San Junipero (S03E04)

První polovina mě bavila obrovsky, naštěstí jsem totiž patřil k těm, co si nepřečetli (pro mě nepochopitelně spoilerovitej) popis epizody - takový to, kdy člověk vůbec nechápe, co se děje, kde se to děje a o co vlastně jde, to bylo spoečně s tou podivnou psycho postavou Yorkie a jejím podivně milostně?/přátelskym vztahem s Kelly asi vůbec to nejzajímavější. Obecně vzato (jako u BM už klasicky), ten nápad je samozřejmě zajímavej, jinak jsem z toho ale celkově spíš rozpolcenej a za pravdu musim dát třeba Ghoulmanovi, že jde trochu o zjednodušující iluzi neberoucí v potaz obrovský množství souvisejících problémů, kterejm se film prostě a jednoduše nevěnuje: problematiky psychickýho vlivu, zneužitelnosti a závislosti na "tom druhym životě", nevěnuje se ani problematice toho, že ani tohle samozřejmě nebude žádná "věčnost", byť tomu uživatelé bezvýhradně věřej a je to tak podávaný (máme omezenou funkčnost/určitou trvanlivost systému z hlediska technologií nebo dalšího technologickýho vývoje, máme tu nutnost údržby a závislot na energiích, máme tu samozřejmě taky rozpad samotnýho fyzickýho materiálu, ale ve hře je i třeba takovej konec lidský společnosti - cojávim? Zní to možná trochu vystřeleně, ale v momentě, kdy se bavíme o tom, že něco je "na věčnost", tak to přehnaný samozřejmě bejt přestává). Aspoň jeden díl BM má ale sladkej (možná až přeslazenej) konec a aspoň jeden díl nekončí děsivě, kde technologie přinášej jen zkázu, jen mě osobně to prostě nějak nepřesvědčilo: Kelly nejdřív tvrdí, že tam zůstávat nechce, protože (cituje svýho manžela) "jak by tam mohla zůstat, když tam nemůže bejt s jejich zemřelou dcerou" (a teď už teda ani tim manželem, se kterym strávila celej život, a kterej se po smrti do Systému kvůli dceři nenahrál), ale přesto je Kelly schopná si v rámci svejch posledních tejdnů života užívat tak, jako kdyby byla bezstarostnou dvacítkou - pro mě je to trochu nekonzistentnost jejího rádoby morálního stanoviska životem protřelý matky a manželky, to v kontrastu s nevázanou zábavou bez výčitek (zábavou pro zábavu, zábavou pro zážitky). Ten její konečnej obrat o 180° ("seru na manžela a dceru a celej můj dosvadní 80 letej hetero život, jde se pařit s mojí novou holkou!") mi ale přišel hodně zvláštní, to je obrat skoro jak v nějaký telenovele. Pro mě by třeba byla zajímavější otázka, jestli by vůbec bylo (kdybychom na to měli po fyzický stránce) pro lidi v nějakejch 80, 90 letech vůbec možný si takhle "po mladicku" znovu užívat, jestli by po celym tom životě, už s dospělejma dětma, možná vnukama, po životě strávenym ve vztazích a po tom, co se přece jenom mysl a psychika v porovnání s mladší verzí sebe sama nevyhnutelně změnila, jestli by vůbec člověk měl náladu/chuť/žaludek chtít se takhle bavit i s vědomím všech těch už prožitejch životních radostí a bolestí. Možná jo, nepozchybňuju to, jsem ale přesvědčenej, že by to nebylo tak jednoduchý nebo jednoznačný - protože mládí člověk prožije jen jednou (myšleno i mentálně). Ale i kdybych měl pravdu, samozřejmě se to nevylučuje s chováním postav načrtnutym seriálem - jasně že i v životě je spousta lidí, co ani v 80 letech nevěděj, co chtěj a nejsou vyzrálí, tak proč by o nich nemoh bejt seriál?... A možná to chápu moc úzkoprse - je mi jasný, že ten kontrast byl i mezi Yorkie a Kelly (jedna si užívá, protože jí to bylo upíráno, a druhá proto, že se loučí), ale prostě to na mě nepůsobilo tak přesvědčivě, aby to pro mě byl jeden z nejlepších dílů vůbec, jako to je očividně pro většinu (nejen místní, ale i na imdb). (12.02.2018) (méně) (více)