Malý Bobeš ve městě

Valasek je pre man doteraz neznamy reziser, a toto je myslim jeho prvy film. Som vedel, ze nejde o budovatelskou agitkua la 50. roky, no tak siny socialny koncept bol aj na mna prilis silny. Dostalo ma to, ako otec nemohol najst pracu, a tak predal dom a odisiel do mesta hladat pracu. Detskemu hrdinovi dost dlho trvalo nez si zvykol, pozeram : 72 % (20.06.2020)

Příběhy kloučků a holčiček z první třídy za starého mocnářství přinášejí místy velmi krutý pohled do neúprosné logiky dětských her a náročného střetu se světem dospělých. Prostředí městské chudoby není tím dětským ideálem, kde by si kluci mohli formovat charakter, naštěstí mírný a moudrý učitel dohlíží na jejich krize a nejzásadnějším zpestřením pro celou partu se stává setkání s expresivním kouzelníkem Karafou. Dospělý divák si odkazy na založení sociální demokracie vyloží po svém, dětem tato linka naštěstí zůstává skryta. Bouřlivý rok 1905 je naštěstí hlavním tématem pro Zápotockého, nikoli pro Plevu. (30.06.2019)

Nejvíc z celého filmu mě pobavil zdejší "oficiální text distributora". Jsem nevěděl, že ve třicátých letech visel ve třídách na stěně kříž a náš stařičký mocnář František Josef... Z našeho dnešního možná zkresleného pohledu vyznívá film trochu jako socialistická agitka, ale těžko říct, třeba to takhle tehdá doopravdy bylo. (16.07.2013)

Děti za Rakouska přeci nepocházely jen z rolnických, řemeslnických a šlechtických rodin. J. V. Pleva ve své diologii zobrazil chlapce z rodiny patřící do dělnické vrstvy nekvalifikované. Jeho svět je samozřejmě nejvíce světem školním (Pleva pracoval jako učitel), i když je i světem domova (s milující maminkou, hodným dědečkem a pracovitým tatínkem) - třebaže v cihelně, kam se rodina musí vystěhovat. Škola se snaží působit na děti neelitářsky a humanisticky rovnoměrně, čemuž by odpovídalo i politické ukotvení autora, který byl členem sociální demokracie, k jejímuž zakládání v díle rovněž dochází. Filmová adaptace Valáškova se dívá na svět udivenýma očima malého kluka, který se těší na vystoupení tajemného kouzelníka Karafy, přesto dokáže udělat radost ještě chudší dívence. Nadšen jsem dokonalostí evokace dobového prostředí, k němuž byly výborně vybráni i herečtí představité (v roli učitele M. Macháček v jedné ze svých nejvýraznějších rolí). (06.02.2012)

Druhý díl zpracovávající Plevovu autobiografii pro děti má ještě sociálnější dosah než díl první. Bobeš se ve městě setkává s měšťáckým přehlížením chudiny, kterou bída dohnala k proletarizaci, ale i s hodným a spravedlivým učitelem. Mezi dětmi samotnými ještě nespatříme tu zkaženost dospělých, a tak si hrají pospolu, ať jsou to děti chudé nebo bohatší. Usmíváme se drobným uličnickým kouskům, do nichž se Bobeš jen omylem zaplétá, uvědomujeme si, jak krutá léta ke konci Rakousko-Uherska a boj dělnické třídy formovaly myšlení většiny občanů vzhledem k lhostejnosti podnikatelů vůči chudobě a až tvrdým zákrokům policie proti lidem, kteří proti nelidsky se chovajícím majitelům továren protstují. Autor obsahu se mýlí, když píše o letech 30., jde o mládí J. V. Plevy, který se narodil asi roku 1899. (26.01.2020)