Stopy zločinu: Alibi jako řemen

Průměrná detektivka, kterých v osmdesátých letech vznikla celá řada. Překvapí nanejvýš prostředí Brna z vrcholu socialismu, což je zajímavé pro člověka, který místa natáčení zná. Napínavost děje by mělo podtrhovat třísknutí do kláves klavíru, které je brzy otravné a i pro průměrného diváka není potřeba. Každopádně, děj napínavý není a závěrečná akce budí přinejmenším rozpaky. Zhlédnout se ale rozhodně v klidu dá, herci jsou sympatičtí. (05.12.2011)

Nevím proč, ale sympatičtější než Pitaval. Nikdo tady nepřehrává a hlavně je to detektivka, ve které jde o trochu víc, než vykradená zelenina nebo nepovolené podnikání (které se Pitavalem táhne jako červená niť). I tady je vidět, jak skvěle to za onoho dokonalého socialismu vypadalo, legrační (a trochu typicky brněnská) je hláška "MUDr." Hudečkové, že zavražděný důchodce nepatří do společenské úrovně jí a "Ing" Inemana. Lupič a vrah, který mate policii a hraje si s ní jako kočka s myší je torchu jiná liga než ti, se kterými se potkávají Frej, přiblblík Pešek, Krampol a Zedníček. Na druhou stranu, v obou seriálech je Vlastimil Hašek a v obou hraje stejně, což ale není chyba. Přitom další tři díly jsou stejně dobře udělané. A z hlediska retro skoro dokonalé, ano, takhle to tehdy vypadalo. A navíc si tady užiju šestnáctistovku VAZ 2006 s dvěma páry světel v přední masce - můj automobilový sen té doby, ale jenom do chvíle kdy se do Tuzexu začaly dovážet Uno a Escort...jedině snad pro roli oné doktorky nemuseli zvát z Prahy onu mimořádně nesympatickou Hudečkovou, mohli sáhnout do vlastních zdrojů, taková Ivana Valešová by byla mnohem lepší volbou. (06.09.2024)

Seriál Stopy zločinu je takový "Malý pitaval z brněnského města". Místo Prahy se zločiny odehrávají v Brně a sympatičtí vyšetřovatelé Bartoška, Hašek a Navrátil případy řeší se vší vervou. V tomto příběhu jsou na stopě zlodějovi klenotů a zároveň i vrahovi v jedné osobě. Zejména svérázný a drsný poručík Borecký v roli Oldy Navrátila se s nikým moc nemaže :). Škoda jen špatně namluvených postsynchronů, kdy hlasy všude znějí jako z nějaké místnosti. Potěšila rolička mého prastrýce Václava Kyzlinka, který si zahrál kádrováka Paloučka. (15.08.2020)

První případ brněnského Cowleyho Brouska a jeho soudruhů profesionálů. Bartoška a Navrátil korzují v rámci vyšetřování po svědcích jak Mikuláš s čertem, aby na konci lstivě zaklekli na pachatele jako kdyby to byl něžný obr Floyd. Z monotónního užvaněného obsahu a patřičně šedé socialistické formy na mě vysvitly dva nepodstatné detaily. Sexuální apatie Bartoškovy postavy, když mu ex chystá koupel a on vytuhne na křesle (není se co divit, když vypadala jako jeho matka) a modrá nástěnka v policejní kanceláři hned vedle mapy Brna v měřítku 1 : 15 000. Verbal Kint by u ní byl naprosto bezradný.. (14.10.2020)

Ta čtvrtá hvězda je však pouze za Brno a brněnské herce. ;-) Ale na jedno shlédnutí před spaním celkem solidní podívaná. :-) Klidně bych brala i delší stopáž. Mimochodem - Jaroslava Dufka jsem poznala jen podle hlasu, nikoliv obličeje. :-D Jsem na něj (z divadla) zvyklá pouze s vousy, bez nich jsem ho snad nikdy neviděla. ;-) Nehledě na to, že zde byl i podstatně mladší a méně prostorově výrazný. ;-) Což samozřejmě nemyslím tak, že starší a silnější nebyl v divadle úchvatný, ba naopak. ;-) (19.07.2019)