Ulice

Nekonečný seriál o nikdy nekončících, rádoby aktuálních problémech, obyvatel jedné ulice. Že vás to ani v nejmenším nezajímá? Ani se vám nedivím, ovšem pravidělně to (ne)dobrovolně sleduji pondělí co pondělí během návštěv u rodičovstva a z těch nekonečných seriálů (nejen našich) mi to přijde nejen nejsnesitelnější, ale rovnou i nejlepší. A to, že vidím sotva jeden z deseti až dvaceti dvojdílů a jako by se mezitím nic nestalo? Tak to těžko u tohoto typu pořadu z ranku "kulisa na doma po práci" brát jako zápor. (14.08.2007)

Seriál Ulice je dalším nesledovatelným dílem, které na nás vykouklo z dílny pana Dušana Kleina. Nikdy jsem netajil, že snímky tohoto režiséra nejsou zrovna těmi, na které bych se rád díval. Ve většině Kleiových pokusů o film vystupuje český neherec jménem Pavel Kříž, jenž svým vklouznutím do jakékoli scény nekazí pouze ji, ale většinou celé dílo. Bylo tomu jak u nezábavné Pentalogie „Básníci“, tak i u seriálů a filmů, kam se nejspíš dostal omylem, neboť je nerežíroval jediný muž, který je jej schopen i přes jeho naprostou hereckou neschopnost obsazovat a to i do hlavních rolí – ano, pan Klein (!). Můžu se jen domnívat, z jakého důvodu se televize Nova rozhodla najmout na realizaci prvních dílů nekonečného seriálů právě diskutovaného režiséra. Možná je to proto, že nějaký chytrý člověk z Novy shlédl seriál Strážce duší na ČT1 a zaujala ho jeho hrůznost, kterou nelze jen tak někde spatřit a možná je ten důvod úplně jiný. Každopádně můžu být rád, že televizi nesleduji moc často a pokud ano, komerční Nova je to – pokud možno – co nejméně. Proto mě tento strašná projekt nebude již nikdy kazit náladu byť jediným svým záběrem. (03.09.2005)

Hůř by to natočit nešlo, ani kdyby to byl záměr. Ulice dodává pojmu odpad zcela nový rozměr. Tohle je totiž absolutní odpad a ještě k tomu šílěně nudný. Je to Odpad na druhou. Orgie nudy. Přijde mi uhozené sledovat seriál ve kterém se nic, ale opravdu NIC neděje. Vy z vás, kteří se libujete v nudě, doporučuji se raději hodinu koukat z okna, nebo do akvárka. To co tam uvidíte bude určitě hodnotnější, než tato nekonečná stoka, vlajková loď TV NOVA. Ulice je jakýmsi ztělesněním toho, čemu říkám pasivní "zábava." Člověk se může buď zabavit nějak smysluplně, číst si, učit se slovíčka, sportovat, sledovat kavlitní filmy, relaxovat při hudbě a nebo totálně rezignovat a nechat se bavit čímkoliv co nám televize nabídne, ať je to třeba sebedebilnější. Nejdříve se to divákovi zdá blbé, ale po pár dílech člověk otupí a pak už tu demenci ani nevnímá.To už ale není jen rezignace na zábavu, ale i rezignace na život. Jaký smysl potom má žít? Nechci se nikoho dotknout, ale pro mě už není velký rozdíl mezi tím sledovat Ulici a ležet v rakvi. A to nemyslím ironicky. Jsem-li někdy okolnostmi nucen sledovat tuhle žumpu české kultury, přepadá mě úzkost. Vidím totiž jak rychle čas letí a jak já jím mrhám sledováním zbytečností, které mě nijak neobohatí. Den má 24 hodin. Z toho dejme tomu 10 hodin spím a tak 10 hodin (včetně dojíždění) jsem v práci. Zbývají 4 hodiny. A obětovat, byť jen deset minut z tohoto drahocenného času, Ulici, není nic jiného než sprosté plýtvání. To už mi opravdu přijde lepší se ožírat, to se pak alespoň něco děje. (20.07.2009)

Když se řekne "Ulice", vybaví se mi spojení "každej blbej den". Hned potom se mi vybaví postava mladého faráře halekající protestsong o tom jak mladý lidi s báglama z domu vodcházej. A upřímně řečeno, po umělecké stránce je tahle druhá myšlenka daleko větší nářez a zaujme daleko víc než takřka denní trápení těch několika nováckých lidiček a jejich řešení "všedních starostí", jako jsou nevěry, útěky dětí z domu, nechtěná láska milionáře, boj o komunální moc, dcera přivádějící si přítele z vyššího stupně bytí, minulost pronáledující ubohou feťačku svedenou na scestí a podobně. Nicméně sem tam se objeví nějaký ten překvapivě povedený vtip nebo scénka skutečně jako ze života, a upřímně řečeno, daleko víc mě vytáčí idiocie dialogů v Ordinaci V Růžové Zahradě nebo vůbec totální esence zoufalství jménem Bazén či papundeklová Rodinná Pouta. Ano, i v Ulici se setkáme s archetypem seriálového dialogu: "Dylane, jsem v hajzlu, rozvázala se mi tkanička u boty." "Nechceš si o tom promluvit?", ale skutečně by to mohlo být mnohem horší. A vzhledem ke kadenci by to byl mnohem větší nápor na nervy a duševní zdraví než výše uvedené "skvosty televizní zábavy". PS: Za díl s nějakou VELMI ODVÁŽNOU lesbickou scénou (už dávno ne toho roztomilého děvčátka s rovnátky z Jojo klubu) Patricie Solaříkové a Michaely Badinkové bych šel i výš než na tři hvězdy:)) (21.09.2006)

Nuda... nuda... ulízaný Pavel Kříž... nuda... nuda... špatně hrající Brzobohatý... nuda.. blé, Eva Ajchmajerová... nuda... nuda... fajn, už je sedm, můžu přepnout na zpravodajství na Primě. Určitě nejsem sama, kdo při sledování dalšího seriálového veledíla planety Novy, měl podobné pocity. Asi zapomněli, že každý seriál musí být aspoň o něčem. Nicméně pro důchodce je to asi dobrá zábava. (11.10.2005)