Johnny si vzal pušku

Na to, že Trumbo nebyl režisér, se jedná o výborně natočený film. Kromě sugestivního a emotivního vnitřního hlasu hlavního hrdiny stojí za zmínku Jason Robards v roli otce. Je ještě lepší a přesnější než má vlastní představa, kterou jsem o téhle postavě získal z knihy. I já se řadím na dlouhý seznam těch, kteří za povědomí o tomhle díle vděčí partě sanfranciských metalistů :-) Kromě samotného příběhu je zajímavé jeho historické pozadí - kniha vznikla a vyšla v předvečer druhé světové války, film byl zase natočen v době vrcholícího angažmá USA ve Vietnamu. Trumbo patřil k významným postavám amerického mírového (levicového) hnutí, pročež byl v padesátých letech (i v USA to byla éra potlačování lidské svobody) persona non grata. Nejsem příznivcem tohoto hnutí, ale naštěstí je toto dílo především hluboce lidské a pokud je to možné, postrádá politický nebo agitační podtext. Je to opravdu krásný příběh. (25.03.2008)

Pohled mladičkého amerického vojáka, který dobrovolně narukoval v první světové válce na "obranu demokracie". Brzy nato se ocitá na nemocniční posteli bez možnosti pohybovat se a komunikovat. Rozmlouvá tedy jen s divákem a popisuje celý předchozí život. Bezútěšných závěrečných 30 minut z důvodu spoileru utajím. (21.05.2017)

No doprdele!!! Čekal jsem nějakou otravnou přeceněnou psychedelii a on se z toho vyklubal naprosto brutální film. Zapomeňte na ochrnuté lidi, beznohého Toma Cruise v Narozen 4. července či hlucho-slepou Helen Kellerovou. Tady je za první světové války zraněný voják, který postupně zjišťuje (a s ním diváci), že přišel nejen o ruce i nohy, ale zároveň i skoro všechny smysly a místo obličeje má jen díru. Doktoři ho zachrání kvůli testům a věří, že jeho mozek je mrtvý, ale on vnímá, přemýšlí a utíká z černobílé reality do barevných flashbacků plných vzpomínek na rázovitého tátu, dětství, jeho krásnou lásku i naivní vlastenecké ideály. Jsou tu i psychedelické fantasmagorie, promluvy s Ježíšem či s lidmi z jeho minulosti alias vlastním podvědomím. A člověk je šťastný za každý flashback, aby se nemusel dívat na tu realitu, ve které jsem si přál většinu filmu, aby ho někdo zabil. Při představě takhle dopadnout mě z toho nebylo dobře... a z toho konce už vůbec ne. Ač je spíše drama než opravdový válečný film, přesto jednoznačně válečný film roku 1971. (09.01.2023)

Je to fakt hodně zajímavý film, ale asi mi uniká jeho smysl... A bez toho je to prostě takové nezáživné a stačilo by tomu věnovat tak o čtvrť až půl hoďky míň... Trochu jsem ožila, když pacient konečně přišel na to, jak se s někým dorozumět, ale i to bylo záhy smeteno ze stolu... Pak už byl naštěstí konec :-) (22.05.2015)

Asi těžko byste hledali film, který dokáže lépe poukázat na hrůznost války, přestože neobsahuje jedinou bitevní scénu. Tempo je sice rozvláčné, ale to nejspíš hlavně z toho důvodu, že si na režisérskou židli sedl sám autor knihy, která je především o pocitech. Z toho vyplívá, že i film je složen z velké části ze vzpomínek a snových sekvencí. Představa, že bych se ocitl na nemocničním lůžku bez nohou, bez rukou, bez velké části obličje (a tudíž slepý, němý a hluchý)...raději na to nemyslet. (15.01.2011)