Vzpomínky

Na "Déjà Vu" zaujme především to, jak jeho scénář přinesl ideální rámec pro stylový vývoj režijního rukopisu Tonyho Scotta. Po extravagantní "Domino", kde nespolehlivá vypravěčka dávala prostor k okázalému formálnímu hýření, působí nadcházející Scottův projekt jako zdánlivé zklidnění. Ale při tom režisér pro své hrátky s impresí okamžiku za pomocí kombinování různých kamer, materiálů, rychlostí snímání i postprodukčních procesů našel ideální uplatnění ve zdejším vyprávění, které v zásadní prostřední části pracuje s možností nahlížet do probíhajícího času v minulosti a při tom měnit úhly pohledu. Ve svých vrcholných scénách tak film přináší divoce fragmentarizovaný pohled na souběžně probíhající dvě časové roviny, ale právě díky vizuální stylizaci se zde divák ani na chviličku neztrácí. "Déjà Vu" právě v tandemu s "Domino" představuje dva vrcholy pozdního období Scottovy filmografie, kde dostal ve scénářích ideální rámce pro své formální experimenty - v jednom případě k bezuzdnému divočení v zájmu zvýšení expresivity a blouznivosti předkládaného vyprávění a na druhé straně paradoxně k jejich nasazení pro maximální přehlednost i věrohodné zobrazení fantaskních elementů potkávajících se časových rovin. (17.11.2020)

Není to čistých pět.. spíše takových ušmudlaných 4 a půl... Po, pro mne vícemméně nepřijatelném, přeHypovaném Dominu se Scott zklidnil na, pro mne zcela únosnou mez, a natočil povídvanou, která, nejenom že je po formální stránce víceméně skvělá, ale i dějově je poměrně velmi zajímavá. "Sledovací" část je naprosto brilantní, honička s autem o 4 dny pozadu je beznadsázky GENIÁLNÍ, když nastoupí druhá část, v paralelním časovéím úseku, nastupuje drobný chaos, který ale MÁ logiku! Za jednoznačné plus považuji i do poslední chvíle nejasný konec. Bohužel, ztráta tempa je ke konci zcela nepřehlédnutelná. (30.12.2006)

Tak málo akce jsem u Tonyho Scotta opravdu nečekal. Nevzdal se svého oblíbeného vizuálního stylu úplně, ale nehnal ho díkybohu do nesmyslných extrémů jako v Domino. Příběh se točí kolem výbuchu trajektu a nalezené ženy poblíž, která však nebyla na lodi. To vše za pomocí blíže nevysvětleného přístroje, který dovoluje nejen pohled o několik hodin dozadu, ale také přenesení věci v čase zpět do chvíle, kterou právě sleduje. Bez akce, ale Tony není tak silný režisér jak by možná někdo čekal a filmu akce jednoduše chybí. Je to velká škoda, že se nevyužilo trochu víc Denzela Waschingtona a Jamese Caviezela, který je výborný šílenec, kterému bych věřil, že odpálí sám sebe i při minimální šancí, že to zasáhne toho koho chce zabít. (05.07.2007)

"Můžeš ji zachránit." Dá se terorista lapit dříve, než zaútočil, ačkoli vyšetřování začíná teprve po jeho činu? Dokáže detektiv rozluštit svoje nápovědy? Může hlavní hrdina zemřít, aniž by to nějak ovlivnilo jeho další život? Je možný akčně pronásledovat člověka, kterej jel po stejný cestě před čtyřmi dny? A nejsou podobný otázky zajímavou výzvou pro filmovýho tvůrce Scottova formátu? Odpověď je jasná - Sněhurka. Kdo si nikdy nehonil vlastní ocas, tak možná nechápe a měl by se na to mrknout. Jestliže mne totiž snímek donutil k fascinovanýmu sledování obrázků a v některých okamžicích mi aktivovale mrazení v zádech, tak si ode mne pět hvězd zaslouží bez ohledu na to, že vzdělaní šťouralové v něm svědomitě hledají chyby a s nadhledem ignorujou jeho zábavnej potenciál. (04.12.2011)

Po Muži v ohni je zde další spolupráce Denzela s Tonym. A ani tentokrát to nedopadlo špatně. Film nenudí, rychle uběhne, Denzel i Paula byli v pohodě, ale pořád nemůžu dát plný počet. Proč? Protože v některých ohledech mi tento film přišel "trochu" přestřelený. Už samotný nápad s vyšetřováním pomocí něčeho, co je a zároveň není stroj času… Déjà Vu je dobrý akční film, u kterého se nebudete nudit. Nicméně ve srovnání s Minority Report vítězí Spielberg 1:0 nad Tonym. (20.02.2010)