Scénář:
Stephen GlantzKamera:
Joseph VilsmaierHudba:
Chris HeyneHrají:
Gedeon Burkhard, Lale Yavas, Lena Beyerling, Sibel Kekilli, Roman Roth, Brigitte Grothum, Hans-Jürgen Silbermann, Sharon Brauner, Juraj Kukura (více)Obsahy(2)
Berlín 1943. Židovská otázka se blíží ke svému konečnému řešení a nacisté se rozhodnou odvézt zbývající židovské obyvatelstvo z Berlína. Zbývá jich sedmdesát tisíc. V průběhu celého jara jsou večer co večer odvlečeny celé rodiny, starci, děti, kdokoliv. Do posledního vlaku složeného z dobytčáků je nasázeno 688 lidí. Mezi nimi i slavný boxer Neumann, kabaretiér Noschik, šestáctiletá Ruth a další. Ti všichni si záhy uvědomí, že jejich cesta skončí v Osvětimi, kam všechny transporty směřují. Boj o život však začíná již v přecpaných vagónech. Je vedro a není voda, hysterie se stupňuje a během několika dnů začnou přibývat mrtví. Jedinou možností záchrany je útěk. (Bontonfilm)
(více)Videa (1)
Recenze (185)
Nic nového pod sluncem, což však není málo. Film je natočen přesně tak, jak byste od podobného filmu čekali. Na jednu stranu bez špetky nápadu či "originality", na druhou stranu s některými zajímavými hereckými výkony. Obzvlášť se mi líbil Stanislav Zindulka a Juraj Kukura. Pokud ale hledáte nadprůměrný film točící se kolem Židů, Pianista je lepší volbou. Poslední vlak jsou slabší čtyři hvězdy. ()
Příběh, v němž mají hrdinové omezený prostor, vymezený čas... Vagón smrti se stává v závěru i jevištěm pro Noschickovu derniéru... Za krůpěj naděje jsem byl rád. Stejně tak za vzpomínky na dobu, kdy Neumann, jeho rodina a ostatní "pasažéři" skutečně ŽILI, dokonce si UŽÍVALI ŽIVOTA... I když jsem se obával stopáže, tak mi film nepřišel zdlouhavý. Vykreslení charakteru postav a herectví: pohled paní Wassersteinové (Nina Divíšková), běsnění poručíka Hartze (Miroslav Táborský), ochranitelské pěsti Henry Neumanna (Gedeon Burkhard), ale i hrdinský pokus Izzie Perlese (Vojta Kotek), to je jen část z celkově přesvědčivého podání. ()
Ze šťastných a usměvavých lidí se během dvou hodin stanou vyhladovělé a zoufalé trosky na pokraji šílenství. Poslední vlak má hodně silných momentů, ale ke konci jsem měl pocit, že z dané látky mohly tvůrci vytěžit ještě víc. Za bezchybné výkony (a to i u Burkharda nebo Kotka) a působivý příběh, tvůrcům prominete i sem tam nějaké to klišé či hluché místo. Takhle nízké hodnocení opravdu nechápu. ()
Ano, tento film je vynikajícím dramatem a co je strašné..je i vynikajícím historickým filmem. Ikdyž se bezchybný výkon komerčáka Gedeona Burkharda nedal přehlédnout, tak pro mě je nejsilnější scénou určitě zpěv Hanse-Jurgena Silbermanna,kdy byl jeho Jakob Noschik těsně před smrtí již někde úplně jinde.....ne před samopalem německého bachaře v Osvětimi, ale zpívajíc před diváky kabaretu. Tady se snoubila paradoxnost s tragičností tak silně, že vznikla scéna par excelance..80% ()
Der Letzte Zug alias Poslední vlak je věrně ztvárněné drama, jedné z tisíců cest do nacistického vyhlazovacího tábora Osvětim. Musím podotknout, že k Německu cítím antipatie i dnes, ačkoliv současná generace nemá absolutně nic společného s holokaustem splozeným jejich předky. Vždycky rád uvítám jakýkoliv film, kde němci alespoň částěčně uznávají svojí ohromnou chybu, kterou zdransovali celou Evropu. Toto je jeden z nich a až na občasné změkčení tíhy své viny (parta drsných veteránů z války se postaví svému nadřízenému, aby mohli nebohým cestujícím nabídnou pár drobků chleba, aneb největší dobytci byli ukrajinci, my němci taky, ale ne tolik), je velice skutečný. Charakter postav ve vagónu se postupně mění, většinou k totálnímu šílenství což je pochopitelné. Zajímavý je fakt, že čeští herci v tomto filmu padali, jak mouchy. Film je ve výsledku velice obstojný a člověk dnešní generace by je měl sledovat povině. I "normální" lidé by se dnes přidali k neonacistům jen proto, že jim našeptávají líbivé slova. "Kdo nezná svojí historii, je odsouzek k tomu, aby si jí prožil znovu" 70% / Zeck 24.06.09 ()
Galerie (17)
Zajímavosti (10)
- Když na nádraží v Berlíně zpanikaří jedna z žen, začne zpívat píseň považovanou za hymnu přeživších holocaustu, a to "Zog Nit Keynmol", známou taktéž jako "Partinazer Lid". Jedná se ovšem o píseň z jazyka jidiš, kterým němečtí Židové zásadně nehovořili a tuto píseň by v té době těžko mohli znát. (hansel97)
- Filmovalo se v bývalém koncentračním táboře Auswitz - Birkenau, a v obcích Krupá a Chrášťany. (M.B)
- Záběry podkreslující finální titulky pocházejí z Židovského památníku (znám též jako Památník holocaustu) který se nachází v centru Berlína. Památník architekta Petra Eisenmanaa a sochaře Richarda Serra (původní návrh byl ale mnohokrát upraven) tvoří rozvlněné pole náhrobních kamenů, celkem 2711 šedivých betonových kvádrů různé výšky, a rozkládá se na ploše více než 19.000 m². (Adrai)
Reklama