Obsahy(1)
Stejně jako většina ostatních představení Divadla Járy Cimrmana, sestává Dlouhý, Široký a Krátkozraký ze dvou částí - odborné části (formou přednášky nebo kratších referátů) o životě a díle Járy Cimrmana a v druhé části pak ucelenějšího zpracování některého jeho díla - v tomto případě pohádky Dlouhý, Široký a Krátkozraký. První část tohoto představení tvoří rozsáhlejší přednáška „Cimrmanova cesta za českou pohádkou“. Vlastní divadelní hra pojednává o strastiplném putování, jehož cílem je vrátit princezně Zlatovlásce její ženskou krásu - byla totiž očarována zlým obrem Kolodějem. V prvním obraze přichází na královský zámek princ Jasoň, který zjišťuje, že jeho vytoužená nevěsta - princezna Zlatovláska - má (díky čárům Koloděje) vousy a nohu „pětačtyřicítku“. Jasoň se rozhodne Zlatovlásku vysvobodit ze zlé kletby a společně s ní, s jejím královským otcem a s Bystrozrakým se vydává za Dědem Vševědem, aby jim poradil, jak na Koloděje. Vše zpovzdálí sleduje Jasoňovo dvojče - zlý princ Drsoň, který se chysdtá ve vhodnou chvíli do děje vložit a získat princeznu pro sebe.
Děd Vševěd přes silně pokročilou sklerózu poradí, aby Kolodějovi vzali jeho kouzelný prsten. To se sice nepodaří přímým soubojem, ve kterém Jasoň prohrává, ale lstí - Koloděje se povede rozplakat, takže vyndá z kapsy kapesník a prsten mu vypadne. Pohádka má šťastný konec - Zlatovlásce je pomocí ukořistěného prstenu vrácena její ženská krása. (wikipedia.org) (oficiální text distributora)
(více)Recenze (237)
70%. Nejsem nějaký znale Cimrmana, viděl jsem snad jen 2 divadelní představení. Každopádně mi to nepřišlo až nějak přehnaně vtipné. Možná právě proto, že neznám souvislosti, nevím... Vzhledem k tomu, že znám několik Cimrmano nadšenců, čekal jsem více zábavy, smíchu a něco geniálního. Nebylo to špatné, nýbrž čekal jsem více humoru. Bylo zde pár dobrých hlášek a nápadů, celé to bylo pojato zajímavě, ale nedá mi to a myslím, že by se z toho dalo vymáčknout více. Postrádal jsem prostě více humoru. Každopádně forma mi sedla. Howgh! ()
Zaručená cesta na dno síl spôsoná nekontrolovateľnými kontrakciami svalov zodpovedných za smiech. Jednoducho nezabudnuteľné najmä vďaka Sverákovmu stvárneniu Dlhého, širokého a bystrozrakého v jednej osobe bez akéhokoľvek naplnenia definície niektorej z týchto rozprávkových postáv. Ale ani iné postavy vôbec v ničom nezaostávajú. Ešte teraz sa neviem prestať smiať a to už píšem komentár nejakú tú chvíľku. Par excelance of comedy. ()
Další úžasné dílo DJC. S Hospodou a třídní knihou je tahle hra asi vůbec nejlepší. Výborná zápletka, úžasná dvojrole Miloňe Čepelky, fantastická změna pohlaví, děd Vševěd na nějž se musí mluvit jen ve verších a scéna, kde se herci měli najíst... Nejlepší pohádka, kterou jsem kdy viděl. Geniální dílo. 100%. ()
Tak tuto divadelní hru opravdu zbožňuji. Výborné hlášky, které doslova zlidoví. Pokud se chce člověk opravdu zasmát, tak doporučuji :) hlášky jako: princezna:"A nevadí mu ani moje vousy", princ: "A proč by mi měli vadit, můj královský otec je má taky" a král reaguje "Copak u otce se to snese" :D nebo "Koloděj už pláče" .... "A jsou to opravdu slzy?" odbourají zaručeně každého :D ()
Naprostá krása!!!!takovou pohádku by nenapsal ani Erben,Myslim si že tahle hra je od Cimrmana v top 3-ce!Brukner jako pomatená zlatovláska je supr,Čepelka v 2roli princů jasoně a Drsoně též exceluje ale nejlepší je stejně Svěrák :-)))Myslím si že sem ho zatim zahrát líp neviděl.V pohádce najdeme nespočet nesmrtelných hlášek které nikdy nezevšední.Kdykoliv si tenhle počin pustím má nalada se opravdu mega zlepší ale to se podaří u většiny Cimrmanových her:-))) ()
Galerie (8)
Zajímavosti (15)
- Po úmrtí Ladislava Smoljaka hrál roli Bystrozrakého Miroslav Táborský, který se v odborné části sám přirovnává k Prácheňskýmu, jenž byl Cimrmanův zaskakující herec. (Driss)
- Ladislav Smoljak v rozhovoru prozradil, že prvotní inspirací k pohádce byla touha vidět Miloně Čepelku v růžovém princovském kostýmu. (gjjm)
- Na snímku je velice značně slyšet, že se často meziaktní hudba překrývá s hudbou v sále a s postsynchronem dodaným, aby byla meziaktní hudba lépe slyšet. Často je možné tedy slyšet hudbu dvakrát. Ze sálu a z postsynchronu. Často je také hudba jiná, neboť originální hudba meziaktní hudba mezi obrazy bývá delší. (mnaucz)
Reklama