Welkeom tu Dongmakgol

Chtěl bych žít v zapomenuté horské vesnici, kde slova přátelství či vzájemná pomoc jsou samozřejmostí a dosud tam nepronikly nesmyslné výdobytky moderní civilizace - daně, Justin Bieber, chamtivost, rakovina, silikony či CIA. Internet bych ve své chatrči samozřejmě mít musel, aby zástupy křečků v točících kolech nevyráběly elektřinu nadarmo, ale tím by to končilo. A jak bych se smál, kdyby přišli na návštěvu nějací mužíci v maskáčích s pistolkami, protože nic směšnějšího bych do té doby neviděl. A já se smál u tohoto snímku, který nápadně připomíná kýčovitý doják, ale mému primitivnímu pohledu na svět připadá naprosto úžasný. (25.06.2014)

Tento film má v mojich očiach niečo ako pocitový "tretí rozmer". Stav kedy som v ťažko popísateľnej vnútornej eufórií, plný zážitkov a emócií. "Tretí rozmer", ktorý necháva zabudnúť na nejaké technické nedostatky, či logické nezmysly. Ano, našli by sa a rejpálci ich tu skôr, či neskôr spomenú, ale čo ma po nich. Nechajte sa pohltiť tak ako ja a bude svet na chvíľu krásnejší, farebnejší, bez uniformy. A nemalú zásluhu na tom má aj hudba Joe Hisaishiho s úžasným hlavným motívom. 95% (16.01.2006)

Už jsem pochopil fakt, že Korejská kinematografie je ojedinělá, plná monumentálních a opravdu neobvyklých filmů, které když už člověk vidí tak jen tak nezapomene. Stejně je to s vesničkou Dongmakgol, kde jakoby se zastavil čas. Na pomezí Severní a Jížní Korei neřeší kdo vyhrává válku, žije tu plno rodin v čele se stařešinou. Do života jejich vesničky se nehodou dostane americký voják, dva jihokorejští a na truc ještě tři severokorejští vojáci. Náhoda? Možná, jenže neskutečně působivá. Chvílemi mi to vtipem připomínalo MASH 4077, což se odehrávalo ve stejné válce. Vtipných válečných filmů je málo a proto je dobře, když už se některý natočí a natočí se dobře aby dokázal pobavit a naopak dojmout. Tento to dokázal --- Uvidíme se v bitvě (21.07.2007)

Welcome to Dongmakgol je film, diky kteremu se clovek, trebaze k tomu zrovna nema zadny duvod, dokaze citit jako v nebi a v pocitu naproste blazenosti setrvat i po tom, co, jeste nez film skonci, stihne prijit o veskere iluze s nim spojene. Pribeh berouci si na musku vztahy mezi jihem a severem a celkovou nesmyslnost celeho sporu obou Koreji odehravajici se v bohem zapomenute visce plne cistych dusi roznezni telo i mysl natolik, ze pripusteni si bolave, umounene reality kolem, je pak jeste daleko zalostnejsi. Lehkost, s jakou dokaze korejsky film poukazat na vazne problemy a maximalne je zlehcit tak, aby nikoho ani nenapadlo citit se kvuli zesmesnenemu celonarodnimu ozehavemu tematu dotcene, je nad me chapani. Cirou nehou nabity film plny skutecnych emoci, ktere se dotknout tech nejniternejsich, nevyslovenych tuzeb, film, ktery jen v korejskych kinech dojal, rozesmal a rozplakal temer 8 milionu rozervanych dusi odnasejicich si z Dongmakgolu vic, nez se reziserovi mohlo snit. (06.12.2005)

Na majstrovské miešanie žánrov a poetiky sú na ďalekom východe naozaj šikovní. Filmy, aké donedávna robil len Emir Kusturica a mne sa vždy páčili. Také, pri ktorých sa môžete spolu s hrdinami usmievať aj si poplakať, pobaviť sa aj posmútiť, vychutnať si krátke momenty šťastia v živote a poľutovať seba aj celé ľudstvo, že stvorilo takú krutú realitu. 4,5* (25.05.2006)