Lincoln

V něčem mi vlastně Lincoln nepříjemně připomenul (před)loňskou vyhypovanou senzaci Černobílý svět. Zřejmě svým ostentativním lpěním na tom, že černá a bílá, pravda a lež nemají žádné odstíny. Spielberg natočil film, při jehož sledování se mi vybavil Eliadův koncept absolutního epického času. Není to historické drama. Je to mýtus. Mýtus, v němž se politici rozpadají na osvícené progresivisty, hysterické tmáře a bezpáteřní "váhavce". Mýtus, v němž se neptáme, co hlavní postavu motivuje k tak odhodlanému postoji, co jí žene kupředu, protože sama hlavní postava je absolutní pravdou (i když naznačuje určitou vnitřní rozeklanost, film ji nikdy nenechá převážit a narušit státnickou auru). Lincoln si nemohl přát lepší formu, než jakou mu vtiskl Daniel Day Lewis - pomalý, rozvážný, rozšafný, nekonečně laskavý a přitom přesvědčený a přesvědčivý do morku kostí. Spielberg se k postavě chová s nápadnou ikoničností - to, jak jí umíšťuje do záběrů, jak využívá významotvorného světla, to nás jen utvrzuje v tom, že před námi nestojí Lincoln smrtelník, ale Lincoln-ikona. Když pak prezidenta dostihne smrt, vytasí Steven barokizující záběr, v němž je život temnotou a smrt světlem ("Odešel do Věčnosti"). Hagiografie svatého, a to včetně struktury vyprávění - expozice odhalující svět v nerovnováze / osvícení skrze sen / náprava / mučednická smrt (něco, co dobře funguje od středověku, přes mesianismus, sorelu až dodnes). Nevysmívám se tomu, nezpochybňuju to, už jsem viděl zbožštěné jiné lumeny s daleko větší mírou diletantismu a u Lincolna mě to neuráží. Ani se mě to ale nijak nedotýká. Tohle je film-rituál pro věřící, ať už "lincolnovce", nebo "spielbergovce", kteří se budou předhánět ve chvále toho, jak narativně i formálně brilantní to je (a skutečně je). Neupírám mu vizuální podmanivost klasického umění, ani vypravěčskou bravuru, s jakou do koženého rámce poslaneckých rozprav vnáší Spielberg humor a dovedně střídá časoprostorové plány. Ten film je ale profesorsky studený, v některých oheldech zjednodušený, vyhýbající se skutečným problémům... musím se trochu usmívat: když Lincoln uplácí demokraty politickými trafikami, aby mu šli na ruku, shodneme se, že dělá správnou věc (protože zastupuje pravdu, "je to dávno", navíc je to natočené jako komedie). Když ale hrdina Dne zrady dělá totožnou věc, je to odporný pragmatismus, špína, hnusná politika a američtí kritici píší o filmu, který současná Amerika nepotřebuje. Současná Amerika určitě potřebuje Lincolna a pevný žulový mýtus. Já jako divák nic podobného vidět nepotřebuju, i kdyby to mělo sebe-virtuóznější formu. Je to z mého pohledu sebe-potvrzující ideologická nuda, která se brání jakýmkoli pochybám tím, že je vymýtá stokrát viděnými schématy, kterým dojem výjimečnosti dodávají elitní herecké tváře a osvědčenou strukturou vyprávění. Takový film mi ale není schopný nabídnout nic životného, jen zívající propast odstupu od dokonale koherentního a uzavřeného světa mýtu. With all due respect, mr. Spielberg. (11.01.2013)

Lincoln, kromě toho že po nocích lovil upíry, byl i prezidentem. A určitě dost význačným, jinak by se filmu o něm nechopil sám Steven "mám s ním radši sci-fi" Spielberg. U nás se o něm na škole moc neučilo, takže jsem doteď věděl jen to, že rád chodil do divadla a při své poslední návštěvě v něm se už nedozvěděl pointu hry, ale díky tomuto filmu jsem si rozšířil vědomosti. Co mě určitě zaujalo je fakt, že politika se za ta staletí vůbec nezměnila a pořád ji ovládá korupce a vlastní zájmy nad těmi lidskými. [OSCAR 2013] .. překvapivých 12 nominací, tedy pro mě. Pokud bych měl něco ocenit, tak asi Tommyho Lee Jonese za jeho roli neúplatného senátora, možná ještě kostýmy .. (16.02.2013)

