Maurice Richard

Hokej navždy bude jedním z mých srdcových sportů, a proto mě mrzí, že o něm moc dobrých filmů není. O existenci Maurice Richarda, s červenými tvářemi přiznávám, jsem netušil, nicméně se mi jeho příběh moc líbil, protože to byl očividně nejen skvělý hráč, ale navíc důležitý člověk pro celý Quebec. 80% (12.08.2018)

Na to, že je to kanadský film poteší veľmi kvalitá vizuálna stránka filmu. Naozaj som sa cítil niekedy akoby som sledoval dokument - keby som nevidel Mauriceovu ženu, ktorá od 17 rokov až do 30 vyzerá úplne rovnako. Tvorcovia mohli rozvinúť aj nejaké svetlé stránky jeho života, takto to vyzerá, že celú kariéru bol stále podceňovaný aj cez to, že dával góly a bol najväčšou hviezdou ligy. Dupuis bol ako najlepší hokejista 50-tych rokov neuveriteľne prirodzený, rola bola naňho ako šitá. (09.06.2011)

Krása! Každý film z hokejového prostredia poteší, a to som doteraz Maurica Richarda poznal len skrz jeho legendárne roky v Canadiens, no o tom pozadí okolo jeho účinkovania v NHL som až tak veľa nevedel (hoci dávnejšie som o tom čítal článok). Perfektne vystihnutá atmosféra 40tych a 50tych rokov v NHL, resp. slávnu éru Original Six (Canadiens, Maple Leafs, Bruins, Rangers, Red Wings a Blackhawks). Tento film je obrovskou poctou pre montrealskú Raketu, presne takú ako si zaslúži. Veď aj vďaka nemu sa "pohli ľady" a Franko-Kanaďania sa po dlhom boji dočkali uznania. Aj keď Mauricova kariéra bola doslova popretkávaná neustálymi konfliktami a predsudkami zo strany vedenia, len kvôli jeho francúzskemu pôvodu. Ani sa mu nedivím, že cítil taký smútok a bezútešnosť, a to aj napriek toľkým úspechom, za ktoré by si obrovský kus úcty právom zaslúžil. Je to pán hokejista! Toľko skvelých hokejových príbehov, osudov, udalostí a kariér hráčov by stálo za sfillmovanie - tak dúfajme, že ich bude len a len pribúdať. The Rocket bol výborný filmový príbeh s veľkou dávkou reálnosti, no k úplnej spokojnosti predsa len niečo chýbalo - najmä lepšie vykreslenie vzťahov medzi Mauricom a jeho spoluhráčmi (presne to isté mi chýbalo aj vo filme o Charlamovovi - Legenda 17). Takže tak - len malý kúsok od 5*. (02.12.2013)

„Povinnost“ pro všechny ty (z nás), kteří milují tu „divnou hru“, kde se parta chlápků s noži na botách honí za tím černým pryžovým tvrzeným nesmyslem, ty, kteří si „na rybníku na 2 boty“ hráli za ten „svůj klub resp. na svého hráče“, obdivují parádní (gólové) akce (technické hráče), stejně jako jim srdíčko zaplesá při dobře trefeném hitu popř. mají slabost pro „provoněnné“ (potem a přebytečným testosteronem) šatny, zajímají se o historii této krásné hry a alespoň něco málo jim říkají jména jako B. Orr, G. Howe, G. Vezina, J. Plante, J. Laviolette, J. Primeau, P. Esposito, M. Lemieux, W. Gretzky…. Přiznám se, až do tohoto snímku jsem za jménem Maurice ("The Rocket") Richard viděl pouze a jenom statistiky a věděl, že cena pro nejlepšího střelce sezóny NHL nese jeho jméno. Teprve zde jsem si k jménu mohl konečně dosadit i konkrétní tvář resp. samotný příběh, byť jeho (podrobný) životopis od snímku nečekejte. Jedná se o určitý časový výsek z jeho (hokejového) života a exkurzi do doby (jak již trefně poznamenal uživ. Djkoma), kdy „hokej skutečně pořádně bolel, šilo se v jednom kuse a zejména gólmani permanentně vypadali jak po pravé vesnické hospodské nakládačce“). Většina snímků podobného ražení si do jednoho (vy)láme zuby na patetických sladkobolných scénách. Ono to k nim jednoduše svádí a přestože i zde se několikrát balancuje (řečeno hokejovou terminologií) na velmi tenkém ledě, daří se Ch. Binamé(mu) (pokud to v tomto případě vůbec lze) držet (od hlavní postavy) zdravý odstup, přičemž největší devizou snímku (vyjma dobové autentičnosti-velmi sympaticky působící retro look a příjemně minimalistickému R. Dupuisovi, který od Brutální Nikity ušel pořádný kus cesty (důkazem budiž o rok později jeho generál R. Dallaire)) a zdatně mu sekundujícímu S. McHattiemu (coby trenérovi Habs Bobu Dillovi), je jeho civilnost. Příjemně potěší i (politicko-společenský) přesah, (viz frankofonní část versus zbytek Kanady). Navíc (jak už je zde několikrát zmiňováno) skutečné hokejové fandy potěší i současní hokejisté v minirolích v podobě V. Lecavaliera, S. Averyho, či M. Ricciho. Objektivně za (silné) 4* (přičemž k úplné spokojenosti mi chybí resp.vadí to přílišné ikonizování samotného Maurice Richarda, byťpravda, on se skutečnou ikonou stal) a je (mi) určitě sympatičtější (bližší), když si malý kluk za svého hrdinu (idol) vybere „chlapa z davu z masa a kostí“, létající raketu M. Richarda a nikoliv létajícího netopýřího popř. pavoučího muže. Takže, subjektivně (i s přihlédnutím k faktu, že kvalitních hokejových potažmo sportovních snímků je jako šafránu), 5*. P.s. a hráč, za kterého jsem já „na rybníku“ sázel branky? Ríša Žemlička resp. (když už je řeč o NHL) jednoznačně M. Lemieux. Takže nikoliv Habs, ale tučňáci z Pittsburghu jsou mojí srdeční záležitostí P.p.s. special thank´s uživ. Earl_23 za tip. (01.08.2012)

Byla to jiná doba, jiný hokej, jiná Kanada - ano, dokonce visely kříže na stěnách v nemocnici! Dnes se kříže sundavají, aby v multikulturní (nejen) Kanadě nikoho neurážely. Výborný komentář http://www.csfd.cz/uzivatel/317812-marek1991/, víc dodat k jeho postřehům není třeba. (01.10.2016)