Obsahy(1)
Stejně jako většina ostatních představení Divadla Járy Cimrmana, sestává Dlouhý, Široký a Krátkozraký ze dvou částí - odborné části (formou přednášky nebo kratších referátů) o životě a díle Járy Cimrmana a v druhé části pak ucelenějšího zpracování některého jeho díla - v tomto případě pohádky Dlouhý, Široký a Krátkozraký. První část tohoto představení tvoří rozsáhlejší přednáška „Cimrmanova cesta za českou pohádkou“. Vlastní divadelní hra pojednává o strastiplném putování, jehož cílem je vrátit princezně Zlatovlásce její ženskou krásu - byla totiž očarována zlým obrem Kolodějem. V prvním obraze přichází na královský zámek princ Jasoň, který zjišťuje, že jeho vytoužená nevěsta - princezna Zlatovláska - má (díky čárům Koloděje) vousy a nohu „pětačtyřicítku“. Jasoň se rozhodne Zlatovlásku vysvobodit ze zlé kletby a společně s ní, s jejím královským otcem a s Bystrozrakým se vydává za Dědem Vševědem, aby jim poradil, jak na Koloděje. Vše zpovzdálí sleduje Jasoňovo dvojče - zlý princ Drsoň, který se chysdtá ve vhodnou chvíli do děje vložit a získat princeznu pro sebe.
Děd Vševěd přes silně pokročilou sklerózu poradí, aby Kolodějovi vzali jeho kouzelný prsten. To se sice nepodaří přímým soubojem, ve kterém Jasoň prohrává, ale lstí - Koloděje se povede rozplakat, takže vyndá z kapsy kapesník a prsten mu vypadne. Pohádka má šťastný konec - Zlatovlásce je pomocí ukořistěného prstenu vrácena její ženská krása. (wikipedia.org) (oficiální text distributora)
(více)Recenze (237)
Úvodná prednáška vynikajúca, rozhovor Jasoňa s Drsoňom excelentný, návšteva Děda Vševěda geniálna, záver s "já bych si s dovolením taky dal" takisto skvelý. Len ten zbytok sa mi zdal trochu slabší, možno aj preto, že som pár dní pred tým videl Dobytí severního pólu, ktoré bolo nabité hláškami od začiatku do konca. Takže "iba" 8/10, no s radosťou sa k tomu ešte niekedy vrátim a snáď aj to hodnotenie potom pôjde ešte vyššie. ()
Když se podívám na hodnocení svých oblíbených uživatelů, připomínají mi krásně utkaný červený koberec se vzorkou pěti hvězdiček po téměř celé šířce, pouze ve dvou řádcích s nepatrnou ztrátou jedné hvězdy. Proč ne, ale když mám ohodnotit tento kousek za sebe, spíše než něco jedinečného jsem viděl prostě milou jednohubku s poměrně sympatickým experimentem výhradně mužské konverzační / jevištní komediální variace na českou pohádku. Úvodní 20-timinutovou přednášku jsem nějak bez zaujetí přečkal, abych se pak u průpovídek mohl nejednou dobře pobavit. Dlouhý, široký a krátkozraký mají v sobě několik výtečných scén (např. Čepelkův úvodní dlouhý „sakra“ monolog v lese nebo píseň po návštěvě Vševěda), i ve zbylých částech přináší fajn humor, ale i navzdory kratší stopáži mi občas přišla tato hříčka natáhlá a pokud pominu ten netradiční pohádkový žánr, tak oproti jiným cimrmanovským hrám (z nichž některé mě v minulosti opravdu nadchly, např. Dobytí severního pólu) také někdy méně výrazná i méně propracovaná. [60%] ()
Tak tuto divadelní hru opravdu zbožňuji. Výborné hlášky, které doslova zlidoví. Pokud se chce člověk opravdu zasmát, tak doporučuji :) hlášky jako: princezna:"A nevadí mu ani moje vousy", princ: "A proč by mi měli vadit, můj královský otec je má taky" a král reaguje "Copak u otce se to snese" :D nebo "Koloděj už pláče" .... "A jsou to opravdu slzy?" odbourají zaručeně každého :D ()
Včera jsem se vrátil z divadelního představení, obsazení oproti původnímu - Petr Reidinger, Marek Šimon, Václav Kotek, Bořivoj Penc, Jan Kašpar a samozřejmě Zdeněk Svěrák. Zdeněk Svěrák je opravdu hlavním klíčem k úspěchu jak hry, tak přednášky. Během hry se mu navíc při zdůraznění přízvuku podařilo poflusat, možná posoplit první řadu, z čehož se do smíchu dali i samotní herci. Představení samo o sobě - nádherný zážitek! Byla by škoda nevyužít každé příležitosti navštívit Cimrmanovu hru. ()
Nějak tak přemýšlím jaká hra od Cimrmanů se mi líbí nejvíce a jaká nejméně. Pro nejhorší hru mám jasného adepta. To je Afrika. Slyšel jsem jí dvakrát a vůbec mě nebavila. Ty co si pouštím nejčastěji budou asi Vyšetřování vraždy v saloním kupé, Vyšetřování ztráty třídní knihy, Blaník, Švestka, Hospoda na mítince a právě Dlouhý, široký a bistrozraký. --- JÁ JSEM S OBREM HOVOŘIL. TADY SEDĚL, JAK SEDÍŠ TY. TY, TY A TY. tADY VŠUDE SEDĚL...JÁ JSEM MU TO SAMOZŘEJMĚ VYTKL, JÁ JSEM MU TO ŘEKL PŘÍMO. PODÍVEJ SE KOLODĚJI, JÁ TO VŠECHNO VÍM, ALE PROSÍMTĚ, NEDUPEJ. JSI SNAD KRÁLÍK KOLODĚJI? TAKHLE JSEM SE HO PŘÍMO ZEPTAL. JSI SNAD KRÁÁLIK? A ON ODPOVĚDĚL, ŽE NE. ... :)) --- ASI SI DĚTI ŘÍKÁTE, KDE MÁM DVA SVÉ DRUHY? KAMPAK SE ASI, TI ČERCHMANTI, PODĚLI? NIKAM SE NEPODĚLI, DĚTI, UMŘELI! --- 90% ()
Galerie (8)
Zajímavosti (15)
- Roli Děda Vševěda hrál Jan Kašpar do smrti. Poslední představení odehrál 19. května 2013 (pouhé 3 týdny před smrtí) s kyslíkovou bombou na zádech a hadičkami v nose. (mnaucz)
- Tato hra má, co se týče audiovizuálního záznamu, svého předchůdce. V roce 1987 byla natočena stejná hra ještě v Divadle Solidarita pro Československou televizi a na VHS. Obsazení se moc nelišilo. Rozdíl byl, že v přednáškách vystoupil Ladislav Smoljak, coby technik vystoupil Genadij Rumlena. Ve hře pak jako Zlatovláska vystoupil Jaroslav Vozáb a jako Děd Vševěd Jaroslav Weigel. (mnaucz)
- Když si vezmeme seznam všech představitelů Děda Vševěda, co se od premiéry vystřídali, mají jedno společné: křestní jméno začínající na J: Jan Klusák, Jaroslav Weigel, Jiří Menzel, Jan Kašpar a Jan Hraběta. (mnaucz)
Reklama