Bratz

Pozeral som samé dobré filmy, všetko všetko až mi to tak začalo liezť na nervy, že mi normálne chýbala nejaká stredoškolská hovadina a normálne, že prišla "záchrana" v podobe tohto filmu. Je tam hromada klišé, nič neprekvapí a hudobné číslo hlavnej skupiny je dosť nudné. Dá sa ale na to kukať a podobne ako pri Starstruck aj tu dávam druhú hviezdičku kvôli krásnej Chelsea Staub. (03.02.2011)

Film, který vznikl s jediným účelem: podpořit prodej panenek Bratz, mladších a dravějších konkurentek Barbie. Z toho stěží mohlo vzniknout něco jiného než nehorázná peečovina. Neviděla jsem (s výjimkou několika desítek seKund) a neuvidím, dokud mě definitivně neskolí stařecká demence, nezačnu mazat svá lejna po zdi a volit komunisty, ale mám veškeré indície k předpokladu, že tato 110-minutová (anti?)reklama patří do odpadu. (03.06.2010)

No já to viděla až do konce, takže si myslím, že po prvních 10 minutách, jak tu někteří píšou, by to hodnotit neměli. To se potom můžu na každý film dívat 10 minut a dát mu hodnocení, jen abych měla další zářez. Je to hodně špatný film, uznávám, ale na druhou stranu občas jsem se bavila jeho blbostí a viděla jsem i mnohem horší. (03.01.2011)

Buď je ve mně duše patnáctky, nebo jsem už totálně zblbnul z vysokoškolského studia... případně obojí a ještě se navíc dokážu na filmy tohoto typu dívat s určitým nadhledem. Bratz jsou místy tak krásně ironickým snímkem, až radost pohledět. Bojují proti sobě ideje policejního státu a myšlenka learning college, obojí aplikované na americkou střední. Kasty či kliky jsou zde dovedeny ad absurdum, stejně tak jako My sweet sixteen party, která jakoby z oka vypadla párty pořádané Paris Hilton v ... jak se jmenovala ta pytlovina z produkce National Lampoon? Taky je to odpad... moment, vzpomenu si... Jo, Trhni si! Zvláště v úvodní části jsou hojně užívané zrychlovačky a rychlý střih, který mě bavil. Meredith přehrávala tak nádherně, že bych to fakt viděl na Oscara (sorry, ale tohle se fakt musí umět) a její hudební výstupy jsou o tři řády zábavnější než zbylá hudební čísla, která by se možná dobře vyjímala v High School Musical - a u toho posledního, přisámbůh, určitě vylezl z hrobu i Kracauer se svým Ornamentem masy. Škoda těch čísel a zvláště pak šíleně plytkého scénáristického kiksu, ve kterém jeden ze Spratků vycouvá, aby si to nakonec s pomocí babičky rozmyslela a všechno kolegyním řekne (nebo to tak fakt mezi patnáctkama chodí?). (31.05.2009)

Jak pejsek s kočičkou vařili americký popkulturní středoškolský film. Občas jsem měl až pocit, že koukám na surealistické dílo. Hlavně ale nesmíme opominout jistý anarchistický náboj, který snímek přináší. Na konec se přiznám, že jsem se při snímku dokonce i jistým zvráceným způsobem bavil. Objevovat v tomto "díle" nesmysly, chyby a všechny špatnosti je totiž nevyčerpatelná záležitost. (05.05.2009)