Capote

Tohle byl asi (ale jen zatím) životní výkon Philipa Seymoura Hoffmana, který akademici právem ocenili zlatým plešounkem. Opět zahráno tak, jako bychom se dívali na Capoteho samotného. Já jsem absolutně propadla Hoffmanově brilantně vypiplané dikci a gestikulaci. To byl prostě koncert! Hned druhý den jsem letěla do knihovny a na stalo už mi leží "In Cold Blood". A ta kniha je vážně geniální. Filmem jako by Bennett Miller vzdal knize hold. A je to nejen vkusnou režií, za zmínku stojí i krásně smutná kamera, a hlavně hudba - melancholické piano vytváří pozadí pro příběh dvou vrahů, které nelituji, ale dokážu díky Capotemu pochopit, že i jim se dá odpustit. Přestože (či snad právě protože) Capoteho toto odpuštění stálo mnoho bolesti. (01.04.2006)

Do Capoteho příběhu lze proniknout úměrně tomu, jak divák akceptuje titulní postavu. Hoffman totiž předvádí téměř až extrém, kdy mě svým exhibicionistickým, byť jakkoli autentickým, vystupováním skoro až od filmu odpuzoval a zpět se mi přiblížil až díky vězeňským rozhovorům, kdy v důvěrných scénách konečně získá hloubku. Jeho rozšafnost se později ukazuje pouze jako obranná zbraň, ale přesto pro mě jeho pojetí zůstává až na samé hranici mezi přehráváním a uměleckým výkonem, naštěstí blíže druhé variantě. Někde mezi pak zůstává také samotný scénář. Zatímco hledání pravdy pro knihu je výborný námět a dostane se divákovi pod kůži téměř sám od sebe, pocity viny a naléhavost důsledků zdaleka takovou sílu nemají a protože závěr je téměř jenom o nich, vyšumí Capote ve chvíli, kdy se objeví závěrečné titulky. (27.09.2007)

Jako biografie geniálního spisovatele příliš ploché a jako film o románu zase bezobsažné. Capoteho tvůrčí genialita se zde omezuje na několik chabých zmínek o jeho předchozím díle a samotné vytváření toho nejzásadnějšího nezajde dále, než kolik je schopen si divák utvořit po přečtení Chladnokrevně samotného, popř. shlédnutí Brooksova stejnojmenného filmu. Stominutová homosexuální kreace Phillipa Seymoura Hoffmana se tak stává pouze snaživou pózou, která by možná provokovala v 60. letech, ale nikoliv dnes. Výsledek je pouze prázdná bublina, kvůli níž se v době uvedení křepčilo víc, než kolik si možná zasloužila a naopak jako pocta geniálnímu vypravěči, potažmo románu, je to asi stejně tak působivé a originální, jako kus mramorové desky. (06.05.2007)

Velmi zajímavý kriminální případ, stejně tak zajímavá kniha včetně pozadí její vzniku se zde bohužel dočkaly naprosto nezáživného zpracování bez nápadu a bez většího spádu. Dle mého názoru vznikl nevýrazný a velmi povrchní film o jedném odporně slizkém sebestředním muži, o němž musím říct, že mi po celý čas sledování byl (navzdory skutečně velkému ho přínosu do světové literatury) zcela lhostejný a občas jsem měl pocit, že tvůrcům zřejmě též. Námět měl obrovský potenciál přinést silnou dramatickou podívanou s pocitově rozporuplným nádechem, ale bohužel po většinu času mne provedení spíše nudilo. Je mi líto, ale vedle Brooksova snímku Chladnokrevně z roku 1967 je pro mne "Capote" úplně zbytečný film, i přesto, že nejde vyloženě o remake a přináší pohled na věc z jiného úhlu pohledu (a to spisovatele). Takže v konečném důsledku dokážu ocenit maximálně zdařilý herecký výkon P. S. Hoffmana, což je poněkud málo. 45% (13.09.2020)

"Hello, my name is Truman Capote..." Kniha-film-rozhovory s Capotem na YouTube. Philip Seymour Hoffman mě svou hereckou genialitou donutil hledat i v těch nejzapadlejších koutech knihoven, internetových blozích a kdo ví, kde ještě. Chtěl jsem vědět o tomto autorovi všechno. Pokud byla kniha oslňivou zpovědí obyvatel Holcombu a jejich "vraždících hrdinů", pak je film bravůrní zpovědí Trumana Capota. Benneth Miller nejede podle pravítka, který určuje, kam až může zajít životopisný film. Jede vlastní cestou. Stejně jako Hoffman, který hraje neuvěřitelně přesvědčivě. Jeho pohyby, gestikulace, myšlenkové pochody, klady a zápory, vystihl více než oscarově. Mnozí by mohli tvrdit, že jeho podání Capota je přehnaný, já tvrdím, že to lepší být ani nemohlo. Prostě jsem se ho nedokázal nabažit. A to je rozhodně největší poklona, kterou mohu herci dát__ V závěru nedýcháte. Ten provaz, který je obmotán kolem krku Trumanovo hrdiny vám najednou připadá neadekvátní. Takový pocit mám i z knížky. Truman nechtěl popisovat proč a jak, chtěl dopomoci člověku k lepšímu odchodu ze světa. Aby alespoň odešel s napůl čistým štítem... Odešel. A Capoteho duše s ním. 95% (29.01.2009)