Fullmetal Alchemist

FMA: Brotherhood is for boys, FMA (2003) is for men. Verzi z r. 2003 preferuji oproti Brotherhood, byť asi budu v menšině. FMA (2003) je, jak to vystihnout, "rozbitá", uprostřed se toho zas tolik neděje, plyne daleko pomaleji, ale její filozoficko-melancholický nádech mě nakonec dostal emocionálně víc než Brotherhood. V konečném filmu (Conqueror of Shamballa) měli zůstat oba ve svém světě a mohl z toho být krásný happy end. (24.05.2022)

Druhá polovina seriálu na ten řádně ochucený děj z mangy sice nemá, na druhou stranu si můžeme užít více prostoru a nabrat sympatie pro děj a postavy, které jsou v remaku poněkud okleštěny. Teda ne že by druhá půlka stála za přesně mířený políček pro tvůrce, ale dovolím si citovat paní Dědinovou ze Smržovky u Jablonce nad Nisou, která vždy v teleshoppingu na Barrandově „recenzuje” přistýlku Dormeo Renew: „(…) to jako ne že by se pak člověk už nevyspal na těch starejch, proleženejch matracích, ale když už jste naučení na lepší, tak je to něco jinýho, no, na lepší si člověk prostě zvykne rychlejc…" V překladu: nezabije to nikoho, když se na to dodívá úplně do konce, ale když si pak naservírujete před čumák nového Alchymistu, už si na něj zvyknete (a to rychle) a budete jej hltat až po čtyřiašedesátý díl. Ale neodrazuji tím nikoho od sledování toho starého, to ne, mrkněte se na něj, ale tak po třicátým díle na to hoďte bobek a ukájejte se novým Alchymistou. Přeji dobrou chuť. (08.08.2011)

Výrazně originální dílo svými postavami, příběhem, prostředím, i přesto, že je zde zastoupeno více žánrů, nemlátí se navzájem, funguje to skvěle. Příběh je silně návykový, gradující konec se pobedl, nenapdá mě nic na oc bych si mohl stěžovat. Jen poznámka chystá se nová adaptace, neboť ato série nebyla podle děje mangy, půjčila si postavy, prostředí a některé jiné propriety. (30.12.2008)

Nádhera, naprosto úžasný seriál, moc se mi líbil a jeho fiktivní svět jsem si tak jako The Grid z Trona nebo Svět čtyř národů z Avatara (Legenda o Aangovi) zamilovala. Má všechno, co potřebuju ke štěstí - pěknou animaci, zajímavou mytologii, silný příběh, výborné sympatické postavy... Nejprve mě těch 51 dílů trochu vyděsilo (ono to hned vypadá jinak, když je to rozděleno do sérií), ale nakonec jsem je s nucenými pauzami sjela během týdne a pár dnů. Nemohla jsem se dočkat, až zhlédnu Bratrství. Bratrství se nakonec opravdu ukázalo ještě lepší a návykovější... Boj o místo v mé seriálová topce tedy nakonec vyhrálo Bratrství, ale hodnocení zůstává. 9/10 (06.09.2018)

Početnejšia skupina síce vyzdvihuje novšiu verziu, čo je očividne zapríčinené najmä grandióznejším záverom, koherentnejším fiktívnym svetom, lepšou kauzalitou príbehu (“každá postava má v príbehu svoje miesto”, “všetko so všetkým súvisí”) a pod., ale ja mám oveľa radšej staršiu verziu. Kým v staršej sa o “záporáctve” tých hlavných zloduchov dozvedáme tesne pred koncom a celú konšpiráciu odhaľujeme spoločne s hlavnými hrdinami, v novšej poznáme tieto informácie už od začiatku a ide len o to, akým spôsobom sa záporné postavy podarí poraziť. Rozdiel by sa dal metaforicky ukázať na žánroch detektívky (staršia verzia) a kriminálky (novšia verzia). Čo je však podstatnejšie - hrdinovia staršej verzie si zachovávajú morálnu ambivalentnosť (Scar zabije tisíce vojakov; Lust, Gluttony a Sloth sú silne citové postavy; van Hohenheim má svojich synov rád; samotný Edward dospieva), v novšej verzii sú proste klaďasovia fakt kladní (Elricovci, van Hohenheim) a záporáci buď fakt krutí a záporní (Otec), nemysliace príšery (Sloth, Gluttony), alebo zázračne premenení záporáci na klaďasov po patetickom príhovore Alphonsa Elrica či inej postavy. To je prípad Scara, Greed, či Envy.  Motivácie postáv sú v staršej verzii viac uveriteľné (aj Teória chaosu “sivej eminencie” v závere), pravidlo rovnocennej výmeny i snahy oboch bratov omnoho viac relativizované a odpovede sú ponechané výlučne na divákovi, zatiaľ čo v novšej verzii je morálka klaďasov nespochybniteľná a na konci potvrdená Bohom. Brotherhood teda odpovede na otázky podáva a moralizuje, kým FMA tieto otázky len nadhadzuje, ponúka rozličné stanoviská (skvelý príklad predstavuje záverečný rozhovor Edwarda s Dante) a necháva odpovede na divákovi. Na základe toho si trúfam povedať, že staršia verzia sa snaží byť realistickejšia, čo vyplýva jednak z rozporuplného charakteru spomínaných postáv, ale aj z vyústenia príbehu, kde sa dozvedáme o “ľudskom” pôvode homunculov (alchymistické “nechcené deti”) a o tom, že fiktívny svet FMA je len alternatívnym svetom k tomu nášmu. V Brotherhoode sa naopak nachádza Boh a samotné postavy získavajú silu porovnateľnú s božskou, homunculovia sú stelesnením hriechov (Al a Ed ich však zmenia k lepšiemu) atď. Celková otvorenosť, ambivalentnosť a väčšia realistickosť staršej verzie ma skrátka potešila omnoho viac. (27.08.2021)