Poslední pevnost

Další pohádka o uvědomělých a charakterních věžních, kteří nic nemilují víc než svátost americké vlajky. A pro těch pár hvězd a pruhů položí vrazi vlastních babiček i život. Ano, už teď je zřejmé, že bez tsunami patosu se opravdu neobejdeme. Závěrečná vězeňská vzpoura, v níž si generál Irwin zahrál na středověkého dobyvatele, ve mě vzbuzovala upřímné výbuchy smíchu. Vězni, po zuby obrnění štíty vyrobenými z jídelních táců, vytáhnou z čarovnýho kolobouku obří obléhací prak a po vzoru bratra Žižky s mohutným "urrrrrá" dobývají pevnost plukovníka Wintera, nejzlejšího člověka pod sluncem.... Pak už si jenom vzájemně zasalutujeme, někdo z nás se očistně pobleje a na Poslední pevnost můžeme s klidnem na věky zapomenout. (04.10.2010)

Skvělý psychologický souboj odsouzeného generála s vojenským teoretikem, jenž řídí věznici, kam byl slavný generál poslán odpykat si svůj trest. Výborný Robert Redford v podle mě velmi podhodnoceném dramatu. Brubaker to sice není, ale pokud můžu, pokaždé se v televizi na Poslední pevnost rád podívám. (04.02.2024)

Vojenské vězení vedené pevnou rukou plukovníka Wintera (James Gandolfini) dostane nového nájemníka - bývalého hrdinu ze všech možných válek, generála Eugena Irwina (Robert Redford). Jenže už první osobní setkání nedopadne vůbec dobře, a plukovním Winter se rozhodne generálovi pobyt ve vězení pěkně osladit. Ale generál Irwin si svým přístupem ke kolegům vězňům vybuduje respekt, a rozhodne se ukázat světu Winterovy praktiky. A to Winter rozhodně nechce dopustit. Mezi vězni a dozorci se rozpoutá opravdová válka ... Oproti ostatním zde komentujícím mi americký patriotismus (= není důležité jestli zemřete nebo ne, hlavně že zachráníte americkou vlajku) vůbec nevadí, a tak jsem se u filmu docela příjemně bavil. Dvě hodinky utekly jako voda, ale musím podotknout, že mnohem větší zásluhu na tom má James Gandolfini než Robert Redford. A vzhledem k tomu, že se dokáži odprostit i od takových elementárních logických problémů (kde ku.va vzali vězňové zápalné bomby a katapult), tak klidně dám čtyři hvězdičky... (13.01.2011)

Film z roku, kedy sa veľa zmenilo a pre mňa je symbolom toho, že v USA je niečo zhnitého a skutočné hodnoty sa stratili. Má to byť symbol, že skutoční vodcovia nakoniec vždy predčia tých zlých. Avšak ako prevzatie väznice to je veľmi hlúpe. Dbá to skôr na nejaké patetické reči, prípravu akosi vynecháva pre záverečnú veľkolepú scénu, ktorá má byť prekvapivá. Všetky tie týrania boli slabé, skutočnosť je totiž desivá. Takéto prebratie väznice je dosť naivné, najmä, čo sa týka USA. Takisto aj väzni, ktorí tak veľmi počúvali svojho generála, nikto nezradil. Plus taktiež slabí väznitelia. To záverečné vyvesenie vlajky a ústupok vojakov, to bolo romantické, hrdé až poetické, som mu to však ochotný odpustiť. Celkovo to však nie je žiadny ukážkový film, len hovorí o spravodlivosti, cti a oddanosti. (20.09.2012)

Mám ráda filmy z vězeňského prostředí, v současné době mě však začíná ubíjet stereotyp: následování lineárně vyjetých kolejí scénářů, patos... a vlastenecky hrdé mávání americkou vlajkou. Bože, odpusť jim, neb oni nevědí, co činí. Američané zkrátka netuší, jak s tímhle neustále předhazovaným "detailem" dokážou urputně lézt na nervy zbytku světa. Příběh "Poslední pevnosti" nenabízí nic moc nového: věznice je sice vojenská, hlavní hrdina není svalovec a utkání s vrchním padouchem musí vést pomocí své vůle a důvtipu, nikoliv efektních úderů. Ve své podstatě však jde stále o totéž: klaďas se do ničeho nechce zaplést, dokud díky záporákovi neumře nějaký vedlejší chudák, a pak se nasere, získá sympatie spoluvězňů a zloduchovi to navzdory všem úskalím pořádně natře. Žádné překvapení se nekoná, scénář i postavy jsou předvídatelně klišoidní, což je největší slabina "Poslední pevnosti". Jistě, najdou se drobné inovace: vězni jsou přes vzájemné rozpory na jedné "lodi", jsou to vojáci, zakázané salutování, úctu k výše postavenému spoluvězni a vůbec vzorné chování používají jako formu vzdoru vůči řediteli, závěrečná bitva je strategičtější, než bývá zvykem (tím neříkám logičtější, bohužel právě naopak). Přesto jde v jiné variaci o totéž, co lze vidět skoro ve všech ostatních filmech o vězení. Před dvaceti, třiceti lety to mohla být bomba, ale dnes by to chtělo přece jen víc originality a méně schématičnosti. Při váhání mezi 3 a 4 hvězdičkami tak nakonec rozhodly dvě věci: solidní herecké obsazení (zvláště Gandolfini se blýsknul) a již zmíněné sympatie k podobným filmům. Neobjektivních 70%, ale s odřenýma ušima, nosem, rameny, prsama, zadkem a... přečnívajícími částmi;-) (22.05.2009)