Intacto

Zdá se vám, že v životě nemáte štěstí? A jiní ho mají až zbytečně moc? Zapátrejte v paměti! Třeba se vás podezřele často dotýkali, někdy i nečekaně důvěrně objali. Max von Sydow, sám velice podezřelý muž tím neuvěřitelným štěstím na desítky nádherných a silných filmových rolí, vás očekává ve sklepení svého kasina. Ukáže vám, že není o co stát. On je totiž zatracený Bůh štěstěny. Má ten DAR. Stačí letmý dotyk a vaše štěstí přejde na něj. A s každým dalším člověkem, kterého zabije při ruské ruletě, je jeho štěstí ještě větší. Je nejšťastnějším člověkem na celém světě. A je sám. Vždycky byl. Už čeká v životě jen na jedno. Při každém dalším pohledu do hlavně revolveru doufá, že tentokrát už...  Intacto je trochu mysteriózní, hodně smutné a pro mne i velmi osobní.  [starý komentář zde]        (03.06.2013)

Zpočátku jsem byla z filmu zmatená jak polární motýl, ale jakmile jsem postupně pronikla do pravidel hry o štěstí a smůle, musím ocenit originalitu té myšlenky. Nicméně sledovat "Intacto" bylo jako dívat se na rozbitou vázu - sem tam vynikl nějaký hezký detail: Max von Sydow v roli "Žida", běh přes dálnici, běh lesem, ruská ruleta, ponurá atmosféra... Jenže jako celek to bylo roztříštěné, místy až chaotické (závěrečná přestřelka) a některé střepy působily zvlášť nepříjemně: třeba postavy se (až na Žida) dělily na ty, co mi byly ukradené, a na vyloženě nesympatické. Následkem toho jsem měla problémy dokoukat, protože mi bylo docela u prdele, jak to dopadne. A díky ztrátě pozornosti si nejsem ani úplně jistá, co měl ten konec znamenat, co se snažil básník říci. Nemám nejmenší zájem pustit si to kvůli pochopení znova. 59% (29.01.2011)

Osvěžující občerstvení 25.12.2004. Jeden z mála filmů, který zůstal neporušeně zakódován v paměti až do mého zaregistrování na těchto webových stránkách. - Každý někdy přemýšlel o své vyjímečnosti na tomto světě a já byl zcela pohlcen tímto někdy uvolněnějším dějem, který mi dával čas přemýšlet o každém kroku hlavních postav. Film není jenom o štěští, ale je také o obyčejnosti člověka, který ať má štěští sebe větší, může být nahrazen někým, kdo o to nikdy nestál být na vrcholu pomyslného žebříčku. (19.01.2011)

Dear Mr. Fresnadillo, chcelo by to iný zostrih. Nieže by mi vadilo pri pozeraní filmu hýbať mozgovinou, ale ocením, ak sa tak deje vďaka nápadom prebiehajúcim na plátne a nie kvôli neschopnosti režiséra poskladať príbeh pútavo a zrozumiteľne. Doporučujem pár lekcií u Darrena Aronofskeho. Ten aj ukážkovú peachovinu odprezentuje jak pánboh. (23.02.2014)

Videl som v dnes už nebohom kine Istota v Karlovej Vsi, čiže mám na tento film nostalgické spomienky. Navyše som bol na ňom so svojou budúcou priateľkou. Spomínam si na sľubné recenzie, príjemnú tajomnú atmosféru, nejaké tie podnety na zamyslenie a nie príliš dotiahnutý scenár. Film postupom času zapadol v mori španielskej hororovej a mysteriózno- trilerovej produkcie. Škoda, niekedy by som si ho v tv rád pozrel znova. (17.06.2012)