Scénář:
Stephen GlantzKamera:
Joseph VilsmaierHudba:
Chris HeyneHrají:
Gedeon Burkhard, Lale Yavas, Lena Beyerling, Sibel Kekilli, Roman Roth, Brigitte Grothum, Hans-Jürgen Silbermann, Sharon Brauner, Juraj Kukura (více)Obsahy(2)
Berlín 1943. Židovská otázka se blíží ke svému konečnému řešení a nacisté se rozhodnou odvézt zbývající židovské obyvatelstvo z Berlína. Zbývá jich sedmdesát tisíc. V průběhu celého jara jsou večer co večer odvlečeny celé rodiny, starci, děti, kdokoliv. Do posledního vlaku složeného z dobytčáků je nasázeno 688 lidí. Mezi nimi i slavný boxer Neumann, kabaretiér Noschik, šestáctiletá Ruth a další. Ti všichni si záhy uvědomí, že jejich cesta skončí v Osvětimi, kam všechny transporty směřují. Boj o život však začíná již v přecpaných vagónech. Je vedro a není voda, hysterie se stupňuje a během několika dnů začnou přibývat mrtví. Jedinou možností záchrany je útěk. (Bontonfilm)
(více)Videa (1)
Recenze (185)
Achjo. Snad jen Češi dokáží udělat z takového tématu nezáživný paskvil. Nejsem žádný necita, ale tohle bylo tak nudné a roztahané, že už to víc snad ani nejde.. Postavy nesympatické, herecké "výkony" neuvěřitelné (obzvlášť Kotek a Divíšková byli děsní) a to jak zaplnili příběh vzpomínkami, jen protože by dění v dobytčáku nestačilo na celé dvě hodiny mi dost vadilo..Obdobné zklamání jako ze Schindlerova seznamu. ()
Film se odehrává prakticky v jednom vagóně, kde se setkají osudy neznámých lidí při deportaci do Osvětimi. Mísí se ze vzpomínek na předešlý život, postupným umíraním "spolucestujících", nenáviděnými esesáky, marnými pokusy o útěk. Film se snaží zaútočit na city a ukázet peklo (nebo to teprve přijde?) ()
Nudný snímek snažící se zachytit lidská utrpění na jejich poslední cestě. Filmy tohoto typu přímo nesnáším, proč se dívat na utrpení lidí, kteří měli mizivou šanci se vyhnout smrti a celou dlouhou cestu věděli co je čeká. O to krutější to je, že je vše založeno na skutečných událostech. Nudně na točené a podle mě naprosto zbytečné filmové "dílo". ()
Kolovrátkové celuloidové utrpení. Dvě situace opakované 125 minut tisíckrát dokola. Ve scénáři najdete jenom věty "miluju tě" "to víš že tě miluju" a "nikdy tě neopustim". Do toho všeho ty debilní nesmyslný flashbacky. Sorry, ale tohle nikdy víc. Navíc bych něco takovýho čekal spíš na Primě v sobotu ve čtyři odpoledne, než v kině. ()
Příběh, v němž mají hrdinové omezený prostor, vymezený čas... Vagón smrti se stává v závěru i jevištěm pro Noschickovu derniéru... Za krůpěj naděje jsem byl rád. Stejně tak za vzpomínky na dobu, kdy Neumann, jeho rodina a ostatní "pasažéři" skutečně ŽILI, dokonce si UŽÍVALI ŽIVOTA... I když jsem se obával stopáže, tak mi film nepřišel zdlouhavý. Vykreslení charakteru postav a herectví: pohled paní Wassersteinové (Nina Divíšková), běsnění poručíka Hartze (Miroslav Táborský), ochranitelské pěsti Henry Neumanna (Gedeon Burkhard), ale i hrdinský pokus Izzie Perlese (Vojta Kotek), to je jen část z celkově přesvědčivého podání. ()
Galerie (17)
Photo © Concorde Filmverleih GmbH
![Poslední vlak - Z filmu](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w663/files/images/film/photos/000/113/113696_15751a.jpg)
Zajímavosti (10)
- Filmovalo se v bývalém koncentračním táboře Auswitz - Birkenau, a v obcích Krupá a Chrášťany. (M.B)
- Když na nádraží v Berlíně zpanikaří jedna z žen, začne zpívat píseň považovanou za hymnu přeživších holocaustu, a to "Zog Nit Keynmol", známou taktéž jako "Partinazer Lid". Jedná se ovšem o píseň z jazyka jidiš, kterým němečtí Židové zásadně nehovořili a tuto píseň by v té době těžko mohli znát. (hansel97)
- Záběry podkreslující finální titulky pocházejí z Židovského památníku (znám též jako Památník holocaustu) který se nachází v centru Berlína. Památník architekta Petra Eisenmanaa a sochaře Richarda Serra (původní návrh byl ale mnohokrát upraven) tvoří rozvlněné pole náhrobních kamenů, celkem 2711 šedivých betonových kvádrů různé výšky, a rozkládá se na ploše více než 19.000 m². (Adrai)
Reklama