Intacto

"Štěstí, co je štěstí? Muška jenom zlatá." Tento výrok z úplne iného filmu charakterizuje tento film. V Intactu sa to šťastnými ľudmi len tak hemží. Či sú naozaj šťastní? Asi nie. určte by som ja osobne nechcel žiť s pocitom, že len ja mám šťastie a nikoho sa nesmiem dotknúť, pretože budú mať smolu. Veľmi depresívna myšlienka. Film sa mi veľmi páčil - mám rád takto ťažko postavené filmy o šťastí, náhode a podobne a rád sa zaoberám takýmito vecami. Dávam plný počet, pretože takýchto neotrelých filmov nie je veľa. (01.01.2011)

Španělský film zpracovává teorii, že pokud má někdo v životě štěstí, ale jako fakt z prdele kliku, jako že přežije autonehodu nebo vyhraje třikrát za sebou jackpot, ne štěstí typu, že si dáte deset kousků, do toho pár rumíků a máte „štěstí“, že jste se nepoblili, tak tihle šťastlivci jsou vyvolení a to svoje štěstí získávají dotykem od těch ostatních, méně šťastných. Těm se pak většinou stávají nějaké bizarní nehody. No a ve Španělsku je tahle teorie asi hodně populární, protože se tam ti klikaři různě sdružují a soutěží mezi sebou v roztodivných disciplínách. Např. si pomažou hlavu nějakým svinstvem, zhasnou, vypustí jakýsi obří bzučivý hmyz a na koho si ta přerostlá vážka sedne, ten vyhrává. Nebo si zavážou oči a sprintují hlubokým lesem. Kdo si jako poslední nerozmlátí hlavu, vyhrává. A že se nehraje o pár drobných. Sází se domy, auta i milenky. No a vrcholem jejich snažení je zahrát si ruskou ruletu s Židem, který přežil koncentrák. Těžko říct, proč o to tolik usilují, když Žid už 30 let s nikým neprohrál. A to vždycky střílí až jako druhý. Prostě štístko. Zajímavé téma, vcelku solidní zpracování, slušně zahrané. (09.08.2012)

Zpočátku jsem byla z filmu zmatená jak polární motýl, ale jakmile jsem postupně pronikla do pravidel hry o štěstí a smůle, musím ocenit originalitu té myšlenky. Nicméně sledovat "Intacto" bylo jako dívat se na rozbitou vázu - sem tam vynikl nějaký hezký detail: Max von Sydow v roli "Žida", běh přes dálnici, běh lesem, ruská ruleta, ponurá atmosféra... Jenže jako celek to bylo roztříštěné, místy až chaotické (závěrečná přestřelka) a některé střepy působily zvlášť nepříjemně: třeba postavy se (až na Žida) dělily na ty, co mi byly ukradené, a na vyloženě nesympatické. Následkem toho jsem měla problémy dokoukat, protože mi bylo docela u prdele, jak to dopadne. A díky ztrátě pozornosti si nejsem ani úplně jistá, co měl ten konec znamenat, co se snažil básník říci. Nemám nejmenší zájem pustit si to kvůli pochopení znova. 59% (29.01.2011)

Zaujímavý nápad a nemenej pútavé spracovanie. Ak je osud tým čo nás ženie vpred, čím je potom šťastie? Zahráva sa s nami, občas na nás sadne (skvelá metafora s veľkou "kobylkou") a občas nás iba tak opustí. No je to naozaj tak? Nie je naša cesta už daná a šťastie je potom iba sladké slovíčko, za ktoré mnohé skrývame? Našú lásku, bolesť, stratu.... Intacto ponúka práve tieto otázky a pri pozeraní som si uvedomil, čo ak som aj ja nedotknutý.... (17.02.2011)

Intacto v žádném případě nebylo nudné. Váhal jsem s plným hodnocením, ale musím režisérovi vytknout občasnou nesrozumitelnost díla, která dost mátla. A mám pěknou příhodu: několik minut poté co jsem film začal včera v noci sledovat se ozvala před naším domem obrovská rána, zablesklo se a začala hořet trafostanice. Zavolal jsem hasiče a zjistil jsem, že z elektriky nefunguje vúbec nic (celý dům), jen PC na kterém jsem Intacto sledoval a světlo na chodbě, takže jsem mohl sejít po schodech před dům. Že bych měl štěstí? (14.06.2005)