09.02.2021)