Grandhotel

Na celém snímku je nejkrásnější prostředí, které je snímáno kamerou velmi skvěle. Hudba od Muchowa má jednoduchý motiv, ale je docela zajímavý :o). Dialogy jsou jednoduché, ale zas je pravda, že jsou jednoduše lidské a proto se hlavnímu příběhu dá i věřit. Film o lidech, kteří nejsou uplně normální:)). (04.07.2008)

Jednorázovka. Za dva dni človek ani nevie, že to vlastne pozeral. Teda čo sa týka príbehu. Grandhotel však disponuje dvomi postavami, ktoré dojem ako tak zachraňujú a sú schopné dačo vydlabať do pamäte. Patka v podaní Plesla a Issová ako Ilja. On je typický cool boy z malej prdele a ona je typická chlapmi nedocená peknosť. Inak málokedy sa stane, že mi vo filme vadí hudba, ale tu som si ju v negatívnom zmysle často uvedomoval, vôbec nekorešpondovala. Miestami ako keby robená pre thriller, ktorým Grandhotel nie je ani omylom. (24.02.2010)

No tak nevim, od Ondříčka jsem čekal něco víc. Příběh sice nic moc a herci se taky dvakrát nepředvedli. Po technické stránce je to ale výborný. Kamera, nádherné scenérie a hlavně hudba se dosti povedly. No a u Ondříčka je to tak napůl. Některý scény jsou dost dobrý, ale u některejch jsem si zase nebyl jistej jestli tohleto jako fakt myslí vážně (většinou za to mohli dosti blbý dialogy). Suma sumárum je to další ze série současných českých filmů, který sice měl potenciál, ale nakonec to je pouze průměr. (30.04.2007)

Grandhotel je přesně ten typ filmu, po kterém bych chtěl být podivínským meteorologem na Ještědu, mít zvláštní zájmy, nemoci nikdy opustit Liberec, zkrátka mít svůj bezrozporný svět. Tenhle pocit mám na filmech snad vůbec nejradši. Zároveň si ale uvědomuju nereálnost takové touhy, protože Fleischmanem (a ani žádnou jinou filmovou figurkou) se nemůžete stát, tím prostě musíte už být. Taky mám rád Jaroslava Rudiše včetně jeho cameo role. (01.08.2011)

Na Grandhotelu je příjemný způsob jakým si pohrává s ještědským vysílačem a jeho symbolikou coby zhmotnění touhy dotknout se oblohy, která je vlastní i hlavnímu hrdinovi Fleischmanovi. Vizuálně film taky má co říci, neustále převalující se mraky, modrá a bílá, dávají filmu výraznou tvář, která člověku utkví v paměti. Za zmínku stojí i hudba, v níž Muchow chytře kloubí elektronickou hudbu s vážnou. Tak, a teď proč se mi film nelíbil. Ondříček upadl do stereotypu, v němž postavy přeříkávají ty nejméně pravděpodobné věty, působí jako ufoni, se kterými se nijak nedokážu ztotožnit. Celý film působí neživě, uměle, jako bych si ho koupil zabalený do igelitu někde v Albertovi. Nepomáhají ani klady, které jsem zmínil na začátku. Je mi líto. (27.10.2006)