Pán času - Série 9

I když nesleduji Doctora Who přísným chronologickým způsobem, považuji tuto sérii (zatím) za nejlepší. Několik slabších momentů se najde, ale jako celek funguje série výborně. Myslím si, že hodně prospělo rozdělení příběhů do dvou až tří epizod. Tento přístup se projevil především v epičnosti a v bohaté nadílce plot twistů. Zvláště musím vyzdvihnout závěrečné díly, kde jsem měl velké obtíže udržet slzu... Atmosféra byla patřičně temná, což se promítlo do chování postav, jež jsou brilantně herecky ztvárněné. Je zapotřebí vyznamenat Capaldiho, který zkrátka válí. Jenna je prostě cute a (SPOILER) bude mi velice chybět (konec SPOILERU). Potěšila i Maisie, jež tu měla postavu do určité míry připomínající Aryu (náhoda?). Tak abych to sečetl - zasloužených 5 hvězd! (25.12.2017)

Poslední vzepjetí seriálu před pádem - bohužel seriál tu už hodně klopýtá. Co tu jsou nejlepší díly by v jiných sériích patřilo jen k těm "dobrým" - což je pořád hodně, ale ve spojení s díly které nedokázaly naplnit potenciál, co měly a naopak se často něčím střelily do vlastní nohy (e06 Woman who Lived, e09 Sleep no More...) je už prostě cítit, že seriál zoufale potřebuje nějakou změnu a oživení - Capaldi je super, ale bez konceptu a scénáře může zachránit jen něco. (Bohužel, onoho oživení se seriálu už včas nedostane a pozdější změna ho už jen zabije...) (06.12.2018)

9. série - 95 %: Scénáristé s Capaldiho Doctorem konečně našli shodu, dokonce až tak dobrou, že z něj dělá nejlepšího Doctora moderní éry. Velká většina epizod je téměř bezchybná, ať už v rámci jednotlivých epizod a jejich propracovanosti, nebo celkového příběhu. Proto to celkem kazí zprasené Sleep (No) More a nepodařené The Woman Who Lived. Bez těchto úletů by to byla bezpochyby nejlepší série, a to nejen díky nejlepšímu finálnímu dvojdílu v historii seriálu. Takhle jenom jedna z nich. (06.05.2021)

Devátá série byla PODSTATNĚ lepší, než ta předešlá, vyloženě špatná byla jen jedna epizoda (Sleep No More). Dvojdíly fantastické (možná jenom Missy byla trochu do počtu, ale proč jí/ho nepoužít, že, Moffate?), úžasná Maisie Williams a neskutečně emotivní a zároveň velice povedené rozloučení s Clarou, naprosto fantastická podívaná Heaven Sent a dvojdíl 3-4, Capaldi ještě lepší, než loni (což je ale i lepšími scénáři) a na závěr naprosto úžasná dvojice s River. Seriál prostě má pořád spoustu, co říct, jen toho Moffata bylo už opravdu, ale opravdu dost. a já se zatraceně těším na další sérii. Za devátou sérii pro mě 100%. Capaldi doufám jen tak neskončí. (08.02.2017)

Letošních dvanáct epizod přináší vše, na co jsme u Doctora Who zvyklí – mix sci-fi i fantasy ve vědeckém kabátku, nové i staré známé protivníky (dorazí třeba Dalekové nebo Zygoni), humanismus v té nejčistší podobě a hlavně charismatického titulního pána času. Peter Capaldi byl perfektním Doctorem už od první minuty a nejinak je tomu i teď. Oproti svým „klukovštějším“ předchůdcům je vážnější a trochu úspornější, zároveň toho ale dokáže i jen mimikou odehrát neuvěřitelně hodně. Postrádá Smithovu a Tennantovu rozvernost, ovšem doctorovské spravedlivé rozhořčení mu sedí ze všech představitelů ústřední role snad nejlépe. Když si v jedné epizodě vystřihne bezmála hodinové herecké sólo, ani vám žádní další herci chybět nebudou. Doctorovou společnicí je stále mnohými milovaná i nenáviděná Clara. Jenně Coleman nic nevytýkám, ale postava Clary je psána jaksi mdle, prakticky bez osobnosti (jen srovnejte s Rose nebo Amy, o Donně nemluvě). Její přítomnost v seriálu po dvě a půl řady je snad až příliš. I přesto dokážou její osudy v divákovi vzbudit emoce, děje se tak ale spíše zprostředkovaně skrze Doctorův vztah k ní. Příště by to chtělo zase kapku osobitější společnici (zatím se můžeme těšit přinejmenším na River Song ve vánočním speciálu). V nové řadě si zahostuje fanoušky očekáváná Maisie Williams (Arya ze Hry o trůny) jako vikingská dívka Ashildr; do Doctorova světa zapadne naprosto bezproblémově. Ve vedlejších rolích se dále na pár dílů vrátí i Missy, již si herecky vychutnává Michelle Gomez, a prototyp fanynky slečna Osgood. Scenáristicky se pořád jedná rozmanitou a nápaditou antologii, jež hladce přechází mezi vážnými scénami, hluboce lidskými poselstvími i čistě prvoplánově stylovými momenty. Příkladem posledně jmenovaných budiž třeba všechny scény s kytarou nebo Doctorovy nové sonické brýle. Dovedu si představit, že spoustě diváků budou ležet v žaludku, ale přitom změna a pozitivní přístup k novému je jedním z hlavních aspektů celého Doctora Who. Co jiného je taky neustálý koloběh Doctorových regenerací a společnic. Doprovodná hudba možná není tak rozmáchlá, jak si ji pamatujeme třeba ze Smithovy éry, ale pořád funguje výborně a zejména ústřední téma dvanáctého Doctora je krásné. Doctor Who ve své 9. řadě nabízí kromě jednoho přešlapu (díl Sleep No More) jedenáct solidních až vynikajících epizod, jež diváka nechají polonasyceného a hladového po přídavku, který naštěstí přijde již o Vánocích. Ani po stovkách epizod (z toho i jen od obnovení se počet dílů vyšplhal přes sto) tedy britský televizní klenot neztrácí dech. (03.04.2020)