Obviněný

První srpnový průměr musí letět snímku, u něhož jsem to předem vůbec nečekal, protože jsem vzhledem k tématu očekával těžkotonážní nálož, podobnou bezkonkurenčnímu, o něco mladšímu Honu. Ten ale oproti Obviněnému dokázal správně cílit na divákovy emoce, nenechat jej vydechnout a ve svém konci ho rozebrat na kousíčky. Tohle drama po všem, co se snaží rozebírat, klouže až příliš ploše, hrozně rychle vás hodí do všeho dění, aby vás z něj zase velmi rychle bez jakéhokoli požitku vytáhla. I kdyby byl dle předpokladu silně negativní. [viděno na Netflixu 26.8.2024] (26.08.2024)

Taková dánská "Nevinnost" ovšem o dost nudnější a hodně pomalejší. Na mě to bylo příliš seversky psychologizující, příliš Bergmanovské a v některých místech jsem musela zařvat na tu dceru nahlas: "Tak už konečně něco řekni!!!!!!!!" No prostě látka být uchopena jinak a trošku svižnější střih, tak by to byla jasná 4*. Takto dávám 65% P.S. No a famóznímu " Honu" ze stejné provenience, to nesahá ani po kotníky... (16.02.2021)

Severská kinematografia je poctivá a myslím, že čím ďalej objavujem jej skryté krásy, tým viac si ju začínam zamilovávať. Podobne ako v o rok staršom filme 'Lad de små børn', aj tu film stavia na hercoch. Podobne si tiež berie na mušku veľmi citlivé témy, ktoré sú spracované s obrovským citom a prehľadom. Podobne aj tu zohráva veľkú úlohu výkon Sofie Gråbøl, no ešte väčším prekvapením bol viac než oscarový koncert Troelsa Lybyho. Psychologický rozbor postáv by bez ich dokonalých výkonov iba šušťal papierom, na ktorom bol scenár napísaný. Réžia je veľmi decentná, no nápaditá a miestami vytvára naozaj mrazivú až skľučujúcu atmosféru. Podobne aj tu teda musím dať oprávnené plné hodnotenie. 90%. (18.11.2009)

Seveřané tyhle „láskyplné optimistické komorní psychologická dramata“ jednoduše mají v krvi. Asi to bude tou dlouhou zimou a nekončící tmou. Nemá cenu cokoliv vyzdvihovat, zásadní přednost snímku tkví ve faktu, že drží pohromadě jako CELEK. Přesto mi to nedá. Anklaget, to je zejména mistrně rozkrytá a vyobrazená psychologie hlavních postav, Troels Lyby a naprosto precizní (volně plynoucí) režie – to jsou základní tři atributy tohoto snímku. J. Thuesen přesně věděl co chce natočit a také toho k jeho (a nutno podotknout i té mé) spokojenosti dosáhnul. Ikdyž mluvit (v případě tohoto snímku) o spokojenosti (v kontextu tématu, kterého se dotýká) se zdá poněkud zvrhlé. Nemluvil bych zde o nějakém překvapivém „šokujícím“ konci (k němu snímek tak nějak směřuje, vše tomu i nasvědčuje a především o něj v prvé řadě nejde). Zásadní rozdíl a „velikost“ snímku oproti svým „bratříčkům“ tkví ve faktu, že režisér zde nevyobrazil Henrika jako nějaké bestiální monstrum, ale psychicky narušeného, (nemocného) ČLOVĚKA. (důkazem budiž věta: „na to musí být dva a ty jsi nikdy neřekla NE“). On tomu skutečně věřil! Režisér pouze předkládá fakta a nechává na samotném divákovi, ať si udělá ú(roz)sudek sám. Vždyť co může být horšího, než se dopustit příkoří na svých dětech?! NIC! Proto ten konec má takovou sílu a dopad na diváka. P.s. to uživ. Caminzind. Velká gratulace k „daru prozřetelnosti“. Pouze s dovětkem, že v tom výčtu tvých geniálních deduktivních (téměř jasnovideckých) vlastností mi schází ta nejpodstanější-Nevyzrálost. Zkus si přečíst svůj komentář za pár let. V lepším případě se hodně zarazíš a (možná) i zastydíš, co jsi to tenkrát vyplodil a unikl ti význam snímku a zásad. myšlenka, kterou režisér nastolil (ne o „prvoplánovém šokujícím konci“ to opravdu nebylo) a nemusíš mít strach, ZNEUŽITEJ jsem se rozhodně necítil! V horším případě Ti to nedojde, v tom případě tě upřímně lituju. (23.09.2011)

Potkat Skandinávii, to je pro mě jako když pobožný najde na zemi Bibli. Líbí se mi preciznost psychologie postav, ale i kvalita hereckých výkonů. To vše by tento film měl, s čímž jsem i počítal. Co jsem ale nečekal, že tenhle film bude těžce bez emoční. Vlastně jsem celou hodinu a půl pozoroval problém rodiny, která mi byla vysloveně u prdele. To není úplně v pořádku, ne? (10.11.2015)