Sekretářka

Lee (Maggie Gyllenhaal) má sklony k sebepoškozování, nepomůže ani psychiatr. Najde si místo sekretářky u bohatého právníka (James Spader), který je tak trochu sadista. Zdá se, že Lee se má na co těšit. Nevím přesně, co chtěl režisér Steven Shainberg tímto opusem říct, ale vím jistě, že jeho sdělovací prostředky příliš nefungovaly. Kdo film viděl, mně dá jistě za pravdu, že to bylo celkem obyčejné a onu pověstnou kontroverzi jsem v těch nemnoha rádoby kontroverzních scénách hledal marně. Plusem je herecké obsazení, ale celkově je to tak nějak mnoho povyku pro sadistické a masochistické nic. (10.10.2010)

Nejnudnější film pod sluncem. Nebavilo mě to, Maggie Gyllenhaal mi přišla dost hrozná, a James Spader pro změnu totálně nezajímavý a bez výrazu. Moc nechápu, co na tom filmu někdo vidí - mně to celé přišlo strašně laciné, rádoby šokující a celkově tak nějak ušmudlané. Zajímavé mi tam přišlo pouze srovnat to s filmem Padesát odstínů šedi, který se mi nově jeví jako jasná vykrádačka Sekretářky - a přesto nemám za sebe problém napsat, že mě Fifty Shades bavilo neskonale víc a dávalo mi větší smysl - v Sekretářce mi žádná postava nebyla sympatická a to, co se mezi nimi odehrávalo, ze mě nedostalo žádné emoce, nebo nedejbože vzrušení. Film u mě navíc dojel na strašlivý český dabing, v němž jsem ho zhlédl. Pro mě osobně celkově ztráta času. (31.01.2017)

Začátek s koncem v opačném pořadí je špatná strategie. Kromě výrazné role nepříliš hezké Maggie (povislá prsa v 25 letech??) to byl jeden velký stupid. Na první výprask jsem čekala víc jak půl filmu, ve zbytku to šlo jen dál z kopce. Scéna zarputilosti, ve stylu americké show, jako důkaz opravdovosti svých citů, byla vrcholem nevkusu! Nechápu jak může někdo zaměnit vážné psychonarušení-sebepoškozování s masochismem, to je totální neznalost problematiky. Ale co víc čekat, než šňůru zmatků, chyb a trapných pokusů o boj s potlačováním vlastní sexuality. (10.10.2010)

Gyllenhaalovu ségru jsem měl zaregistrovanou mezi nejcudnějšími herečkami Hollywoodu a najednou koukám že hraje ve filmu, kde ji šéf mlátí po zadku, nutí ji nosit papíry v puse jako pejsek a ještě ji neustále šikanuje. Vše je zrežírované s naprostou lehkostí. Mám rád filmy, kde není příliš mnoho postav a o to více se je scénář opečovává. V Sekretářce se to vše ukázkově sešlo a oproti tomuhle vypadají takové Odstíny šedi jako podvyživený, zlomený, nedonošený blábol. Kdo má chuť na trošku více toho mučeníčka sekretářek určitě, tohle nesmí minout. 70% (15.09.2022)

Jaký to asi musí být šílený stav, když víte, že jste trochu jiní, než těch zbylých X % lidí kolem vás. Kterým stačí prožívat svůj intimní život ve společensky přijatelné rovině, a kteří vás vypoklonkují ze dveří, když se jim otevřete a vyzradíte svá nejtajnější přání. Jak asi bylo Erice (Isabelle Huppert), když se svěřila Walterovi (Benoît Magimel) v pro mě famózním filmu Pianistka prostřednictvím dopisu o svých dlouho skrývaných touhách a jeho reakce nebyla zrovna tou, ve kterou tolik doufala. Sekretářka je bojem v jádru po dominanci toužícího muže s jeho vlastním já a dívce, která by tuto jeho dominantní a trýznivou osobnost s radostí a nadšením přijala, protože ona už ví, co je pro ní tím hlavním cílem a splněním snu. Najít muže, ke kterému bude vzhlížet, a kterému bude s uspokojením plnit jeho rozkazy, ať už mají jakoukoli podobu. Je příjemné sledovat muže a ženu, kteří jsou vzájemně maximálně okouzleni tím druhým, a kteří nejdříve své náhle objevené štěstí prožívají naplno jen uvnitř, aby se poté, i když to oba v sobě cítili už od samého začátku, sobě navzájem otevřeli a přijali se v celé své jedinečnosti. Bez předsudků, bez studu a bez obav. Skvělý film, který asi nebude pro každého, ale i přesto pobaví, dojme a potěší, třeba právě ty, kteří onu jedinečnost berou jako určitou formu krásy a ne jako něco, co by mělo být jednoznačně odsouzeno. (18.06.2009)