Pán času

Nejdřív jsem tento britský seriál dlouho přehlížela, vůbec jsem nevěděla co si pod ním mám představit, něco o nějakém chlápkovi co lítá vesmírem či co. Ale mám hodně ráda talk show Craiga Fergusona a ten o něm každou chvilku mluvil, tak jsem si řekla,že to omrknu, abych byla v obraze. No, musím říct, že to byla láska na první pohled. Z toho chlápka se vyklubala naprosto úžasná postava a já si zamilovala nejen jeho, ale i jeho společnici Rose, její matku, Mickiho, kapitána Jacka a taky TARDIS a sonický šroubovák. Když přišel první Dalek, tak mi prvních pět minut přišel trochu legrační, ale skončilo to tak, že z toho byl jeden z nejlepších dílů první série. To se mi na seriálu líbí nejvíc, že tam sice jsou plechoví roboti, tu více či méně dobře udělané triky, ale nakonec stejně to nejlepší jsou postavy a vztahy mezi nimi. Některé díly byly scénáristicky trochu slabší, ale ono jen dívat se na Doctora je velmi příjemné. Je to velký nadšenec s mnoha nápady, plný energie, velmi zábavný, občas tak trochu šašek. Ale přijde nějaká vážná situace a najednou se ukáže jeho další stránka přes 900 let starého zkušeného a trochu vším tím děním unaveného Pána času, který vládne obrovskou autoritou. Musím říci, že Eccleston to hrál parádně a já se velmi obávala, že s jeho výměnou půjde seriál kvalitou dolů. Ale opak byl pravdou. Davida Tennanta jsem si samozřejmě zamilovala a ted' je můj oblíbený Doctor. A epizody byly čím dál lepší. Pak přišel konec druhé série a s odchodem Rose jeden z nejdojemnějších dílů vůbec. Nahradila ji trochu chladnější Martha a po ní zas přišla velmi svérázná Donna. No a pak několik vánočních speciálů a odchod mého Doctora. Matt Smith je zas trochu jiný, ale po pár dílech jsem si na něj zvykla a rozhodně mě baví, což se dá říci i o jeho dvou nových společnících. Od páté série to vzal celé scénáristicky do rukou Steven Moffat a koncepce seriálu se trochu změnila, díly jsou více provázané a také si to více pohrává s časovými paradoxy, což je jedna z věcí co mě na seriálu baví. A také to, že když máte stroj času, nikdy nevíte, kde (nebo spíše kdy) skončíte příště a jaká dobrodružství zažijete, takže se z toho nestane stereotyp. Takže pokud jste jako já dlouho seriál přehlíželi a máte rádi zábavu, dobrodružství, humor, ale i vypjaté dramatické situace a chcete třeba potkat Agátu Christie, Shakespeara nebo se podívat na konec vesmíru, zkuste Doctora Who, možná budete velmi příjemně překvapeni. (23.12.2012)

Vynikajici nekonecny britsky sci-fi serial, jenz me tedy zaujal daleko vice nez tolik vychvalovany Cerveny trpaslik. Vsechny epizody nepostradaji napeti, spoustu akce, humoru i vizualnich efektu. Postava Doktora je pak vyborne napsana i zahrana. Za nejlepsiho predstavitele bych zvolil Davida Tennanta, i kdyz ani ostatni nejsou spatni. Jedine co bych videl jako zapor je az prilisna rozvleklost a take fakt, ze je to dilo urcene zejmena britskym divakum a jinym narodum muze pripadat nepochopitelne. (17.11.2009)

Není to klasický britský seriál, jak jsem byl zvyklý z Trpaslíka, nebo Black Books. Není to tolik o humoru, jako o dobrodružství a absurdním množství cestování v čase, takže většinu času jen hážu pohledy jako WTF a HTML. Herec ztvárňující doktora v šesté sérii je hodně kvalitní kus britského suchařípy a zmatkáře dohromady. Na zimní večery doporučuji...starší série jsem neviděl a ani nemám zájem. (09.05.2011)

Complete and utter wonderful nonsense! Pro děcka (v nás). Aneb britštější než Bond. James Bond. Doktor se svou kouzelnou hůlkou, ehm, sonickým šroubovákem je fenomén již pěkných pár desetiletek. A díky této moderní „globální“ resuscitaci jím ještě pěkných pár let zůstane. A to i navzdory tomu, že „rozháranější“ seriál těžko najít. Je to povídkové a tak co epizoda to jiná kvalita, jiný žánr i styl. Má to různé hlavní představitele a každý je dostatečně svůj, aby dokázal ovlivnit divákův pocit z té které sezóny. BBC k tomu měnila v průběhu let svůj vztah a tak co začalo jako laciný papundeklový nástřel „zkusíme a uvidíme“ se v průběhu sezón mění v rodinné zlato a mazánka, na kterém se nešetří. A v neposlední řadě se střídají osobnosti určující směr i mytologickou linii seriálu a každá z nich ho směřuje někam trochu (hodně) jinam. Vezměte v potaz vše výše uvedené a je vám asi jasné, že Doktorova rovnice líbí/nelíbí je plna tolika proměnných (jedinou konstantou v ní je geniální Murray Gold, který předvádí jednu z vůbec nejkomplexnějších práci, které kdy skladatel na seriálu odvedl), že nikde není psáno, že vám sedne vše. Že Daviesovo space/soap-operově londýnské deus ex machina období dávající přednost emocím před logikou budete mít stejně rádi jako to Moffatovo naračně složité ambiciózní temně pohádkové hrající spíše na komornější struny. Že pro hejskovitého rozlítaného Matta budete mít stejnou slabost jako pro excentrickou teatrální fňuknu Tennanta. Že komorní horror ve viktoriánském Londýně v jedné epizodě vás nadchne stejně jako komediální zastavování apokalypsy v 51. století v následující části… No, představu máte. Řešením je stát se fanouškem tělem i duší a hltat vše či to prostě brát díl za dílem a vyzobat si z toho, to co vám sedne (nej)více. A to se klidně vsaďte, že toho budou kvanta. Tedy pokud ve vás zůstal aspoň ždibec dětské dušičky. | S1: 3/5 | S2: 4/5 | S3: 4/5 | S4: 5/5 | S5: 5/5 | S6: 4/5 | S7: 4/5 | S8: 4/5 | S9: 4/5 | S10: /5 | (02.01.2014)

Myslela jsem, že po Star Treku: TNG se neobjeví další sci-fi seriál, který by mě tolik strhl. Pán času pro mě začal jako trapárna s podivnou kamerou a tuctovými postavami. To se ale změnilo a najednou Pán času zabíjel můj čas. Ovšem za to vděčím hlavně Davidu Tennantovi, jehož doktorovi silně nadržuji. Ani Matt Smith jako dvanáctý doktor mě tolik nezaujal. (29.09.2013)