Pelle Dobyvatel

Už dlouho jsem neviděl něco tak dobře natočeného, depresivního a bezútěšného. Max skutečně v roli starce, negramotného a zbabělého, září. Film je velmi dlouhý, ale velice kvalitní. Při sledování vás napadají témata jako povinné vzdělání, sociální zabezpečení, právní stát, vymahatelnost alimentů(to si nedělám prdel, šlo o přežití)...tedy výdobytky dnešní civilizované společnosti, která v honbě za penězi tyto skvělé věci opouští. Bylo to úžasné, ale dobře vám z toho nebude. (19.07.2013)

Kdo viděl jiné filmy od Billeho Augusta (Bídníci, Stopy ve sněhu, Dům duchů), ví, že je to velmi dobrý režisér. Tento film je určen především náročnému publiku a zcela poprávu získal Oscara za nejlepší cizojazyčný film roku 1987. Max Von Sydow je dostatečně ostřílený herec, aby zvládl tak složitou roli, jakou je jeho postava otce v tomto filmu. Ovšem jeho mladý herecký kolega Pelle Hvenegaard v roli Pelleho mě naprosto zaskočil svým profesionálně odvedeným výkonem. Tak dobrý herecký výkon v podání dítěte jsem snad ještě neviděl. (15.12.2002)

V krátkom čase už druhý oskarový cudzojazyčný film, ktorý ma nechal chladným. Ono to už asi tak musí byť, že oskara dostane film, v ktorom až na atómy rozložíme ťažký osud jednotlivca. To všetko s dobrými hercami, réžiou atd. Ale čo my, ktorí neholdujeme ťažkým historickým drámam ale žijeme súčasnosťou? Nám ostáva čakať na zaujímavé dialógy, či dielčie konflikty. A tých mal Pelle dosť (plus jedna nezabudnuteľná scéna). Ale nudil som sa, a to je pre mňa pri hodnotení filmu podstatný detail. (03.01.2013)

Emocionálně i vizuálně působivé dílo o víře v člověka a o cestě ze samoty k lidské pospolitosti vypráví příběh vdovce Lasseho (Max von Sydow) a jeho syna Pelleho, který koncem minulého století odchází hledat štěstí z rodného Švédska do bohatšího Dánska. Filmový přepis slavného románu Martina Andersena Nexö oceňený Zlatou palmou na MFF v Cannes získal také Oscara, Zlatý globus a Felixe. Pelle Dobyvatel (Pelle Erobreren) je dvou a půl hodinová freska ze života zemědělského proletariátu na konci minulého století, jak jej zachytil ve svém románu z roku 1924 Martin Andersen Nexö (1869 – 1954). vyprávění o starém Lassovi, který odejde se svým devítiletým synkem ze Švédska za vidinou důstojnějšího živobytí a místo toho nalézá ve službách dánského statkáře jen bídu a ponížení, nechybí epický rozlet ani trochu romantizující lyrismus. Akcentuje zejména vztah mezi otcem, všemožně se snažícím zachránit alespoň zdání vlastní lidské důstojnosti, a nadaným synkem, dospívajícím díky jeho nezměrné lásce i díky přátelství s jediným revoltujícím člověkem na statku, čeledínem Erikem, k postupnému sebeuvědomění a touze po svobodě. Proti Stromu na dřeváky, který Pelle Dobyvatel zákonitě tematický připomene, je však film vystavěn v duchu zákonů sociálně-kritického melodramatu, s jeho důrazem na emocionální působivost i s jeho schématy. nesporným kladem filmu jsou výkony Maxe von Sydowa v roli otce a malého Pelleho Hvenegaarda v roli svého jmenovce. (28.04.2009)

Bezútěšná Panadořina skříňka, kde se naděje skrývá na nejhlubším dně a ještě je jí málo a příběh, jehož zásluhou prohlásíme úsloví "staré zlaté časy" za největší lež, jaká kdy byla vyslovena. Z životních osudů stárnoucího vdovce a jeho malého synka by i feťáka rajského plynu zachvátila deprese, ale deprese nehrozí ve světě, kde ještě vznikají filmy plné chladné bezútěšnosti i křehké lyričnosti, rozesmutňuje mě spíš fakt, že jsem ještě neměla možnost přečíst si předlohu. Oscara, objetí a tunu bonbónů pro všechny děti jako Pelle filmový i skutečný a čokoládový dort pro všechny režiséry jako Billy August, kteří dokáží zpracovat takové téma tak, že vznikne silný a působivý film místo prvoplánového dojáku. (02.10.2007)