Saedeu mubi

Je to veľmi dobrá romantická dráma. Má výborný príbeh zameriavajúci sa na štyri rôzne vzťahy, o požiarnikovi a jeho televíznej moderátorke, ktorú stále nevie požiadať o ruku, jej hluchonemej sestre, ktorá sa zatiaľ platonicky zamilovala do maliara v parku, v ktorom pracuje, o mladíkovi, ktorý je zamilovaný do predavačky, ale tá už o neho nemá záujem, kým sa nezmení a chlapcovi, ktorého mama umiera na rakovinu. Spracovanie je na tom veľmi dobre, na celé sa to tak dobre pozerá, vzťahy sú spolu čiastočne prepojené, či už cez člena rodiny alebo nejakej tej náhodnej scény, najviac priestoru majú práve tie dva najzaujímavejšie príbehy, teda požiarnik s moderátorkou a jej sestra s maliarom a väčšinu času z toho vyžaruje tak príjemne optimistická atmosféra, do ktorej sa ľahko dostáva a tak som sa ani nenazdal a už bol takmer koniec a potom samozrejme príde záverečná fáza, ktorá musí naplniť názov filmu a všetko sa začne kaziť. A práve táto časť je asi jedinou slabinou filmu. Ale nie celá, napríklad hlásenie o požiare v správach je perfektné a aj na vzťah s matkou sa v tejto časti dobre pozerá, ale napríklad záver s požiarnikom je už tak samoúčelný, že na mňa vôbec nezapôsobil, skôr naopak. Ale toho dobrého je tu neporovnateľne viac. Herecké obsadenie je vynikajúce, je tu množstvo perfektných kórejských hercov a herečiek, Im Su-jeong v úlohe moderátorky, Jung Woo-sung ako požiarnik, Shin Min-a vo svojom kostýme, ktorá je jednoznačne najlepšia postava celého filmu, všetky jej scény majú skvelé čaro, poteší aj Cha Tae-hyeon, Yeon Jeong-a a iní, tu som mimoriadne spokojný. A podobne spokojný som aj s réžiou a technickou stránkou. Škoda tých niektorých záverečných scén, ktoré môj dojem čiastočne zhoršili, inak by som asi neváhal ani s plným hodnotením, lebo je to skutočný filmový zážitok. 80% (04.05.2012)

Přestože název už mnohé prozrazuje, přesto jsem nečekal takový nával nešťastných konců na konec filmu. Úplný závěr mi přišel už trochu moc přitažený, ale všechno ostatní příběhy byly krásné. Vše zarámováno nádhernou kamerou a hudbou. U mě to je na čistých 9/10, když jsem přemýšlel, na kterou stranu se zde přehnoupnu, tak jsem se nakonec rozhodl nahoru. Důvody: ve filmu hraje celá řada mých oblíbenců a ten soundtrack poslouchám už asi měsíc:-) (02.05.2006)

Citové vydírání bylo na můj vkus horší, než jsem čekala. Navíc jsem se na začátku dobrou hodinu ztrácela v postavách, příběhů bylo až moc a jedna dějová linie navíc vůbec nesouvisela s těmi ostatními, takže mi to připadalo, jako když se dívám současně na dva filmy, které spojuje jen to, že jsou smutné. Nebylo to špatné, ale nechytlo mě to za srdce, jako se mi to u Korey obvykle stává. (19.06.2006)

Kýčovitá omalovánka. Zprvu se mi líbila hodně. Těšil jsem se na nové obrázky, na vztahy mezi nimi, na jejich propojenost, na slzy kvůli nim prolité. Dobře napsané, protože sympatické, postavy mi záhy přirostly k srdci a očekávaje od tvůrců věrnost ke zvolenému názvu, už už jsem si připravoval krabici papírových kapesníků na utírání tváře zmáčené slzami. Další Okamžik k zapamatování (s kterým má Sad Movie společného Woo-sung Junga) z toho nakonec nebyl, ač nedokážu napsat, čí vinou. Bylo to příliš krásné, příliš dokonalé a předvídatelné. Zpomalené záběry podmalované nádhernou hudbou a škaredé věci postihující hodné lidi - bezostyšná hra na city. Jenže, nebyl A Moment to Remember v tomto ohledu stejným či alespoň podobným vyděračem? V čem je problém, proč to jednou zabralo a podruhé ne? Možná to způsobilo jenom mé citové rozpoložení, možná jsou důvody složitější, ale asi budu mít problém je popsat, neboť jsem se příliš soustředil na to, proč TO nefungovalo. Sad Movie je podobně jako Magnólie nebo Crash mozaikou lidských osudů, které se však jenom lehce oťukávají a nikdy do sebe nenarazí. Jejich hlavním spojovacím elementem je lidské neštěstí, smutek, komunikační problémy (o nich například vypovídá s mnohem větší lehkostí než „přetížený“ Babel). Na rozdíl od PTA nedokáže Jong-kwan Kwon (libozvučné jméno :) jednotlivé dílky, příliš dokonalé samé o sobě, poskládat do silného přitom křehkého výsledného tvaru. Některé nápady, některé konkrétní momenty, mi utkvěly v paměti, stejně tak s nimi spojený a těžko popsatelný pocit „blesku projíždějícího tělem“, nebo jak to výstižně nazvat. Na konci, kdy název filmu nabyl pravého významu, jsem nezůstal sedět jako opařený, nevyloudil jsem ani jednu slzu. Prostě konec, šlus, sbohem a šáteček. Úspěch podobných filmů asi hodně záleží na jemných nuancích, na nepostřehnutelných náznacích a vaší náladě a ochotě být „emočně ždímán“. Čtyři hvězdičky mu nakonec, po nelehkém rozhodování, dám, neboť technické stránce, stejně tak hereckým výkonům nelze v podstatě nic vytknout. 75% Zajímavé komentáře: wipeout, LuckyStar (14.07.2008)

Smutný film. Jong-Kwan Kwon dostál názvu a priniesol nám 4 osudy zamilovaných, ktoré sú predurčené k neúspechu. Ale to by vás za žiadnych okolností nemalo odradiť. Vo filme účinkuje súčasná kórejská herecká elita a predostiera divákovi citlivé, hravé a úsmevné príhody. Smútok sa dostaví ako katarzia na konci. Jedná sa o výborne odľahčenú a krásne napísanú romantickú drámu, ktorá je výborne vyvážená. Oproti predošlému snímku tohto režiséra, ktorý som doslova pretrpel je Sad Movie príjemným pripomenútím toho čo mám na Kórejskej kinematografií tak rád. Hlavne tá hudba a dážď tvorili nádhernú atmosféru, že som sa prichytil pri túžbe dostať sa do filmu a sledovať osudy hrdinov uprostred dažďa. Z nich mi prišiel najslabší vzťah s mamou a najsilnejší o poslíčkovi a predavačke. (07.10.2012)