Obsahy(1)
Existencionalistická dráma natočená na motívy divadelnej hry s rovnomenným názvom od slovenského spisovateľa Ivana Bukovčana. Príbeh desiatich zdanlivo náhodne vybraných ľudí umiestnených v pivnici jedného malého mesta počas nacistickej okupácie Slovenska. Pomaly sa začínajú vynárať fakty, vykresľovať charaktery a príbeh začína naberať nebezpečné tempo. (Marys)
(více)Recenze (40)
10 dospělých lidí + jedna nezletilá dívka je za 2.světové války po zákazu nočního vycházení zavřeno do sklepa a musí se vybrat, kdo z nich bude popraven jako preventivní vystraha za vraždu nacistického vojáka, aby zbytek mohl dál v klidu jít. Nejednoznačný úkol s morálním dilematem. Nebudou ve výsledku vrahové všichni?? Mám taky rád podobné konverzačky z jedné místnosti, kde se postupně odkrývají pravé charaktery jednotlivých postav. Zde navíc mělo prostředí skrýše sklepa v pivnici děsivou atmosférou, umocněnou ještě jedinou formou návštěvy zvenku v podobě slizkého zlomeného Němce, který byl dříve potlačován a nyní je na výsluní coby kolaborant a ostatní lidé ho většinou dobře znají a důvěřují mu. A celé to je takové studeně. A závěr je do poslední vteřiny jedno velké překvapení, které by mě nenapadlo a nebudu ho tedy prozrazovat. ()
,,Dáva nám možnosť narobiť z ľudí zbabelcov, prašivcov a udavačov. Taký starý recept, ten váš major ho dobre pozná... (...) Človek nemá veľa možností, ale vždy má aspoň jednu možnosť: zostať človekom.“ S dramatem pana Bukovčana jsem se setkal ještě na střední jako student a z celé povinné četby na gymplu byl KOHÚT snad tím nejzajímavějším dílem, které oproti většině zbylých toho dost ve mě zanechalo a působí na mě úderně i v tomto filmovém provedení, které jsem si po letech zopakoval. Zápletce (spočátku částečně záhadného a nejasného) procitnutí skupinky lidí v uzavřeném prostoru se tu dostalo kvalitního zpracování dávno před tím, než ji plně začali využívat (mnohdy až lacině zneužívat) tvůrci horrorového žánru, a precizní vykreslení psychologie všech přítomných postav, s přesným zasazením do kontextu nacistické okupace dodává vyznění na uvěřitelnosti a tím i na silném diváckém zážitku. Když Fischl svěřuje svým rukojmím klíč, všichni se ocitají v závažném morálním dilematu... možnost na výběr s logickou argumentací se snadno probudí i v přihlížejícím divákovi, stejně jako v nejedné postavě: rebelského uprchlíka nikdo nezná, prostitutka není prospěšná pro společnost, starým lidem už moc těch let nezbývá... jenže v každém případě se za volbou oběti skrývá ztráta života, jenž má nenahraditelnou hodnotu. A to se stává v daném okamžiku nejen pohledem přidávajícím na depresi z možného vyústění, ale rovněž vrcholným spouštěčem prověření psychiky a povahy všech zúčastněných, jejichž charaktery se uprostřed krajně hraniční situace odhalí a projeví v plné nahotě bez přetvářky. Film je nejen mistrovsky napsaný a zahraný, ale režisérovi se podařilo rovněž v prostředí ponurého sklepa vykřesat silnou atmosféru, která se táhne celým dramatem až do kýženého rozhodnutí. [95%] ()
Vynikajicí konverzační ždímačka, kde deset různých charakterů čelí hamletovské otázce, kterou jim však pokládá jejich kat. Jednou za čas za nimi přijde ďábel v podobě německého kolaboranta, aby jim vyložil jejich situaci a posunul je blíže k Loži vyvrhelovu. Spása, kterou jim totiž nabízí, znamená ztrátu lidské důstojnosti. Napětí roste a drama vrcholí. Nenapadnutelná moudra versus všetvářná lidskost, kdy je pud sebezáchovy schopen přehlušit prakticky vše. Všichni herci výborní, ale Jozef Kroner doslova výjimečný. Kde bychom stáli my tváří v tvář takové situaci? ()
Filmů, které jsou zarámovány malým uzavřeným prostorem je hodně. Takový prostor je vhodný pro rozvíjení existenciálních témat. Třeba počínaje od J.P. Sartra Za zavřenými dveřmi. Patří sem i Buñuelův Anděl zkázy, a mnoho další psané i filmové literatury. Myšlenka to není nijak originální, záleží jen, jak se zpracuje. Slovenská verze je výborná ve všech smerech a mlže se rovnat i se dvěma uvedenými. Diváckým úkolem je povýšit situaci na sto, milion a 8 miliard lidí uzavřených v odpovídajícím prostoru. ()
Limity tohto filmu do značnej miery určovala už samotná predloha. Výborný námet poskytoval jednak dramatické a tiež aj herecké možnosti pri rozvíjaní komornej drámy. Tie herecké sa vďaka viacerým výborným hercom na čele s Jozefom Kronerom aj naplnili. Ale u samotného príbehu mi chýbala väčšia autenticita. Niekedy som mal pocit, že som v škole, na hodine slovenčiny, kde práve preberáme rozvinuté vety. Ale celkovo film, za ktorý sa nemusíme hanbiť. ()
Reklama