Capote

K filmu Capote jsem přistupoval bez znalostí o co vůbec jde. Jediné co jsem veděl je, že nějaký takový film existuje a že na plakátu je herec Philip Seymour Hoffman vypadající jak funebrák. Už během prvních minut si mě film nějakým způsobem připoutal k sobě a nepustil mě až do závěrečných titulků. Philip Seymour Hoffman zahrál roli Trumana naprosto úžasně a uzemnil mě svoji mluvou, která je naprosto jiná než skutečně herec mluví, ale absolutně podobná originálnímu Trumanovi. Navíc se mi v hlavě honila dokolečka závěrečná poprava, že už jsem něco podobného viděl. Je to film In Cold Blood (1967) režisére Richarda Brookse, který mě také nadchnul podobně jako tento film. Oba filmy mají stejné téma, ale vyprávěny z jiného pohledu. Bennettu Millerovi patří velká poklona, že si na svůj debut vybral právě takové téma a dokázal jej bravurně zrežírovat. Od premiéry tohoto filmu už uběhly tři roky a Bennettův další film je k nedohlednu. Jsem zvědav jaké téma to bude tentokrát a mohl konečně filmy přirovnat a odhalit jeho režijní rukopis. (30.06.2008)

Snímek se soustřeďuje výhradně na období, které zapříčinilo vznik jedné z nejzásadnějších amerických knih 20. století - Chladnokrevně, potažmo faktografického románu jako celku. Kniha, která autorovi přinesla nesmrtelnost a zároveň zapříčinila jeho pád do zatracení. Námět je tedy bezesporu zajímavý, ale Capote byl natolik složitá a zajímavá osobnost, že úzké orámování děje je vlastně spíše škoda. Vyloženě zamrzí, že výsledek je naprosto tuctový i nenápaditý ve všech ohledech. Jediný element, který ho zachraňuje je excelentní výkon Hoffmana, po zásluze oceněného nejedním hereckým oceněním. Jeho ztvárnění vystihuje všechny zákoutí duše Trumana Capoteho. Od homosexuality přes arogantnost , "vychcanost", egoismus až po zoufalou snahu být obdivován. Ještě si dovolím varovat před tuzemským dabingem. Specifický hlasový projev Capoteho nebylo jistě ani v originálním znění lehké vystihnout, ovšem Hoffman to zvládl bravurně. Zato v českém znění zní tento literární klasik jako politování hodná směšná karikatura sebe sama. (03.10.2007)

Jako biografie geniálního spisovatele příliš ploché a jako film o románu zase bezobsažné. Capoteho tvůrčí genialita se zde omezuje na několik chabých zmínek o jeho předchozím díle a samotné vytváření toho nejzásadnějšího nezajde dále, než kolik je schopen si divák utvořit po přečtení Chladnokrevně samotného, popř. shlédnutí Brooksova stejnojmenného filmu. Stominutová homosexuální kreace Phillipa Seymoura Hoffmana se tak stává pouze snaživou pózou, která by možná provokovala v 60. letech, ale nikoliv dnes. Výsledek je pouze prázdná bublina, kvůli níž se v době uvedení křepčilo víc, než kolik si možná zasloužila a naopak jako pocta geniálnímu vypravěči, potažmo románu, je to asi stejně tak působivé a originální, jako kus mramorové desky. (06.05.2007)

Tak to, že Phillip Seymour Hoffman patrně nemůže být potomek lidského pokolení, ale jakési nadpozemské rasy, už vim docela dlouho. Oprostím se tedy od jeho (nadbožského) hereckého výkonu... on stejně jinak hrát neumí. Film Capote šikovně dodržuje tu syrovou realistickou stylistiku, typickou pro ústřední knihu hlavní postavy. Daří se mu využít ponurou atmosféru celého snímku k tomu, aby síla určitých scén měla sílu úderu blesku z čistého nebe. Neuhýbá kamerou a neglorifikuje. Z toho filmu jsem měl pocit, jako by za kamerou plachtil smrťák. Smrdělo z toho všeho umírání. (05.08.2011)

Vedle Brooksova majstrštyku Chladnokrevně působí Millerovo dílo poněkud chladnokrevně a z Trumana Capoteho, průkopníka literárního žánru „true crime“, dělá svým nekomplexním prolnutím dramatu s biografií a tuctovostí zvící lánů Kansasu jen jakéhosi epického dělníka bulváru, jehož egoismus zastíní vše ostatní.. Hoffman dostal roli na tělo a jeho nadstandardní výkon v rolích excentrických, citově rozervaných podivínů už beru jako samozřejmost. Více zájmu však u mě vzbudila trojice C.Cooper, C.Keener a C.Collins jr., což bylo dáno i tím, že se jejich herecky nevděčné postavy potýkaly se skutečnými problémy.. (14.05.2014)