Ulice

Dám vám dobrou radu, dámy a pánové (ti především): pokud kojíte u zapnuté televize, vždy mějte ovladač po ruce. Jestliže skončí vaše oblíbená kriminálka, přetrpíte blok reklam a upoutávek, může se vám stát, že se na obrazovce vyskytne "Ulice". Sebrat dítěti kozu, abyste se dostali k ovladači příliš vzdálenému, je skutečný problém - kojenec vám při tomto pokusu pravděpodobně utrhne bradavku. Ale riskněte to. Zvolíte-li raději uchovat poprsí v jednom kuse, vlivem sledování telehovnely vám mlíko zkysne a váš mozek se za pár desítek vteřin změní v pudink. Už nikdy více, ovladač od tohoto zážitku nosím na šňůrce u krku a v kapse mám pro jistotu náhradní baterie! Dávám "Ulici" 10% za tu nepatrnou možnost, že je na ní třeba něco pozitivního. Odmítám vydat svou příčetnost všanc, abych po onom (pravděpodobně imaginárním) kladu pátrala. (11.11.2015)

TV-seriál. Ze začátku to byl docela slušný český seriál, ale postupem času, když byli přidělávány další a další díly, tak šla kvalita a humor tohoto seriálu do kytek, ale na druhou stranu, musím uznat, že to není zas až tak špatný seriál. Taková oddychová večerní podívaná. | Průměr všech zhlédnutých dílů: 50% (2*) | (08.08.2011)

Hůř by to natočit nešlo, ani kdyby to byl záměr. Ulice dodává pojmu odpad zcela nový rozměr. Tohle je totiž absolutní odpad a ještě k tomu šílěně nudný. Je to Odpad na druhou. Orgie nudy. Přijde mi uhozené sledovat seriál ve kterém se nic, ale opravdu NIC neděje. Vy z vás, kteří se libujete v nudě, doporučuji se raději hodinu koukat z okna, nebo do akvárka. To co tam uvidíte bude určitě hodnotnější, než tato nekonečná stoka, vlajková loď TV NOVA. Ulice je jakýmsi ztělesněním toho, čemu říkám pasivní "zábava." Člověk se může buď zabavit nějak smysluplně, číst si, učit se slovíčka, sportovat, sledovat kavlitní filmy, relaxovat při hudbě a nebo totálně rezignovat a nechat se bavit čímkoliv co nám televize nabídne, ať je to třeba sebedebilnější. Nejdříve se to divákovi zdá blbé, ale po pár dílech člověk otupí a pak už tu demenci ani nevnímá.To už ale není jen rezignace na zábavu, ale i rezignace na život. Jaký smysl potom má žít? Nechci se nikoho dotknout, ale pro mě už není velký rozdíl mezi tím sledovat Ulici a ležet v rakvi. A to nemyslím ironicky. Jsem-li někdy okolnostmi nucen sledovat tuhle žumpu české kultury, přepadá mě úzkost. Vidím totiž jak rychle čas letí a jak já jím mrhám sledováním zbytečností, které mě nijak neobohatí. Den má 24 hodin. Z toho dejme tomu 10 hodin spím a tak 10 hodin (včetně dojíždění) jsem v práci. Zbývají 4 hodiny. A obětovat, byť jen deset minut z tohoto drahocenného času, Ulici, není nic jiného než sprosté plýtvání. To už mi opravdu přijde lepší se ožírat, to se pak alespoň něco děje. (20.07.2009)

Když se řekne "Ulice", vybaví se mi spojení "každej blbej den". Hned potom se mi vybaví postava mladého faráře halekající protestsong o tom jak mladý lidi s báglama z domu vodcházej. A upřímně řečeno, po umělecké stránce je tahle druhá myšlenka daleko větší nářez a zaujme daleko víc než takřka denní trápení těch několika nováckých lidiček a jejich řešení "všedních starostí", jako jsou nevěry, útěky dětí z domu, nechtěná láska milionáře, boj o komunální moc, dcera přivádějící si přítele z vyššího stupně bytí, minulost pronáledující ubohou feťačku svedenou na scestí a podobně. Nicméně sem tam se objeví nějaký ten překvapivě povedený vtip nebo scénka skutečně jako ze života, a upřímně řečeno, daleko víc mě vytáčí idiocie dialogů v Ordinaci V Růžové Zahradě nebo vůbec totální esence zoufalství jménem Bazén či papundeklová Rodinná Pouta. Ano, i v Ulici se setkáme s archetypem seriálového dialogu: "Dylane, jsem v hajzlu, rozvázala se mi tkanička u boty." "Nechceš si o tom promluvit?", ale skutečně by to mohlo být mnohem horší. A vzhledem ke kadenci by to byl mnohem větší nápor na nervy a duševní zdraví než výše uvedené "skvosty televizní zábavy". PS: Za díl s nějakou VELMI ODVÁŽNOU lesbickou scénou (už dávno ne toho roztomilého děvčátka s rovnátky z Jojo klubu) Patricie Solaříkové a Michaely Badinkové bych šel i výš než na tři hvězdy:)) (21.09.2006)

Začalo to celkem nevinně... Nekonečný seriál se dostal na odpovídající cifru a snad až nyní lze prvně opatrně rekapitulovat. První komentář jsem psal v době, kdy se seriál „už dostal v počtu epizod na třetí cifru“. A tehdy to bylo za dvě. Krm pro zvrhlé teoretiky á la Tak jde čas to sice stále není a dokonalou fázi mechanizovaného až pásového procesu v našich podmínkách asi ani hned tak neovládneme. Po pěti letech se to prostě jenom rýpe v zhovadilostech, zaměstnává čím dál neschopnější námezdné herce a pro občasného diváka stává nemožnou podívanou. Celý princip stojí na tom, že se zapletlo milion uzlů a jen divák s mamutí pamětí a poznámkovým aparátem (bulvár informující o aktuální epizodě) může stále hltat rozmotání jednoho uzlu. A s velkou pompou. Rozmotání všech uzlů je v nedohlednu a není účelem. Tenhle způsob nepřetržitého vyprávění bez minulosti a budoucnosti se mi zdá celkem depresivní. Vždyť telenovela staví na tom, že útrapy jednou skončí, ale zde?! No, nevím... Jedna hvězda za skutečnost, že nevěřím v lepší seriál za pár desítek let, až mě budou trápit klouby. (21.02.2006)