Vzpomínky

Navzdory nepěkně pohádkovému závěru klady převažují. Ultrasympatický Denzel Washington, kterému to myslí jako všem členům CSI dohromady, lahůdkový James Caviezel, sympatičtí a vtipní vědátoři... A především nezaměnitelná bombastická režie Tonnyho Scotta. Scéna, v níž člověk jedoucí v autě sleduje vůz, který po stejné silnici jede (jel) o čtyři dny dříve, je špičková. O úvodu ani nemluvě. Tři a půl zaokrouhluji za tu zábavu nahoru. (25.09.2012)

Navzdory názvu, nezažil jsem během sledování ani jedinkrát onen pověstný pocit již jednou viděného. Déjà Vu je nadmíru originální podívanou, na které nejvíce oceňuji její obojetnost. Můžete si lámat hlavu nad všelijakými fyzikálními a jinými paradoxy, ale taky můžete všechny vyvstanuvší otázky hodit za hlavu a jenom si užívat parádně zrežírovaný akční thriller. S tou akcí to sice není tak žhavé jako v jiných Scottových peckách, jeho režie je oproti předchozímu Dominu vůbec velmi umírněná – příběh tu ovšem není jenom proto, že se to tak nějak očekává. Princip zařízení umožňujícího sledovat minulost sice vypadá děsně složitě, ale vše je nám hezky po lopatě, srozumitelně, vysvětleno (Denzelu Washingtonovi ostatně taky) a osobně mi nedělalo problém akceptovat také lehce bizarní romantickou linii, pravděpodobně hlavní příčinu „měkčího“ konce (nad odkazy k 11.9.01 a hurikánu Katrina jsem již však oči přivřít musel). Paula Patton je krásná a Denzel sympaťák, takže chemie mezi nimi funguje i takhle „na dálku“. Déjà Vu není natolik chytrým filmem, jak se místy tváří (aniž by nám cokoliv vnucoval), stále je však dost chytrým na to, aby dokázal naplnit i očekávání náročnějšího diváka. A pokud tohle dokáže film od první do poslední vteřiny zběsile zábavný, je těžké odolat nutkání zařvat radostí (a nemyslím tím zařvat jako zařvat, ale zařvat jako zakřičet). 85% Zajímavé komentáře: Douglas, Lateef, lachim, Indy, ]V[()Rt (17.12.2007)

Napřed zajímavá detektivka, poté docela motivující skládačka a pak se to zvrhne ve zmatené hrátky, kdy už se moc nepřemejšlí nad příčinou a důsledkem. Na Scotta (vezmeme-li v potaz tvorbu posledních let) docela fádní, akční scéna s autem uprostřed filmu má koule (jde o jeho nepochybný vrchol), zbytek se pohodlně veze na vlnách nicneříkajícího průměru (jako by se Scott po Dominu bál i sebemenších vizuálních hrátek). Washington je standardně v pohodě, Caviezel hodně zajímavý (ta postava si zasloužila větší prostor). Tempem dost nevyvážené a v ději značně pokulhávající a z hlediska časových paradoxů nefungující (i když, kdyby si tvůrci odpustili jeden telefonní hovor, tak by jim to teoreticky vyjít mohlo). Duo Scott/ Washington rozhodně slibovalo víc… (11.12.2006)

Není to čistých pět.. spíše takových ušmudlaných 4 a půl... Po, pro mne vícemméně nepřijatelném, přeHypovaném Dominu se Scott zklidnil na, pro mne zcela únosnou mez, a natočil povídvanou, která, nejenom že je po formální stránce víceméně skvělá, ale i dějově je poměrně velmi zajímavá. "Sledovací" část je naprosto brilantní, honička s autem o 4 dny pozadu je beznadsázky GENIÁLNÍ, když nastoupí druhá část, v paralelním časovéím úseku, nastupuje drobný chaos, který ale MÁ logiku! Za jednoznačné plus považuji i do poslední chvíle nejasný konec. Bohužel, ztráta tempa je ke konci zcela nepřehlédnutelná. (30.12.2006)

Tony Scott na seba 3/4 filmu šil búdu, aby sa z nej nakoniec vyškrábal len s odretými ušami. V porovnaní s tým čo jej predchádza je posledná štvrtina presne to čo som pôvodne čakal od celého filmu. Vizuálne príťažlivý Hollywoodsky konštrukt. A pritom od prvej minúty film pohltí a v spleti náznakov a indícií vyšetrovania prakticky nestratí kontakt s pozornosťou diváka (a logikou). Tož dobré. Má to hlavu a pätu, slušivý kabátik, nápad aj spád. Len škoda toho záveru, ktorý ale mohol skončit ešte 100-krát horšie. 80% (12.06.2007)