Královna Margot

Spojenie klasického Dumasovského románu s jedným z najatraktívnejším obdobím francúzskych dejín by nemalo sklamať žiadneho fanúšika historického filmu (nielen tých). Uvítal by som ale trochu lepšiu dramatizáciu, menej romantiky a tiež som mal pocit, že sa často hralo na efekt s cieľom čo najviac diváka šokovať, či už pomermi na kráľovskom dvore, hektolitrami krvi alebo samotnými udalosťami, pretože niektoré udalosti zo scenára majú od tých historických ďaleko. Navyše som si všimol prehrávanie u niektorých hercov, tento nedostatok však vo veľkej miere kompenzuje neskutočne krásna a záhadne smutná kráľovná Margot, v podaní neodolateľnej krásky Isabelle Adjani. Celkový dojem mi však aj napriek spomenutým negatívam vyšiel ako nadpriemerný. 75/100 (10.09.2015)

Úžasně syrový francouzský historický velkofilm odehrávající se na pozadí vyvraždění hugenotů (kalvinistů) v historickém mezníku Bartolomějské noci. Tenhle filmová adaptace světoznámého románu francouzského klasika Alexandra Dumase staršího má (stejně jako drtivá většina jeho románů) silně autentickou dobovou atmosféru - ten filmový obraz plný násilí, vražd, otrav, smilstva, incestů, narušených a pokřivených vztahů, intrik a zrad, blazeovanosti, dekadentního úpadku... Až se sama nabízí dnes tak často slýchávaná fráze ,,obraz jako ze středověku", napsat tohle by byl však těžký omyl... (Středověk coby historické období končí někdy koncem 15. století v době velkých objevných cest do Indie a za oceán, rok 1572, kdy k osudným událostem došlo, přináleží již k novověku.) Je to symptomatické, ponurá doba nebyla tak daleko obdobným mezním časům v dějinách naší civilizace daleko mladšího data (osobně mi to připomíná mafiánské ságy z Ameriky 20. a 30. let, celý ten systém pokrevních pout a rituální smývání jejich pošpinění krví). Filmový obraz mladé královny Margot, ženy cílevědomé a jak se později ukáže, věrné až za hrob (a to hned několika mužům) nabývá jasné kontury skrze umně rozpracované zdroje motivace, psychologické hloubce postavy (a jejímu vývoji od ,,coury" v morálně etablovanou lidskou bytost) a v neposlední řadě i hereckému výkonu Isabelle Adjani (to platí obecně o celém snímku a většině rolí). Struktura vztahů a postav je mimořádně složitá, platí však, že divák se postupem času dokáže dobře zorientovat, košatý scénář je ke konci až překvapivě střízlivý. Autenticky a efektně vypadá celá mizanscéna, výbornou práci odvedli kostyméři, velmi efektivně fungoval kompars a zalidnění scény vždy vytvářelo hutný a homogenní dojem... Díky nádhernému a silnému filmu Patrice Chéreauho dospěje divák k poznání, že Bartolomějská noc nebyla jen šíleným masakrem protestantů v hradbách Paříže (a později i jinde), ale i osobní tragédie mnoha z účastněných hráčů partie, jež nakonec smetla i je... (18.12.2007)

Dumasovy knihy, včetně Královny Margot, mi už zpříjemnily mnoho bezesných nocí, a tak jsem z filmu docela zklámán. Snaží se dodat počátku série (dál u Dumase následuje Paní z Monsoreau a Králův šašek), která se cele soustředuje na napínavý děj obratně vpletený do historických faktů a nehraje si na vznešenou literaturu, umělecké rozměry. Dobře, Margot je ideál ženy - napůl světice, napůl kurva -, ale proč jsou scény záchrany Le Mola stylizovány a la Máří Magdaléna u krvácejícího Ježíše? A vlastně i hrůzu Bartolomějské noci vnímáme přes malířskou estetickou stylizaci evokující barokní monumentální fresky. Louvre je zase vylíčen jako místo neustálého hříchu a zvrácenosti, kde každý spí s každým bez ohledu na sourozenecký vztah. Dokáži si představit nějaký původní scénář držící se o hodně věrněji historických faktů než historické mytologie devatenáctého století, který by toto vše unesl. Ale proč to všechno věšet na chudáka Dumase? (27.02.2009)

O onom pohnutém období francouzských dějin náhodou cosi vím, takže mě romantizující verze trošku otravovala. Historická Margot byla zajímavá a rozporuplná postava, a její skutečný příběh by byl mnohem vydatnější pastvou pro city i intelekt. Na druhou stranu, mohlo to být, a většinou bývá, ještě mnohem mnohem horší. (07.09.2015)

Povedená filmová adaptace klasického díla světové literatury. Velké story o Bartolomějské noci, popravě Hugenotů, které vyplašilo protestanty v celé tehdejší Evropě. I v Praze se v důsledku zprávy panikařilo. A přitom svatba Jinřicha z Navarry a Margot měla být symbolem smíření a nových časů. Dumasův příběh se v hrubých obrysech drží dějinné osy, takže filmařům stačillo jen vytvořit obrazové hody, které nás vtáhnou do složitých intrik francouzského dvora. A to se povedlo dokonale. Kateřina Medicejská a její synové, toť dokonalá "famílie", řádně ujetá, totálně morálně rozvrácená. Král Karel IX.jest osamělý penaltový střelec, zničený svou matkou, Jindřich III. čekající, až Karel konečně umře, a matka Kateřina zabíjející všechny, kteří stojí jejím miláčkům v cestě. Dokonalostí dějin je to, že nakonec se králem stane Jindřich Navarrský, neboť Kateřininým dětem není přáno dlouho žít ani mít nástupce. To už ve filmu ale není. Velké příběhy se nemusí vymýšlet, život je píše sám. 85% (19.02.2015)