Obviněný

Během filmu mi utkvěla myšlenka: opravdu je tak špatné, když se otec vyspí se svou dcerou, zvlášť když to oba chtějí? Tematicky podobné Honu (až bych tipla jakési kopírování), ale tento film jde dál a hloubš a není tak prvoplánový. Zde se řeší něco ještě zásadnějšího a to kdo byl vlastně v tu chvíli ta oběť? Opravdu je člověk povinen být i ve chvílích vzrušení natolik uvědomělý a myslet racionálně, když to jaksi nejde? Hranice všeho určuje kulturní zvyk. (01.07.2014)

Tohle rozhodně není film na hezký nedělní večer, strávený v rodinném kruhu u obrazovky. I když se tam po většinu času neděje nic strašného. Výbuchy, zběsilé přestřelky, potoky krve, honičky ve fárech ... nic takového se tam neděje. Vlastně se tam neděje skoro nic. Všechno to zásadní strašlivé se totiž už událo, ještě než film začal... K tomuto drsnému a zajímavě natočenému nepěknému filmu o zapovězeném tématu bych rád doplnil snad ještě tento náhled: Celý smutný vtip soudcovského povolání je v tom, že jako opravdový soudce ve skutečném případu jste tenhle film předem neviděli. A ani jste si nemohli nejprve přečíst popis děje nebo nedejbože i nějaké ty komentáře od srdce, bohužel včetně nezbytných spoilerů. Takže nakonec tam sedíte jenom Vy sami a musíte rozhodnout. Pouze na základě při procesu Vám dostupných informací. A třeba taky trochu i podle ksichtu, co já vím. Nebo můžete vzít v potaz nejen nesporná fakta, ale i nějaké ty klepy .A musíte rozhodnout, jestli je pravda na straně té mrchy prolhané, nepovedené dcerušky nebo na straně tak hodně milujícího tatínka... Já určitě soudcům (těm slušným, a těch je většina, že ...?) nezávidím ani jejich vysoký plat ani to klidné spaní. Samozřejmě ani soudkyním. A nejen u ožehavých, ovšem vzácných případů incestu, ale ani u desítek naprosto banálních „obyčejných“ rozvodů. (11.01.2013)

Filmům na téma pedofilie, homosexualita (používám dosud tento obsoletní výraz) atp. se pokud možno vyhýbám, ale někdy se to prostě nepodaří. Ale i při sledování mi vrtal brouk v hlavě hamletovské "dívat se či nedívat". Problém jsem vyřešil (na rozdíl od Hamleta) tím, že jsem problém povýšil na obecnou úroveň: Nejspíš každý v životě překročil nějaké společenské, kulturní či osobní tabu. Otázkou je tedy jen, jak závažný to byl přečin a jak se s tím "postižený" dokáže vyrovnat čili zda s tím dokáže žít nebo alespoň existovat. Henrik to (ať už to nakonec dopadlo, jak chce) to nezvládl, přestože po celý film vypadal vcelku suverénně. Zakolísal ve chvíli, když se chlubil tím, že dospěl - nakonec lezl po čtyřech jako nemluvně, zatímco naplnil pouze incestuální předpoklad, kterým je oboustranná infantilita. Problém druhé strany se neřešil, tím se film odlehčil a zpřehlednil, i když divák tím přišel také poněkud zkrátka. "Druhou stranu" ale řeší jiná literatura; doporučuji knihu Francise Scotta Fitzgeralda "Něžná je noc", kterou jsem nedávno (po delší době) znovu poslouchal v rozhlasové dramatizaci (21.04.2016)

Sympatické prostředí, jenž krásně zachycuje pochmurnost a doplňuje náladu odehrávajíc se na plátně, je krapet potopeno pomalým a lehce utahaným dějem filmu, jenž by lehkou úpravu scénáře potřeboval jako sůl. Herecké výkony samozřejmě jak u dánských snímků bývá zvykem jsou velice věrohodné, obzvlášť hlavní postava. (23.04.2013)

MŮŽE OBSAHOVAT SPOILERY.Velmi podařený scénář s vychytaným načasováním. Šedivý filtr přes kameru, všechno je studené (jak vizuálně tak emocionálně) neútěšné, postupně ještě neútěšnější než by se třeba zdálo....Hudba, která cinká na nervy a teď to nemyslím vůbec špatně i když to tak asi vynělo. Některé momenty mi sice v kontextu celého filmu zpětně nedávaly smysl, ale celkově je to podle mě povedený film. Donutí vás zamyslet se nad tím jak moc člověka ovlivnuje masa, stereotypická přesvědčení, která jsou zakořeněná ve společnosti a člověk je přijímá automaticky, ani neví jak... (19.03.2016)