Unaveni sluncem 2: Odpor

20% - Takovýhle průšvih jsem od velikého Michalkova skutečně nečekal. Tento film je smutnou hromádkou zbytečných epizod bez náznaku formy. Je vidět zoufalá snaha o jakýsi pathos a nostalgii, ale bez nějakého jasného sdělení, nebo postavy, na kterou bychom se upnuli to prostě nefunguje... Scénář působí dojmem školní slohové práce jakéhosi grafomana. Jsem příliš zklamaný, abych se tu rozepisoval o špatné hudbě, mizerném herectví a ostinátním opakováním téhož. (31.10.2011)

Voľné pokračovanie po takmer 16 rokoch a veruže riadne dlhé. Dej prekypuje rôznymi zaujímavými scénami, časovými návratmi, viacerými líniami, no rozhodne vojnu neidealizuje, no a ten pátos, či priam nezmyselné detinské scény boli len vyjadrením, že človek potrebuje nádej a vo vojne to tak často býva, že sa ľudia upínajú k nezmyselnostiam, aby všetko nebolo len o zabíjaní a neporazilo ich zo všetkého naokolo. Vo filme mi však napriek tomu chýbalo niečo hlbšie. Je mi jasné, že sovietske reálie boli dosť duchovne chladné, že veci boli chaotické počas vojny a to tu podľa mňa je dosť dobre vyjadrené. Nejaký hlbší dojem z toho nemám, ale ako napísala užívateľka Jezinka.Jezinka, že je to práve o vojne, láske, viere a nádeji. (14.03.2014)

Filmařské selhání gargantuovských rozměrů. Film, v němž se fatálně hroutí kategorie postav, času a prostoru (v jedničce tak precizně budované a skvěle fungující) a zůstává jen beztvará a nekoncepční směs záběrů, které často postrádají jakoukoli logiku a racionální záměr. Dílo zkázy dokonává strašidelně monotónní hudba, páprdovská kamera a střih bojových sekvencí, politovánihodné neherectví Nikitovy milované Naděždy a absolutně zoufalá absence názoru a jakéhokoli sdělení. Michalkov může plácat, čeho se tímhle filmem chtěl dobrat (dobra, boha, metafyziky války), ale faktem zůstává, že se dobral jen absolutní negace svého kdysi generálsky rozhodného a disciplinovaného stylu. Paradox nemůže být horší – čím více záběrů film má, tím více vyniká jeho bezradnost a prázdnota. Počkal jsem si na delší verzi a ručím za to hlavou. (10.07.2010)

„Ruský patos v té nejotravnější podobě“ jsem za minulého režimu zažil ve velké míře, coby častý kinodivák sovětských válečných filmů, ale Michalkův film k nim rozhodně nepatří. Naopak, co oceňuji, je Michalkovem systematické nabourávaní klišé válečného žánru, buď prostřednictvím jemného absurdního humoru, nebo fraškovitých situací, které dokreslují absurdnost války, či skrze nezvyklý autorský přístup, který je nečekaný a tudíž občerstvující (závěrečná scéna s odhalením poprsí). Ano, patos je zde také, ale ve velmi rozumné míře. Michalkov se určitě nemá za co stydět a těším se na druhou část vyprávění. (11.08.2011)

V Rusku se setkal Michalkovův velkofilm s vášnivým odporem a kritika si na něm s gustem smlsla, což nepochybně do značné míry souvisí s jeho postavením a politickými názory, které se dají volně přirovnat k tomu, které u nás v minulosti měl Otakar Vávra. Taky u nás filmová kritika nezakrývala rozpaky, tak jsem byl zvědavý, jaký dojem na mě tenhle kousek udělá. Je neoddiskutovatelné, že Unaveni sluncem 2 představuje do určité míry nastavovanou kaši vzhledem k zakončení původního snímku, které tvoří velice kompaktní dílo završené smrtí všech hlavních hrdinů, a tudíž prakticky neumožňující pokračování. Když vám zázračně ožije jeden hrdina, je to příjemné překvapení, ale v tomhle případě to už připomíná jisté výjevy z bible. Michalkov jednoduše chtěl natočit válečný velkofilm a využil popularity svého oskarového filmu i za cenu, že vlastně znásilnil své předchozí umělecké dílo. Taky je pravda, že Unaveni sluncem 2 zdaleka nedostahuje takové umělecké úrovně jako první díl nebo snímek 12. Scénář je moc roztříštěný neustálým střídáním časových rovin a mnoha postavami, které nejsou vždycky adekvátně využité. Je to na jednu stranu načichlé hollywoodštinou - takové ty zázračné úniky na poslední chvíli nebo okamžitá odplata shůry padouchovi za jeho nemorální čin - na druhou stranu se tam zrcadlí snad nejvíc z Michalkovovy filmografie za poslední dvacetiletí jeho politické názory nasáklé ruským nacionalismem, "slavjanofilstvím", které mísí pravoslaví s komunismem ve jménu budování silného státu a obrany národa. Filmu by se dala vytknout i řada menších scénáristických nedodělků, naproti tomu ale Michalkov pořád předvádí, že je velkým režisérem současnosti a především že disponuje dostatečně velkým rozpočtem, aby dokázal předvést řadu velkorysých válečných scén s masovým komparzem a přesvědčivou ukázku apokalypsy letních měsíců roku 1941. Kromě něj si nikdo z ruských filmových tvůrců nedovolí předvést letecké nálety dobovou technikou nebo masový útok německých tanků a pěchoty na postavení trestné jednotky. Celkový dojem: 45 %. (08.06.2011)