Sekretářka

Lee (Maggie Gyllenhaal) má sklony k sebepoškozování, nepomůže ani psychiatr. Najde si místo sekretářky u bohatého právníka (James Spader), který je tak trochu sadista. Zdá se, že Lee se má na co těšit. Nevím přesně, co chtěl režisér Steven Shainberg tímto opusem říct, ale vím jistě, že jeho sdělovací prostředky příliš nefungovaly. Kdo film viděl, mně dá jistě za pravdu, že to bylo celkem obyčejné a onu pověstnou kontroverzi jsem v těch nemnoha rádoby kontroverzních scénách hledal marně. Plusem je herecké obsazení, ale celkově je to tak nějak mnoho povyku pro sadistické a masochistické nic. (10.10.2010)

Altamir sa hlboko mýli, ak tvrdí, že "normálny" človek nemá šancu Sekretárku pochopiť. Napriek tomu, že sa za relatívne normálnu (v sexuálnej oblasti) považujem, samoľúbo si myslím, že som tento film hlboko pochopila a oceňujem na ňom nielen skvelé herecké výkony, originalitu, rafinovaný humor, vyrovnanú dávku romantiky a napätia (a vôbec všetko:-), ale aj silný erotický náboj. Milujem toto intímne dielko, dokonale si vychutnávam pomaly plynúci dej a každým pórom nasávam jeho elektrizujúcu atmosféru. Na mieste Lee si nikoho lepšieho ako Maggie Gyllenhaal neviem predstaviť, sadne do role ako riťka na šerbeľ a zvládla ju bravúrne. A výkon Jamesa Spadera (pre mňa najlepší v kariére) je uhrančivý. Ak inde nie, tak v Sekretárke mi konečne ukázal, že je pán herec, ktorý zahrá aj výrazom očí a to si na ňom cením. ...Assume the position...and watch :-) (29.03.2005)

Podle obsahu bych řekla, že půjde o trapnou zamilovanou komedii, podle upoutávek v televizi jsem zas myslela, jaký sprosťárničky tam uvidim a bylo to tak půl na půl. Většinu času byla Maggie stydlivou sekretářkou, objevilo se pár sestřihů při "trestání", ale za chvíli oba zas zchladli a vpodstatě se nic nedělo. Ale překvapivě děj ubíhal rychle, nenudilo mě to, a kdyby Maggie nebyla tak podobná jedný nesympatický osobě, mohlo se mi to líbit ještě mnohem víc. (17.10.2011)

Okrajově komediální Ds hříčka se správně komorní atmosférou, koncentrovaná na dvě hlavní postavy, jejich vztah a definici normálnosti. Příběh tu není důležitý, od úvodní scény je vám totiž jasné, o co tady půjde. Tvůrci evidentně věděli, co chtějí říct, a když to pak Maggie s Jamesem taky výborně zahráli, není důvod proč nedat 80%. Mimochodem, ten trailer docela lže;) A jediné, čemu jsem se zasmál, byl ten mediální cirkus, který se rozjel v závěru filmu. (03.08.2008)

Jaký to asi musí být šílený stav, když víte, že jste trochu jiní, než těch zbylých X % lidí kolem vás. Kterým stačí prožívat svůj intimní život ve společensky přijatelné rovině, a kteří vás vypoklonkují ze dveří, když se jim otevřete a vyzradíte svá nejtajnější přání. Jak asi bylo Erice (Isabelle Huppert), když se svěřila Walterovi (Benoît Magimel) v pro mě famózním filmu Pianistka prostřednictvím dopisu o svých dlouho skrývaných touhách a jeho reakce nebyla zrovna tou, ve kterou tolik doufala. Sekretářka je bojem v jádru po dominanci toužícího muže s jeho vlastním já a dívce, která by tuto jeho dominantní a trýznivou osobnost s radostí a nadšením přijala, protože ona už ví, co je pro ní tím hlavním cílem a splněním snu. Najít muže, ke kterému bude vzhlížet, a kterému bude s uspokojením plnit jeho rozkazy, ať už mají jakoukoli podobu. Je příjemné sledovat muže a ženu, kteří jsou vzájemně maximálně okouzleni tím druhým, a kteří nejdříve své náhle objevené štěstí prožívají naplno jen uvnitř, aby se poté, i když to oba v sobě cítili už od samého začátku, sobě navzájem otevřeli a přijali se v celé své jedinečnosti. Bez předsudků, bez studu a bez obav. Skvělý film, který asi nebude pro každého, ale i přesto pobaví, dojme a potěší, třeba právě ty, kteří onu jedinečnost berou jako určitou formu krásy a ne jako něco, co by mělo být jednoznačně odsouzeno. (18.06.2009)