Poslední vlak

Všechny příběhy o Židech z války jsou velmi silné. Kam až dokázali němci zajít, na jakou úroveň lidského bytí Židy dokázali dostat, zda to je vůbec ještě úroveň slučující se životem.... Poslední vlak - drama v našlapaném dobytčáku, bez vody, jídla....Naprosto chápu, že ti co zažili holocaust se nikdy nevzpamatovali a tuto traumatickou zátěž si ještě dlouho ponesou nejen oni sami, ale další jejich generace. Je dobře točit tyto příběhy, je dobře nezapomenout a vzít si ponaučení, aby snad jednou až nastoupíme na náš poslední vlak, jsme nebyli překvapeni.... (23.06.2009)

Krásnou a slunečnou letní krajinou roku 1943 uhání směrem kamsi k východu vlak. Supící lokomotiva chrlí z komínu oblaka kouře a páry a za sebou táhne jeden osobní vagon a řadu krytých nákladních tzv. dobytčáků. Vnější až idilický pohled je v ostrém kontrastu s výjevy, které se odehrávají uvnitř nákladních vagónů. Po vyjetí z Berlína je vlak už několikátým dnem na cestě. Vagony jsou narvané k prasknutí německými Židy - obyvateli Berlína. Byl to dárek Hitlerovi k jeho narozeninám - Berlín zbavený veškerých Židů. Několik dnů jízdy již setřelo všechny společenské rozdíly mezi jednotlivými lidmi. Hlad a hlavně žízeň pod rozpálenou střechou dobytčáků je nesnesitelná. Také zápach, který se line z kýble coby sociálního zařízení, které pro tolik lidí zoufale nestačí. V každém z vozů se navíc kupí mrtví. Ty, které zabili střážní, ti kteří již neměli sil, nebo si život raději sami vzali. Jako na každém malém prostoru ve vypjatých situcích se i zde v každém z vozů tříbií charaktery. Našli se zde lidé stateční, odvážní i zbabělci. Řada z nich si uvědomovala kam vlak jede a co přeživší této strašné cesty čeká. Vždyť už jen způsob dopravy a chování strážných vypovídalo za vše. Pro některé tak bylo vysvobozením šílenství nebo tichá milosrdná smrt z vyčerpání ve spánku cestou... ---- Do tohohle filmu se mi nechtělo. O holocaustu toho vím tolik, že už mi to stačí. Měl jsem v rodině lidi co jej zažili a právě proto že vím, neměl jsem chuť sledovat to šilené utrpení, tu dehumanizaci lidí, kteří ještě pár let před tím než si museli našít na šaty židovskou hvězdu byli přáteli, sousedy, ctěnými lékaři, váženými umělci atd... Ale tenhle válečný film mi prostě chyběl v seznamu viděných a když na něj nedávno v jedné diskusi přišla řeč, řekl jsem si, že nastal čas jít do něj. Velmi potěšila účast našich herců, byť bych přál pánům hercům např. jako je Csongor Kassai aby jim nedávali stále jen role Židů. Je zajímavé, že Hybnera jsem tam vůbec nezaregistroval. Já tedy nevím jak ostatní a jak to mohlo někomu připadat špatně natočené nebo nudné... Podle mně ten kdo to točil velmi věrně ztvárnil to co se dělo ve vagonech všech těch vlaků z Maďarska, Polska, Slovenska, Francie, Holandska, Německa atd... kde si germán ,,čistil'' a arizoval svůj nový prostor. Šílené příběhy rodin, vyděšených lidí, umírajících kojenců atd... To vše ve filmu je. Nikdo nic nezakrýval tak je dnes v ultrakorektním přiblblém světě zvykem, nikdo nic nezamlčoval. Film měl ukázat hrůzy a brutalitu a perfektně splnil svůj účel. Když pak vlak projede branou Osvětimi, kde ,,sněží'' na nástupiště popel z krematorií, nepotřebuje divák znalý věcí už nic více vidět. Ví, že ti co přežili cestu mají jen malou šanci přežít otrockou dřinu pokud je ovšem postavili na tu správnou stranu, co znamenala žít a ne cestu do sprch... Tohle byl velmi silný zážitek (a to člověk vlastně sledoval dění uvnitř jediného vagonu) a velmi věrně zpracovaná látka. Dávám za 5 doušků vody. * * * * * (29.02.2020)

Rozporuplné dojmy. Na jednu stranu syrovost a živočišnost některých scén (ca 90% děje se odehrává uvnitř vagónu), na stranu druhou film totálně zabíjejí všelijaká otřepaná melodramatická klišé (hovory otce a matky s jejich protivně rozumnou malou velkou dcerkou, různé flashbacky, nesnesitelná postava "baviče"), nebo hodně nereálná scéna konfliktu prostých wehrmachťáků s vlakovými dozorci z řad SS kvůli trpícím Židům ve vlaku (ano, všichni Němci nebyli antisemiti a sadisti, díky za polopatickou vysvětlenou). Nespornou působivost snímku rovněž hodně snižuje fakt, že se jedná o scénáristickou fikci (i když založenou na reálných historických událostech a i když se jistě podobné hrůzy v podobných vlacích odehrávaly). Ani česko-slovenské herecké xichty filmu na důvěryhodnosti nepřidávají a účast jisté turecké flundry v roli židovské dívky je přímo urážka obětí i dobrého vkusu. Ale zase třeba Kukuru jsem viděl rád, to přiznávám. Takže hodnotím průměrně. A pořád je to lepší, než kýčařský prasopes Špílberg. (22.03.2019)

Hodně výborných scén a vysoký potenciál. Jen škoda, že to neměl pod palcem režisér kalibru Franka Darabonta nebo někoho, kdo umí točit psychózní filmy na malém prostoru. Z tohoto filmu mohl být nejlepší evropský koprodukční film o holocaustu. Mohl, ale není. Přesto chválím herce a nekompromisnost (žádné nadržování sympatickým postavám zde nečekejte), jen škoda, že to nemá propracovanější děj a hlavně zručnějšího filmaře na režisérské lavičce. I tak je to ale film, který stojí za zhlédnutí (v originále) a na ty čtyři hvězdy to těsně vyjde. 70% (02.06.2015)

Už jste se někdy probudili ze zlého snu a místo teplé a měkké postele jste byli v dobytčáku, který mířil do Osvětimi a vedle vás stála zbědovaná a vyšinutá Nina Divíšková, zoufalá a pološílená Magdaléna Sidonová, zpocený a zapáchající Juraj Kukura, do prázdna hledící Igor Bareš, zlomený Stanislav Zindulka, ještě víc vyhublý Václav Chalupa, vystrašený Vojta Kotek a bezmocný "komisař Rex“? Ne? Tak řekněme jednou pro vždy náckovi a levnému nacionalistickému hňupovi NE! (26.06.2009)