Mohla bych remcat, že tentokrát zabloudil ve svém vlastním muzeu režisér, ale proč bych to dělala, když jsem tam dvě a půl hodiny spokojeně bloudila s ním? Stevova donášková služba nám tentokrát místo velkolepého historického opusu dodala pod nos vcelku komorní politické drama s Třináctým dodatkem coby hlavním hrdinou, jehož skromným pomocníkem je šestnáctý prezident, a já si nestěžuju. Protože jsem coby bonus dostala důkaz, že i když to u mnoha současných filmů není vidět, tak se ten chlap za kamerou pořád počítá mezi umělce. Protože jsem viděla, že tak jako i dřív se kurvám říkalo celebrity, tak i korupčníci byli vždycky lobbisty, účel se chlístal na prostředky coby svěcená voda a moc se nehledělo na to, co se přihodí do toho kotle zvaného politika, protože jak každý chemik ví, někdy i z jedovatých prvků vznikne prospěšná sloučenina. Protože - jako by to pro nás, zamilované do té prchavé iluze zvané film, bylo nějaké překvapení - Daniel Lincolna nehraje, on jím je v každé vrásce svého jemně sarkastického úsměvu, v každém centimetru svých nahrbených zad, v každém mžiku svého zadumaného pohledu. V některých filmech by touhle nenápadnou grácií zastínil všechny spoluhráče a byl by tak věží tyčící se do oblak, nicméně stojící v pustině, ale jako černý kůň tohohle dostihu se projevil Tommy Lee Jones a komplexní Sally Field, která jako by vystoupila z rámu portrétu Mary Todd Lincolnové. Ale pro toho plešouna si za Williamsových tónů půjdeš ty, Danny Boy, takže mi odpusť ten potlesk už předem... (25.01.2013)

Zklamání .... To jsem popravdě od Spielberga v jeho "formě" z posledních let nakonec i čekal. Že se ale budu TAKHLE nudit, to mě fakt zaskočilo ... Spielberg je řemeslně pořád na výši, ale to je dnes velká spousta režisérů. Pokud ovšem chybí invence, pak se žádný nezapomenutelný kousek natočit nedá ... O Lincolnově osobnosti se na netu dovíte za pět minut daleko víc než v tomhle filmu. A to, že se zákony prosazují na základě podplacených přeběhlíků vidíme u nás každou chvilku ... Co se týká nominací na Oscara, tak víc než herecký výkon Day-Lewise, mě zaujalo jeho namaskování. Výraznějších hereckých výkonů bylo v loňských filmech hned několik. (18.02.2013)

Musel jsem se trochu nutit, abych se na Lincolna vůbec podíval a musím říct, že za vidění stál. Plejáda skvělých herců, kteří mají co říct... Navíc Spielberg netočí vyloženě špatné filmy a prosazení 13-tého dodatku, byť zdlouhavé a nudné podává zajímavě. Abe (Daniel Day-Lewis je skvělý a nominace na Oskara je více než oprávněná) využívá zdržování korupci a překrucování pravdy k dosažení svého. Jeho dobrácké a skvěle vypointované historky z něj dělají sympaťáka, ale lid kvůli tomu trpí o měsíc déle ve válce. Hvězdný okamžik dějin, říká se... nic není hvězdného na snaze prosadit svou a uspět pletichařením a polopravdou. Podotýkám, že při finálním hlasováním jsem doufal, že dodatek projde a při každém "Yay" jsem se pousmál. Spielberg uspěl v tom, že na nás nevalí tohle období dějin jako něco význačného co tvoří dějiny. Bere to syrově, věcně. Podaří se to, fajn. Nepodaří, no tak budiž, snažili se. Ano je trochu nevýhoda, že víme jak to dopadlo. Divák proto nemůže být zcela spokojen. Výlety mimo interiéry (je jich jen pár), kde vidíme válku s tím co k ní patří (usekané údy na kolečku) zaberou z celé dlouhé stopáže jen pár minut jinak se kecá. Přesně tím stylem (jen argumenty mají hlavu a patu), který vidíme na jednáních v české sněmovně (z tím rozdílem, že v ní někdo opravdu sedí a kdo v ní sedí nečte noviny, nespí, ale dokonce mluví a má názor), které nedokážu sledovat déle než několik vteřin. Aspoň ten Williams k tomu hraje, i když nijak vyjmečně. (13.02.2013)