Síť

Ten počítačový "pravěk" - či snad spíš "středověk" (abych to s putováním do minulosti nepřehnala) - není zas až tak vzdálený. Jak je to dlouho, co se osobní počítače nenápadně vetřely na naše pracoviště a poté i do našich domácností, aby se staly neoddělitelnou součástí našich civilizovaných životů (o mladších a dravějších výdobytcích propojeného multifunkčního světa nemluvě) ? Ať je to jak chce, příběh Angely Bennettové pro mě zůstává stejně přitažlivý jako tenkrát, když jsem ho viděla poprvé - i když pochopitelně postrádá ono prvotní napětí, které jsem tehdy během jeho sledování pociťovala. Děj dovedně propojuje akční i dramatickou linii - a bez nejmenšího zaváhání vás provede světem sítě sítí a všech jejích úskalí. Poté se můžete přesvědčit, že u vás doma všechno (prozatím) funguje tak, jak má - třebaže používáte internetové bankovnictví, zjevně vás nikdo nepřipravil o vaše těžce nastřádané úspory ... dle letmého pohledu se snad nevlámal do vaší soukromé korespondence ... ani nepropašoval jakýsi neznámý záškodnický virus skrz vaši chabou antivirovou ochranu. Elektřina očividně napájí všechny vaše spotřebiče ... voda teče ... topení topí ... sousedé nepanikaří ... za oknem se MHD pokouší dodržovat pravidelné intervaly ... letadla se pohybují v předem daných koridorech ... obchoďáky se předhánějí v posezónních slevách ... zpravodajství na ČT dle preferované ideové linie hlásí obvyklé lehce katastrofické zprávy - a nemá v záloze žádné mimořádné. Takže svět je v obvyklém nepořádku - a vy můžete být v klidu ... 4,5* (31.01.2017)

"V počítači je celej náš život a oni mě můžou vymazat a nikdo si toho ani nevšimne." Varování o zneužitelnosti osobních údajů na internetu přišlo poměrně včas, ale tehdy vypadalo poměrně nereálně. V době prvních pentií, 14" monitorů a 3,5" disket to prostě byla fantazie. Jenže Síť předběhla svou dobu o mnoho gigabajtů a přestože vizuálně vypadá archaicky, tak je pořád zatraceně aktuální. Pro hackery je zkrátka dnešní "chytrý" svět rájem. Jenže internet je droga, které se ani já neumím vzdát. Ale můj mobil, vysavač i mixér budou "hloupí" tak dlouho, jak to jen půjde. (11.01.2019)

Film z dětství pamatuji jako jeden z prvních filmů se "silnou ženskou hrdinkou", takže do jisté míry definoval moje předpoklady a očekávání v tomto poli a dnes tedy vyvolává jednak nostalgické vzpomínky na čas malin nezralých a zároveň i na urputnou práci ve snaze takovou sbírku klišé vytěsnit z paměti. Dál mám v poznámkách napsaných několik "nejvíc děsivých/nejsmutnějších" věcí, o kterých bych se chtěla zmínit. První je ta, že za dvacet let, co od vzniku filmu uběhlo, se to s postavením ženských postav v blockbusterech neposunulo nijak výrazně k lepšímu. Další je žánrová nevyhraněnost. Dnes film působí jako fantasy komedie odehrávající se v alternativním vesmíru, což je dané množstvím technologického pokroku, který se mezi tím udál. Ale myslím si, že i v době svého vzniku musel film víc působit spíš jako alegorie/podobenství thriller-krimi-drama. Velké množství prostoduchosti v logice příběhu totiž příliš nedovoluje navodit pocit reálnosti a strachu "může-se-to-stát-i-vám". Je to spíš abstraktní pohádka o boji s větrnými mlýny, o tom, že opravdové větrné mlýny jsou lidé kolem nás, a o nemožnosti autentických osobních činů mezi takovými lidmi. Škoda, že film trochu víc neakcentuje to, co mi dnes přijde jako nejsilnější moment Sítě. Ne to, jak někdo během pár vteřin přepíše druhému člověku život tak, že se zdá být někým jiným. Ani ne úplně to, že lidé, kteří ty údaje z obrazovek předčítají, nad nimi žádným způsobem nepochybují (Tady ve filmu jsou to policisté a lidé v nemocnici. Chápu frustraci hlavní hrdinky, která ví, že fakta jsou ve skutečnosti jiná, ale vykonavatelé svých profesí se musí spoléhat na své nástroje, ať už jdou digitální nebo ne.) Ale to, že lidé v reálném světě si fakta, která jsou jim předkládána, nedávají do kontextu s tím, co znají ze včerejška a předvčerejška... Takhle funguje mediální masáž (na mysl se krade 1984) a modelovou situaci v Síti představuje scéna z kanceláří Katedrály končící požárním poplachem, kdy kolegové a sekuriťáci na falešnou Angelu mluví jejím křestním jménem a vtipkují s ní a vůbec s ní jednají, jako by tam opravdu pracovala roky a přitom ji tam vidí asi třetí den a je to úplně jiný člověk, než by měl být. Já vím, že to je pravděpodobně jenom další chyba v nelogickém scénáři, ale když už to tam takhle je, tak to člověka zkrátka nutí takovou věc nějak interpretovat. Už tam opravdu chybí jenom scéna, ve které by přišla za svou matkou do jejího pečovatelského domu, který často a pravidelně navštěvovala posledních několik let, a tamní personál by s chováním typickým pro postavy ze skečů Monty Python policii řekl, že ji nepoznávají. Místo toho dostáváme v závěru informaci, že děsivý démon neměl žádnou identitu a tak se mu podařilo i po smrti vymknout systému, a také vtípek se symbolem pí, který je stejně úsměvný jako děsivý; zkrátka naše civilizace je odsouzena k zániku. (17.08.2015)

Příšerná nuda. Námět je už hodně ohraný a děj má strašně malý spád a prakticky celý snímek se topí ve zbytečných a zdlouhavých dialozích o ničem a akce se dostavuje jen velice zřídka. Jediným kladem tohoto filmu je sexy Sandra Bullock, pro kterou mám slabost a jenom kvůli ní jsem vydržel koukat až do konce. (19.02.2010)