Řek Zorba

Filmová (potažmo literární) klasika, která má dosah i do současnosti. Asi všichni známé tanec Sirtaki na velmi chytlavou a zároveň jednoduchou melodii, s postupnou gradací. Na samotný legendární tanec si však musíme počkat až do závěru filmu. Jaké jsou ale dvě a čtvrt hodiny filmu, než se dočkáme onoho slavného momentu, kdy Alexis Zorba řekne příteli Basilovi (NO HOMO) že ho má rád a zatančí si s ním Sirtaku? Ve filmu nejde ani tak o děj jako spíše o vykreslení řecké kultury, která místy působí celkem bizarně a archaicky. Nahlédneme do místního folklóru a řeckých ortodoxních tradic. Nechybí ani záběry na slunnou řeckou krajinu,kostely, staré báby v černém, kterým chybí snad všechny zuby, spousta divokých koz atd. Zkrátka takové nezkažené Řecko, než ho vzali útokem turisté (pár let po Turcích). To vše je pěkné, jen ty 2 hodiny jsou docela dost. Příběh je až na druhé koleji, není kdovíjak zajímavý a plný zvratů. Spíše je načrtnouto několik podzápletek, které samostatně skončí. Herecky to bezkonkurenčně táhne Anthony Quinn, který do toho dal všechno. Nejvíce ukecaný, má radost že života, prohodí občas nějakou lidově-filosfickou úvahu o životě, trochu taková Hrabalovská postava. Vedle toho máme hlavního hrdinu Basila (který mi přišel, že moc neví, co vlastně chce), starší Francouzku a promiskuitní Vdovu. Postava Vdovy mi přišla hodně divná, za film řekne pár vět celkem nedokreslená a než si na ní člověk udělá obrázek, je pryč. Popravdě jsem od filmu čekal o dost větší zábavu, nějak lépe stavěný příběh a vykreslení postav. Na druhou stranu cením hudbu, místní folklor a samozřejmě Quinna. Takže celkově nadprůměr. 6/10 (09.02.2021)

Drama, které není pro mě. Věčně rozverné a melancholicky usměvavé nálady působí občas až otravně a prosvěcují je jen dva hlavní hrdinové, kteří už po pár společných minutách dokážou na minimálním prostoru působit jako staří přátelé. Jenže proti lehce problematické hřejivosti je druhá polovina plná existenciální tíživosti a vyrovnávání se s krétskou mentalitou daleko horší a přichází naprosto nečekaně a nepříjemně hlasitě. Nevyrovnaná a okoralá klasika, které třetí hvězdu pohříchu získali Quinn s Batesem. (19.09.2009)

V Zorbově příběhu se toho dá najít hodně – třeba u nás ve zlínském divadle z něj druhdy udělali poměrně odpudivou oslavu drobného podvodníčkovství – a to, co v něm našli Kakojannis s Quinnem, mi dává smysl, hlavně to o blahodárném vlivu šílenství na život chlapskej. Ale pro optimismus si k nim chodit nebudu, záchvat smíchu nad jedním inženýrským debaklem a závěrečný taneček na pláži mě ze smutku nad sugestivně vylíčenými temnotami lidské povahy tak úplně nevyléčil. (24.06.2018)

Čiernobiele podanie nedá vyniknúť krásam gréckeho prostredia, ale to nie je moja hlavná výhrada k filmu. Problém som mal vôbec so sledovaním príbehu, ak sa dá to dianie takto vôbec nazvať. Zo začiatku pri zoznámení som to ešte vedel vydržať, ale neskôr ma nuda brala až na spánok. Občasná príjemne vtieravá typická grécka muzika ma prebrala, ale všetka tá salámová metóda Gréka Zorbu prístupu k životu mi akosi unikla a vôbec mi nechýba. A nakoniec tanček a rozprávky je koniec. (08.10.2013)

Film jsem moc spoluprožíval s hlavním hrdinou už jako dítě. Později už tolik ne. Co mě jako dítě zaujalo? Jak jde hlavní hrdina hrát kostky a na všech má šestku, aby vydělal peníze na dobrou věc. A jak sbalil ženu, která neměla muže, a tak ji rozproudil, že pak už jen čekala na muže, co ji budou stále uspokojovat. A co mě zaujalo podzěji, jako dospělejšího? Že to co mě zaujalo jako dítě, tak už mě moc nezaujalo, ale něco jiného. Aby ne, když jsem byl starší! (04.09.2010)