Denša otoko

Na konci filmu jsem na tom byl podobně jako lidé, kteří Train Mana sledovali online - v duchu (protože vedle mě spaly dcery) jsem na něj řval: "Narovnej se! Přestaň brečet! Narovnej se! Přestaň brečet!" Což je jediná věc, která mi nesedla - extrémní nedostatek sebevědomí u hlavního hrdiny. Možná je to však u lidí žijících za počítačem normální. Vše ostatní ale zvedá film na plnokrevné 4*. Protože. Forma vyprávění, kdy hlavnímu hrdinovi radí skupina spřízněných duší na internetu a konkrétně v druhé polovině scéna na peróně, kterou jsem koukal s otevřenou pusou - to bylo geniální! Také fakt, že ti lidé mají svůj vlastní minipříběh a skutečnost, že někde na webu snad stále je elektronická konverzace, na základě které kniha a posléze film vznikly - palec nahoru! Trochu jsem surfoval a dočetl se zajímavost (ve filmu neuvedenou), že dotyčná dívka si onen první den v metru zapomněla kontaktní čočky, pořádně na něj neviděla, tudíž neodhalila, že je dotyčný "otaku" (v angličtině "nerd" nebo "geek"), jinak, že by o něj nazakopla. A taky, že v době vydání knihy prý byli stále spolu a šťastni. Příjemný film a výborný příběh! ■ Jo a zjistil jsem, že existují nějaké Hermes šálky, pár za 300 až 700 dolarů :). ■ Nejlepší trailer, který jsem našel: http://www.youtube.com/watch?v=NMR_XqgSQcQ (13.06.2013)

Denša otoko jistě není žádný zázrak s originálním námětem, ale mě velmi potěšil a přinesl mi krásnou hodinu a půl. Po celou dobu jsem se usmívala nebo se přímo smála, je to totiž tak rozkošný a vtipný film, navíc s příjemným obsazením. Hlavní postavou je mladý muž, co se po léta skrývá doma ve světě počítačových her a svých virtuálních přátel, nepřipraven na reálný život. Jednoho dne se ale zamiluje a je to pro něj skvělá příležitost zapracovat na sobě a naleznout štěstí. A možná, že když jeho virtuální přátelé uvidí, že je možné to dokázat, také se rozhodnou se svým životem něco udělat a pohnout se z místa... Jedná se o krásný snímek, který určitě doporučuji. (27.09.2009)

_/¯o o/¯_ Hlavní hrdina této milé romantické komedie je tzv. „otaku“, podle Wikipedie „obsesivní fanoušek specifického druhu zábavy“. Zde konkrétně jde o dvaadvacetiletého mladíka, který neměl dívku dvaadvacet let, většinu svého času tráví před monitorem počítače chatováním se svými anonymními přáteli a obdivuje Matrix. Nápad, „zasadit“ podobného jedince do typické romantické komedii, možná není z nejoriginálnějších, ale se zodpovědným přístupem vám může vykvést sakura, jejíž každý lístek je radost prohlížet. Každému z těch lístku byla navíc věnována speciální péče (vezměte si např., jak si trikaři vyhráli se „vpisováním“ textů do různých míst v daném filmovém políčku). Najdete zde vše, co by měl každý podobný film obsahovat. Postupné sbližování se, první nesmělé dotyky, situace trapné i úsměvné… není toho mnoho, čím by vás Densha otoko mohl překvapit, ze zvolené zápletky však vytěžuje, co se dá. Zajímavá je skupinka jeho internetových rádců, kteří neslouží pouze k vytváření vtipných situací. Životu každého z nich je přikládána stejná důležitost jako životu hlavního hrdiny, což nabízí prostor několika vtipně vypointovaným minipříběhům. Film trošku drhne v závěrečné části, která by skutečně nemusela trvat dvacet minut, když už stejně každý zběhlejší divák ví, jak to dopadne. Lehce matoucí scéna těsně před závěrečnými titulky nejspíš mnohé znejistí, mnohé naštve, ale pro ty, kteří titulky dokoukají až do úplného konce tvůrci přichystali jeden „uklidňující“ dovětek. Idea tohoto snímku je zcela logická a velice se mi zamlouvá, jde o otevřenou výzvu ke všem imaginárním počítačovým hrdinům, jejichž práva jména zpravidla nejsou známa. Lze ji tlumočit třeba takto: „zvedněte konečně ty svoje líné zadky a najděte si nějakého partnera/partnerku pro skutečný život!“. Jiná cesta, jak se zbavit chorobné závislosti na moderních technologiích a stát se dospělým, zcela samostatným člověkem, možná také existuje, jenže – není příliš depresivní na to, aby podle ní vzniknul tak pěkný film? Densha otoko vzniknul na základě reálné internetové komunikace, je tedy příběhem člověka z masa a kostí, nikoliv ze scénáristových myšlenek a jsem přesvědčený, že podobných lidí existují tisíce. Tento film by jim mohl pomoci nalézt odvahu k vykročení tím správným směrem, anebo jim alespoň dát naději, že to jde… když se chce. 80% _/¯8/¯_ (13.05.2007)

Jo, někdy je lepší se zvednou od počítače, ale právě u něj získáváte všechny ty myšlenky, které byste chtěli dělat, ne? :-) Romantika jak hrom! Vážně, sladší než cukr. Ale pořád se to dá krásně strávit. Takayuki Yamada (btw všimli jste si toho, jak krásně má tvarované oči?) byl jako Densha otoko skvělý. Všechno bych mu sežrala. Ale bylo to pro mě těžké, protože jsem ho nejprve viděla jako Serizawu v Kurozu zero a teď na mě vybafne jako chlapeček, který brečí, třese se, koktá... tohle mě málem položilo do kolen. Taková změna! Ani bych ho málem nepoznala... Je hezké vidět, že i takovíto lidé mají možnost někoho potkat, zamilovat se, uspět. Jé, jé, taky bych chtěla :-) (16.11.2009)

Na jednoduchý a triviální příběh nesmělého otaku se dobře dívá, ale prospěl by mu složitější děj a jiné pojetí hlavního hrdiny, který je až příliš ukoktaný a ubrečený, přece jen se dá nesmělost a malé zkušenosti z kontaktu s lidmi vyjádřit trochu nápaditěji. Je také škoda, že není nevyužito faktu, že Densha-kun nabývá neuvěřitelných komunikačních úspěchů, když začne mluvit...., no o čem jiném než anime:-) Příjemným zpestřením je skupinka internetových rádců. No aspoň mě tenhle film donutil uvědomit, že bych asi měla častěji zvednout zadek od počítače a vyrazit mezi lidi:-) (20.07.2008)