Lincoln

Zklamání .... To jsem popravdě od Spielberga v jeho "formě" z posledních let nakonec i čekal. Že se ale budu TAKHLE nudit, to mě fakt zaskočilo ... Spielberg je řemeslně pořád na výši, ale to je dnes velká spousta režisérů. Pokud ovšem chybí invence, pak se žádný nezapomenutelný kousek natočit nedá ... O Lincolnově osobnosti se na netu dovíte za pět minut daleko víc než v tomhle filmu. A to, že se zákony prosazují na základě podplacených přeběhlíků vidíme u nás každou chvilku ... Co se týká nominací na Oscara, tak víc než herecký výkon Day-Lewise, mě zaujalo jeho namaskování. Výraznějších hereckých výkonů bylo v loňských filmech hned několik. (18.02.2013)

Mohla bych remcat, že tentokrát zabloudil ve svém vlastním muzeu režisér, ale proč bych to dělala, když jsem tam dvě a půl hodiny spokojeně bloudila s ním? Stevova donášková služba nám tentokrát místo velkolepého historického opusu dodala pod nos vcelku komorní politické drama s Třináctým dodatkem coby hlavním hrdinou, jehož skromným pomocníkem je šestnáctý prezident, a já si nestěžuju. Protože jsem coby bonus dostala důkaz, že i když to u mnoha současných filmů není vidět, tak se ten chlap za kamerou pořád počítá mezi umělce. Protože jsem viděla, že tak jako i dřív se kurvám říkalo celebrity, tak i korupčníci byli vždycky lobbisty, účel se chlístal na prostředky coby svěcená voda a moc se nehledělo na to, co se přihodí do toho kotle zvaného politika, protože jak každý chemik ví, někdy i z jedovatých prvků vznikne prospěšná sloučenina. Protože - jako by to pro nás, zamilované do té prchavé iluze zvané film, bylo nějaké překvapení - Daniel Lincolna nehraje, on jím je v každé vrásce svého jemně sarkastického úsměvu, v každém centimetru svých nahrbených zad, v každém mžiku svého zadumaného pohledu. V některých filmech by touhle nenápadnou grácií zastínil všechny spoluhráče a byl by tak věží tyčící se do oblak, nicméně stojící v pustině, ale jako černý kůň tohohle dostihu se projevil Tommy Lee Jones a komplexní Sally Field, která jako by vystoupila z rámu portrétu Mary Todd Lincolnové. Ale pro toho plešouna si za Williamsových tónů půjdeš ty, Danny Boy, takže mi odpusť ten potlesk už předem... (25.01.2013)

Tož nebylo (by) to špatné. Kdyby ovšem... Lincoln tedy v žádném případě nebyl odvěkým bojovníkem za zrušení otroctví či propagátorem rovnosti ras. Stejně tak válka byla vedena "za zachování unie". Otroctví v tom sehrálo jen částečnou roli a spíš ekonomickou, než lidskoprávní. Ne, netvrdím, že by Lincoln nebyl dobrý prezident nebo že by byl špatný člověk. Ale byl to člověk z masa a kostí, nebyl ani světec ani bojovník za lidská práva na úrovni 21. století. To k mé lítosti současní tvůrci mají tendenci Lincolna stejně tak jako jiné historické postavy vypodobnit coby lidi nikoli vlastní doby, ale doby tvůrcovy. Film sám o sobě špatný není, některé pasáže jsou i vtipné, jako třeba "lovení hlasů" (a nabízí to zajímavé otázky k "politické korupci"), samotné hlasování je celkem pěkně gradované, zkrátka Spielberg svůj um stále nezapomněl. Daniel Day-Lewis taky stojí za pozornost, i když s ohledem na uvedené zploštění nemá kromě bradky, chůze a zabarvení hlasu příliš prostoru pro skutečný projev charakteru. Zejména v porovnání s takovým Až na krev to vynikne. Tři jsou tak akorát. (01.08.2013)

Absolutně nadčasový snímek, který je v současném kontextu mnohem důležitější, než by se na první pohled zdálo. Je to samozřejmě politická záležitost o snaze prsadit jeden z nejdůležitějších ústavních dodatků v dějinách Spojených států. Ale také jde o skvělý náhled do myslí odpůrců tohoto dodatku o zrušení otroctví. Odpůrci v jednom kuse házeli falešnými konsekvencemi typu "dáme jim svobodu a za chvíli budou chtít volební právo, budou chtít smíšená manželství, povede to k volebnímu právu žen..." Z takových řečí se mi chtělo blít. Mluvit o dokonalé řemeslné preciznosti, skvělých hereckých výkonech atd. by bylo nošením sov do Athén. Fantastické dílo. (16.06.2020)

Tak jsem krátce po sobě shlédl dva filmy hájící práva barevných na pojem "občan tmavé barvy pleti" a ne lakonicky "negr" (Tarantinův Django a Lincoln). Škoda, že tyhle dva filmy nevznikly dřív, určitě by jednou dostaly Nobelovku. Takže až v roce 2012 Špilberk zfilmoval své vlhké sny. Ale tak bezkrevně a nezáživně, až jsem si připadal jako na akademické přednášce, hlava i víčka mi vypověděly službu a plnily zákony gravitace. Dvou a půlhodinová konverzačka, v níž zprvu exceluje Day-Lewis, ale po 50minutách stále stejného výrazu začně nudit. Ačkoli jsem měl dojem, že vidím vizážově skutečného Lincolna! Úžasná podoba. Neznaje historii, asi by se mi na film dívalo líp. (13.01.2013)