Capote

Ne klasicky vystavěný biografický příběh, ale zásadní kapitola z Capoteho života. Film je vlastně rekonstrukcí rekonstrukce - vypráví o tom jak Capote píše o Holcombské vraždě. Tvůrci kladou velký důraz na morálku a svědomí spisovatele. Capote je prezentován jako komplikovaná osobnost - na jedné straně citlivý, nadaný (úžasná paměť), odlišný člověk, na straně druhé bezskrupulózní lovec co největšího množství informací zneužívající vraha Perryho Smithe. Film tak přináší nejen cenné faktické informace (i když některé jsou zkreslené a záměrně skandalizované - především Capotův homosexuální vztah k Perrymu), ale stává také se mementem spisovatelské (a vůbec umělecké) profese. (19.06.2006)

Stejně jako Kingsley, Mirrenová, Crowe, Cotillardová, Foxx atd., dostal i Philip Seymour Hoffman Oscara za zpracování velké osobnosti předešlých let, a určitě zaslouženě! Dokázal vystihnout jeho narcismus a skoro každý jeho pohled vykazoval obrovským způsobem lásku k sobě samému. Takový herecký výkon jsem hodně dlouho neviděl a myslím, že už zase dlouho neuvídím. Jeho style mjsem byl nadšen ještě několik dní potom a stále si připomínal jeho směšný hlas a vystupování. Celkově je to dílo napínavé, skvěle odtočené a výborně napsané. Líbí se mi taky barvy, ta tmavá tomu dává dost silný říz a emoce jsou skoro v každé scéně. Avšak biografické dílo nevypráví o jeho mládí, šplhání na výsluní a skomírání. Hlavně o období, kdy psal Chladnokrevně, a to byly jeho nejtěžší roky života (kromě mládí). Proto vůbec nechápu tuhle nesmyslnou kritiku. A příběh Snídaně u Tiffanyho je jedním z mých nejoblíbenějších, takže jinak než plným počtem hodnotit nemohu! (13.03.2008)

K filmu Capote jsem přistupoval bez znalostí o co vůbec jde. Jediné co jsem veděl je, že nějaký takový film existuje a že na plakátu je herec Philip Seymour Hoffman vypadající jak funebrák. Už během prvních minut si mě film nějakým způsobem připoutal k sobě a nepustil mě až do závěrečných titulků. Philip Seymour Hoffman zahrál roli Trumana naprosto úžasně a uzemnil mě svoji mluvou, která je naprosto jiná než skutečně herec mluví, ale absolutně podobná originálnímu Trumanovi. Navíc se mi v hlavě honila dokolečka závěrečná poprava, že už jsem něco podobného viděl. Je to film In Cold Blood (1967) režisére Richarda Brookse, který mě také nadchnul podobně jako tento film. Oba filmy mají stejné téma, ale vyprávěny z jiného pohledu. Bennettu Millerovi patří velká poklona, že si na svůj debut vybral právě takové téma a dokázal jej bravurně zrežírovat. Od premiéry tohoto filmu už uběhly tři roky a Bennettův další film je k nedohlednu. Jsem zvědav jaké téma to bude tentokrát a mohl konečně filmy přirovnat a odhalit jeho režijní rukopis. (30.06.2008)

Capote mi bez varování a naprosto vyrazil dech. Tohle jsem skutečně nečekala. Nevím, co dřív chválit. Asi to, co mi tenhle film zasadilo do kraje nezapomenutelnosti (že si při své upadající paměti troufám) - a tím je kromě brilantního scénáře výkon Philipa Seymoura Hoffmana, herce, kterého jsem si mockrát všimla a řekla si, jak je škoda, že dostává jen malé role, protože i z nich dovedl vykřesat .... prostě jiskru - namátkou hustý Lester Bangs v Na pokraji slávy. Jeho Capote - a budiž stokrát pochválen, kdo dostal nápad ho do té role obsadit - byl neuvěřitelný. Jak se choval, jak mluvil (a jak se zmiňoval, že ho podle toho lidi unáhleně hodnotí) a hlavně jak nejednoznačné pohnutky ho vedly trávit čas rok za rokem s vrahem, pronikat do jeho psychiky a nechat pocuchat svou - "Vlastně jsme si hodně podobní, jako bychom žili v jednom domě, jen jednoho dne on vyšel zadním vchodem, zatímco já předními dveřmi" - a k tomu být pod tlakem vlastní sebestřednosti, když poprava je odkládána a román nemá dosud konec a nemůže být vydán. Tu škálu - účast, soucit, sobectví, povrchnost - Hoffman s přehledem zahrál a Oscar nemohl být v jiných rukou zaslouženější. Román Chladnokrevně jsem nečetla, ale jsem do něj celá žhavá, protože mě kniha, která "měla způsobit revoluci v literatuře a stylu psaní" hodně zajímá. A muž, který ji napsal, též. (06.09.2006)

Capote je slušný režijní debut Bennetta Millera s vcelku povedeným scénářem, který nám osvětlý vznik nejvýznamější knihy kontroverzního spisovatele Trumana Capoteho. Pravdou zůstává, že na snímku nejvíce zaujme brilantní výkon Philipa Seymoura Hoffmana, který už předtím zazářil, ale většinou v malých rolích. Po celou dobu si budete doslova užívat s jakou bravůrou zahrál Capoteho a budete si vychutnávat každý pohyb, pohled či promluvení. Oscar za hlavní herecký výkon skončil ve správných rukou. Výsledný film už taková sláva není a nebýt Hoffmanova výkonu, tak by skončil jako další průměrné drama. Tři hvězdičky za film a další za Hoffmana..... (05.02.2008)