Strings

Kdo má rád loutky, tomu se to musí líbit. Tuctový raubířský příběh je zde povýšen na "provázkovou metafyziku". Provázky vodící loutky vedou k až tam, kam není vidět: do nebe, k Bohu, do nekonečna, k osudu.... Nebo je to indický obraz světa, v němž lidé jsou produktem bohů, kteří je stvořili z nudy, a teď se baví jejich osudy, které jim všemožně komplikují... Kam se loutkářství posunulo od doby Matěje Kopeckého... A kam směřuje? (05.04.2014)

No musím konstatovat, že sem byl silně zklamán. Silnej příběh sem nečekal, a ani se mi ho nedostalo, ale aspoň sem doufal, že omáčka okolo bude aspoň trochu osolená... Nebyla :( Filmeček je to hodně naivňoučkej, postavy naprosto samoúčelné (a někdy i docela zaměnitelné - jmény i vzhledem) Čekal sem něco, co bylo na plakátě, támhle nahoře vlevo vedle názvu filmu - Temné ale efektní fantasy. A to se mi bohužel opravdu nedostalo. Najde se tu několik opravdu krásných scén (u mě vede ten záběr, jak otroci táhnou po poušti velikej těžkej vůz), ale na všech se podílel počítač, což je u fimu, jehož hlavním tahákem jsou loutky, docela škoda. Myslím, že daná látka se dala zpracovat opravdu mnohem lépe, a musím kajícně přiznat, že Team America vede. (počítám ovšem loutkové filmy i s těmi provázky, jinak Mrtvá nevěsta a Wallace s Gromitem RULEZZ).. Originalita ovšem srší z každého záběru a proto nakonec aspoň ty 3 hvězdičky. A pták OLA je naprosto geiální!! (22.03.2006)

Strings ma prekvapili tým, že výborne fungujú ako historická dráma a že zvolená forma nijak neobmedzuje tvorcov v tom, čo chcú povedať. Tie body navyše sú aj za tú formu, ako často máme možnosť vidieť v našich kinách niečo podobné? Za chvíľu som si na netradičný vizuál zvykol natoľko, že som sa nechal unášať iba príbehom (ako niečo jednoduchšie od Shakespeara). V škandinávskom filme prekvapí hviezdna účasť na nahovorení postáv. (24.10.2012)

První loutkový celovečerní film, co jsem pokud si dobře vzpomínám viděl, a hned tak skvostný kousek. Asi nemá smysl chválit očividné nádherné provedení loutek, jejichž tváře jakoby opravdu hrály široké množství výrazů v závislosti na naprosto mistrovském vedení. To vám umožní vnímat dění jako zdánlivě reálné a na neobvyklý koncept si velmi záhy po začátku zvyknete. Ano, fantastický příběh je velice předvídatelný, místy patetický a zdaleka ne tak dojímavý, jak byl zřejmě zamýšlen, nu a už vůbec ne originální. Originalita ale není požadavek, který bych kladl na kterýkoliv film a už vůbec ne na snímek žánru fantasy. Ten chápu - přinejmenším v tomto případě - jako převyprávění archetypálních příběhů z mytologie a jejich znovuvybudování v nové, současnější formě, ovšem zároveň jako zřetelnou poctu svému originálu, a tuto charakteristiku snímek Strings, domnívám se, naplňuje. Bonusem pro ty diváky, kteří mají rádi filmová Star Wars, pak bylo velké množství vizuálních a dialogových citací (hlavní hrdina vysí za nohy v ledové jeskyni v záběru, který až podivně podezřele připomíná podobný z Impérium vrací úder, dočkáte se i variace na povstání Dartha Vadera nebo pohřeb Padmé Amidaly z Epizody 3, variací na kultovní repliku "použij Sílu!" je "použij Lásku!" a nespočet dalších aluzí). Stále jsem neozřejmil, proč tedy ony ovace.. Důvodem je naprosto jedinečné kouzlo filmu, které je výsledkem do posledních detailů vycizelovaného, přitom výsostně fantastického, cizího diegetického světa. Nejde o tradiční loutkový film, který by napodoboval realitu uvnitř svého média, ale tento animační postup - toto médium, si film String oproti tomu plně přiznává a dosahuje jeho reflexe. Šňůry jsou v mytologii diegetického světa pohybovány bohy (?) na nebesích. Tomu se přizpůsobuje vnitřní vybudování celého světa až po zmíněné detaily. Pro příklad detailu uvedu třebas to, že loutky starých osob při pohybu vržou. Nápadité bylo i kamerové zpracování, které se konceptu přizpůsobilo rovněž a využilo ho k obohacení obrazové stránky filmu - kamera například snímá scénu skrze otvor v trupu loutky apod. (12.01.2008)

Příběh rozhodně není to, na čem je film postaven. Jde samozřejmě spíš o hudbu, atmosféru, výtvarné pojetí a vyhrání si s loutkami. A to všechno se určitě povedlo. Alespoň mě film nadchnul a oslovil. Těšila jsem se na něj už dlouho (asi tak dva tři roky), od chvíle, kdy jsem si o něm přečetla v jistém filmovém časopise. Teď jsem si ho sehnala a nezklamal mě. Líbily se mi nápady smrti a narození, vězení a vzájemné propojenosti. Přestože mají loutky stále tytéž výrazy v obličeji, připadaly mi pokaždé jiné - když měly být smutné, viděla jsem v jejich tvářích smutek, když se rozzuřily, byly pro mě rozzuřené. To všechno závisí na práci s hudbou a hlasem. Závěr s ptákem byl hřejivý a povzbudivý. (20.03.2008)