Ctihodné mrtvoly

Policejní inspektor Rogas hledá podezřelého lékárníka Crese, vyšetřuje totiž vraždu soudce, k němuž za nedlouho přibude druhý a krátce potom třetí... Aneb když se propletou a smísí tajné služby, politická hnutí a organizovaný zločin, ať už fiktivně či reálně, jde z toho strach a atmosféra snímku tomu dokonale odpovídá, působí velice střízlivě, věcně a stroze. Za závěr, celkové vyznění a následný dopad hodnotím do plných, mrazí mě... (24.01.2020)

Velmi silný film nabitý určitým všudypřítomným zlem, které všichni cítí, ale nikdo přesně neví, kde vzniká a kdo z vysokých úředníků státu toto zlo přiživuje. Vše začíná sérií vražd soudců, kteří se ve své minulosti dopustili justičních omylů. Vyšetřovatelem je jmenován velmi schopný inspektor Rogas (Lino Ventura), který se začíná postupně odhalovat souvislosti a příčiny těchto vražd. Dostává se až k předsedovi Nejvyššího soudu, který však Rogasovi teorie o spiknutí vysokých vojenských důstojníků a politiků odmítá. Záhy na to je i on zastřelen. Inspektor Rogas zjistí, že je sledován a odposloucháván. Nevěří nikomu, zejména ne policejnímu řediteli, kterého začne tajně odposlouchávat. Rogas je přesvědčen, že jde o spiknutí a už ví, kdo za vším stojí. Než vše stačí zveřejnit, je on a předseda komunistů zastřelen… Film působí velmi surovým a současně naprosto beznadějným dojmem. Lino Ventura podal excelentní výkon. (16.06.2008)

No, je to italské politicko-kriminální drama ze sedmdesátých let s Linem Venturou, takže co myslíte, jak to asi může dopadnout?:) Na druhou stranu, u filmu není důležitý jen jeho závěr, ale i to, kudy a jak se k němu dojde - a s tím si dali tvůrci velmi slušnou práci, protože děj se odehrává v jakési fiktivní polototalitní zemi (která nemá s tehdejší Itálií nic společného, mrkmrk), a i zápletka není nijak tuctová. A světe div se, ono je to zajímavé i po vizuální stránce, byť nic tak šokujícího jako je úvodní titulková scéna, už film nenabídne. Poctivé, pomalé a hutné, osudové, prostě vydařené. Být to o trochu divácky přívětivější, možná by to bylo i ctihodné - takhle je to spíš pro odhodlané fanoušky žánru nebo Lina Ventury. 70% (13.04.2019)

Příběh je neskonale dlouhý, zorientovat se ve spleti postav a hlavně vydržet do konce je přímo husarský kousek. Co se týče pátrání hlavního vyšetřovatele, připadal jsem si podobně, tápal jsem společně s ním. Když už si dáte jakž takž 2 a 2 dohromady, tak přichází opět zlom a vše je zase úplně jinak a k tomu najednou zcela otevřený konec. Na Venturu se dá dívat pokaždé v jakékoli roli, a jeho herecký um nedovolí nedosledování Ale upřímně se přiznám, že už se tomuto filmu na podruhé vyhnu. (23.06.2011)

Úvodní scéna v kryptě kostnice a následný atentát jednoznačně navnadí, režisér nastaví laťku vysoko a dává znát, že přítomnost hvězdného Ventury nebude zdaleka jeho jediným trumfem. Ctihodné mrtvoly jsou snímkem, který ctí atmosféru a má styl. Jeho slabina ale spočívá ve scénáři. Vraždy vysokých justičních hodnostářů nevyšetřuje tým špičkově vybavených specialistů kriminalistického týmu, jak by divák u politicky exponovaného případu čekal, nýbrž osamělý komisař vybavený tužkou a notýskem. Zhruba do poloviny představuje drama více méně klasické vyprávění o kriminálním případu, které přes odbočky a dílčí problémy směřuje ke konkrétnímu pachateli a vyřešení případu. Pak ale přehodí režisér výhybku a ocitneme se ve světě konspiračních teorií, náznaků komplikovaných a rozsáhlých spiknutí a film se stále víc propadá do paranoy, která vrcholí krvavým otazníkem. Pravdou je, že Francesco Rosi pracoval s velmi konkrétními pocity obav italské levice z vývoje inspirovaného Pinochetovým převratem v Chile, který se odehrál jen pouhé dva roky před přípravou natáčení. V polovině 70. let italská společnost opravdu procházela vleklou krizí politického systému i ekonomiky a země byla vyčerpaná ze stávek, demonstrací i politických atentátů. Takže po stránce "feelingu" Rosiho kousek funguje, z obsahového hlediska se v něm ale vyskytují logické kotrmelce. Pokud komisař při setkání s novináři a opozičními poslanci argumentuje zásadními důkazy, pak divák nic jiného než bezradné tápání a vzrůstající pocit ohrožení a ztráty důvěry v instituce u hlavního hrdiny nevidí. Pokud chcete dát snímku šanci, nečekejte film postavený na akci ani film, který přináší zásadní odhalení. Ale jako temná pociťovka to může fungovat. Celkový dojem: 75 %. (13.10.2018)