Smrtící nenávist 2

Druhý díl americké verze The Grudge je považován za znatelně slabší než jednička, já k tomu ale nevidím jediný důvod. Po atmosférické stránce je dvojka stejně brilantní, přičemž děj je zajímavě „pojaponsku“ rozdělen do tří prolínajících se příběhů, které se ve finále uceleně spojí. Z technického hlediska myslím dvojka svého předchůdce dokonce v ledasčem překonává. Odmítavý postoj publika tak nejspíše vyvěrá ze stoupající únavy z „dlouhovlasých asijských duchařin“, s kterýmžto žánrem se v té době roztrhl pytel. Z mého pohledu se ale jedná o mimořádně povedenou atmosférickou záležitost, která nabízí vše, co dělá japonskou hororovou školu tak jedinečnou (byť v tomto případě hranou podle amerických not). Možná je ve filmu trošku „překayakováno“, možná je prostřední část poněkud unylá, přesto se divákovi dostane nanejvýš sugestivního zážitku. A pak taky – zatímco jednička víceméně jen kopíruje japonskou předlohu, druhý díl nabízí vlastní originální příběh. A to určitě není na škodu. (07.10.2012)

Nedá se vyhrát – zatímco japonská verze se snaží diváka unudit k smrti, ta americká ho dorazí trapností. Shimizu sice tentokrát nechtěl točit znovu úplně to samé, a ústřední dějová linka se skutečně liší, ovšem jinak opět jen překopíroval "osvědčené" scény, doplnil je hromadou patetických blábolů, které kupodivu vytěsňují i lekačky, takže Kayako a Toshio se už neobjevují všude, ale spíše všude a nikde, a měl hotovo. Při srovnání s originálem bych vyzdvihla hudbu, která sice nevybočuje ze šedi průměru, ale není aspoň tak únavně odporná. Nezbývá než doufat, že pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí, a Takashi Shimizu už s ní dá konečně pokoj. (14.04.2010)

Za mě se jedná o velmi slušné pokračování, ve kterém by se atmosféra dala krájet. Místy bych sice přitvrdil, ale rozhodně se tu najde mnoho míst, kde je divák přimražený ke křeslu. Dalším velkým plusem je i návrat Sarah Michelle Gellar, která se nebojí ani malých rolí, přesto, že v této sérii začala jako hlavní hvězda. I scénáristicky se mi tento horor zdál fajn a propojení několika dějových linií bylo příjemné a zároveň nijak zmatečné. Jednička s hvězdičkou to sice není, ale Nenávist 2 si rozhodně zaslouží aspoň jedna mínus. (24.05.2023)

Jednička mě moc nebavila, ale měla aspoň náznak příběhu. Tady se střídavě různé postavy pohybují v několika dějových liniích po různých prostředí, scény absolutně nenavazují a lekačka střídá lekačku, aniž by se člověk byť jen jednou leknul. Celé mi to připadalo jako špatný vtip, protože jsem od začátku do konce nechápal "vo co go" a mám pocit, že to netušili ani tvůrci. (02.02.2008)

Na každom kroku mliečne ruky, nohy, hlavy, z každého rohu vysia vlasy, čumia oči a miesto gradovaného napätia (na príbeh som rezignoval už v jednotke) obohrané lakačky, ako na bežiacom páse. Velice nudná záležitosť, akú som od hororového matadora Shimizeho kalibru nečakal. Že by nám zcarpenternieval? 40% (25.06.2007)