Grandhotel

Na Grandhotelu je příjemný způsob jakým si pohrává s ještědským vysílačem a jeho symbolikou coby zhmotnění touhy dotknout se oblohy, která je vlastní i hlavnímu hrdinovi Fleischmanovi. Vizuálně film taky má co říci, neustále převalující se mraky, modrá a bílá, dávají filmu výraznou tvář, která člověku utkví v paměti. Za zmínku stojí i hudba, v níž Muchow chytře kloubí elektronickou hudbu s vážnou. Tak, a teď proč se mi film nelíbil. Ondříček upadl do stereotypu, v němž postavy přeříkávají ty nejméně pravděpodobné věty, působí jako ufoni, se kterými se nijak nedokážu ztotožnit. Celý film působí neživě, uměle, jako bych si ho koupil zabalený do igelitu někde v Albertovi. Nepomáhají ani klady, které jsem zmínil na začátku. Je mi líto. (27.10.2006)

I přes velmi slabé ohlasy jsem byl s Ondříčkovým dítkem vesměs spokojený. Na naše poměry to bylo vizuálně bohaté, mimořádně čisté dílko, čisté ve smyslu asijsky jednoduché. Outsider, hotelový poskok, sušenkář a amatérský meteorolog Fleischman se vyhýbá lidem a raději v hliníkovo-laminátovém hotelu nad Libercem sleduje mraky a zapisuje stav počasí. Marek Taclík se ho zhostil výtečně, skloubil podivínství s chcípáckým vystupováním, kterým si možná získá diváka. Stejně jako další ztroskotanci, rozuměj zaměstnanci, hotelu, kteří si ale i přes odbyté psychologické vykreslení svoji beznaděj oproti Fleischmanovi relativně uvědomují. Tady potěší nemalý herecký talent Kláry Issové, která coby servírka Ilja snad jako jediná dokázala vybruslit z figurkaření, které ostatní setřást nedokázali. Věkově jde o třicátníky, mentálně ovšem o nevyzrálé losery, kteří přešlapují na místě – ne proto, že se bojí změny, ale proto, že nic jiného by ani nesvedli. Vadí tu víc věcí: žánrová nevyhraněnost, absence umělecké vize, vykonstruované motivace, nepřirozené reakce většiny zúčastněných.. a našlo by se toho víc. Prostě čím víc se mluví, tím je to horší. Ostatně dialogová nemohoucnost je asi největším problémem celého ještědského vyprávění. Právě Ondříčkova poetika by mi s přispěním skvělé hudby Jana P. Muchowa bohatě stačila, škoda, že se na plátno neustále snaží tlačit vtipné momenty, které ne vždy fungují. Protože jistá tajemná magičnost tu z plátna bezesporu čiší.. (13.10.2009)

Na film jsem dostal doporučení, ale moc mě to nenadchlo. Ze začátku mi to přišlo docela dobrý, ale tak po půl hodině si řikám, že se to pořád nějak nerozjelo a děj se nikam neposunul. Co jsem viděl filmy od Davida Ondříčka, tak ono to všechno bylo dějově dost o ničem. Ale zatimco třeba u Samotářů jsem se opravdu zasmál a u Šeptej to zase zachránila muzika a atmosféra, tak tady těch vtipnejch míst zase tak moc nebylo, atmosféra žádná a minimalistická hudba od Muchowa tentokrát taky nic moc. Celkově ten film neni úplnej průser, dá se na to koukat, ale zároveň taky nic, co bych musel vidět znovu. Slabý 3 hvězdy. (07.05.2014)

Okrem podarených hereckých kreácií (pri charakteroch postáv tohto typu to inak nazvať nemôžem) a asi troch štyroch naozaj pointových vtipných scénach sa nad týmto filmom znáša obrovský otáznik nespokojnosti. Ako čistokrvná komédia mi to teda určite neprišlo. Dráma a romantika hrali dosť dôležitú rolu. Kvalita týchto žánrov kolísala ako zmeny počasia počas filmu, ale inak som sa nenudil, hlavne od druhej polky, kde som si konečne privykol Ondříčkovej filmovej náture. Nabudúce to snáď bude lepšie. 55%. (09.07.2008)

Kdybych to bral z pohledu realističnosti, problém celého filmu je, že tam je každý nějakým stylem ujetý a prakticky se v něm nevyskytuje normální běžná postava. Ale v komedii se to docela ztratí a faktem je, že právě tato stránka (vada) filmu je hlavně v první části strůjcem mnoha velmi humorných situací. Druhým negativem je pak fakt, že se Ondříček nesnažil natočit jen komedii, ale i jakési romantické drama, a to filmu (hlavně v jeho závěru) trošku škodí a ubírá na zajímavosti a poutavosti. Zkrátka, stahuje to film do docela poměrně něvábně zavádějících zatuchlých vod kýčovitého mainstreamu. Oprostit ten film od tohoto, byla by to na české poměry poměrně dobrá velmi zábavná komedie. Taclík je poměrně křečovitý. Issová tradičně zajímavá. Ovšem Jaromír Dulava je naprosto kulervoucí. Mám toho herce fakt rád, ale tohle bych od něj snad nikdy nečekal. Ten jeho hláškující zastydlej puberťák mě fakt rozválcoval a snad jen díky němu, a vlastně taky Patkovi v podání Jaroslava Plesla dávám hvězdy čtyři a ne jen tři. Dulava je king! (22.04.2012)