Krajina přílivu

Carrollovská říše divů může mít mnoho podob. Ve filmu Terryho Gilliama je to buranský zapadákov se dvěma domy uprostřed nekonečných lánů trávy. Sem přijela malá holčička s otcem feťákem a zatímco on si dopřává „dovolenou“ ze stříkačky, ona tráví čas konverzací s hlavami panenek a poznáváním groteskních sousedů. Realita, sen, fantazie a šílenství nejsou jasně odděleny, nýbrž splývají do pokřiveného obrazu znepokojivého světa, v němž je představivost stejně tak obranou proti hrůze, jako hrůzostrašnou iluzí. (17.08.2008)

Příběh rodiny narkomanů a jejich dcerky, která se po předávkování dostane s otcem do bydliště své babičky, kterou nikdy nepoznala. Tam si její otec dává jako každý den dávku, pomocí injekční stříkačky s jejíž pomocí se dostává jak říká „ na prázdniny “. Na prázdninách však už zůstane a malá holčička nijak nerozhozena si hraje se svýma panenkami a prozkoumává okolí, kde se spřátelí se sousední paní, která znala jeho otce velmi intimně a jejím bratrem, který je dementní a neustále bojuje proti zlému žralokovi v podobě jedoucího vlaku tím, že mu na koleje dává spoustu věcí jako kameny, mince atd. Už v polovině, možná i dříve, je ale jasné jak film bude končit, což je škoda. A nic nezachrání ani Jeff Bridges, a to ani jako sešitej. A tak vše rychle končí a malé holčičce tak začíná nový život, který jak se zdá bude mnohem lepší než doposavad. Jinak společně s bratři Grimmy se mi to moc nelíbilo, takové suché bez šťávy a emocí. (12.04.2007)

Spoilery! Na jednu stranu je třeba určitě ocenit nekončící fantazii Terryho Gilliama a především fakt, že se umí dokonale odlišovat od většiny tvůrců, čímž mohou vznikat podobné velice originální náměty, které ovšem logicky nesednou každému, protože se opravdu výrazně vyhýbá současným osvědčeným stereotypům a namísto toho nám prezentuje nápady z nejtemnějších zákoutí své mysli. Tato dvouhodinová dávka deprese skutečně nesedne každému. Divák je nucen sledovat 2 hodiny malé samorostlé děvčátko, jehož oba rodiče jsou těžcí heroinisté v poslední fázi života. A tak se dítě naučí v rámci obranného mechanizmu stále více a častěji unikat do svého vnitřního světa a odolávat tak kruté realitě okolo. Po smrti obou rodičů, která nastane asi v první čtvrtině filmu, divák sleduje už jen čirou beznaděj a cítí se až do závěrečných titulků velice nepříjemně. Bohužel se ovšem současně stíhá nudit, protože snímek je opravdu velice stereotypní. K vidění je tedy spíše pouze několik šílených momentů, které vám zaručeně na dlouhou dobu uvíznou v paměti, než že by se ve vás zapsal snímek jako celek. Docela mě zaráží, že snímek s velmi intenzivním pedofilním nádechem odolal přísné cenzuře. Jodelle Ferland byla ovšem v této nesmírně obtížné roli zcela přirozená a úžasná. Gilliam ukázal, že zřejmě umí velice dobře pracovat s malými herci. Stejně tak po umělecké stránce je snímek velmi vysoko, ale to není u Gilliama zřejmě nijak překvapující. Lepší 2 hvězdy. (29.06.2019)

Bizarně geniální záležitost. Myslím, že Tideland ocení jen lidé, kteří disponují jednak obrovskou dávkou fantazie a jednak smysl pro vnímání pravé skutečnosti, protože právě tahle ambivalence je očima naší protagonistky hlavním tématem filmu. Po celou dobu jsem sledoval stejně tak úžasnou pohádkovou šou na pozadí zvrácené skutečnosti, něco, co jsem opravdu ještě nikdy dřív nesledoval. Až do konce jsem jen zíral, a to hodně zaníceným způsobem. (10.02.2008)

Fungovalo ny to ako nejaký starý lacný antikvariát, burza lacných prkotín alebo bezplatné múzeum haraburdia, ale nie ako dvojhodinový ambiciózny film. ............. Čierny humor výrazne šedivie a nepomáha mu ani blond parochňa a tvorí len jednu z miriády náhodne sa povaľujúcich absurdností, nezriedka odkazujúcim k hororovým klasikám (rozhovorys bábikami podobné Shiningu alebo absolútne nemotivovaný nájazd kamery ako vystrihnutý z EVIL DEAD) ktoré zbytočne presycujú žalúdok filmu a v následnom spracovaní tejto obžernej masy tráviaci trakt filmu úplne rezignuje. .............. Gilliam je znova výstredný spôsobom, akým to dokáže iba on, avšak jeho blázneniu chýba dynamika spolu s aspoň minimálnym náznakom dýchajúcej duše a funkčným trávením (duša nemusí byť ani tak divoká ako vo Fear and loathing in Las Vegas, a v trávení by stačila aspoň desatina štiav z Dvanástich opíc), kvôli čomu je nemožné držať sa ho do úplného konca. ................ Tideland je veľká, perfektne nasnímaná skládka hrdzavejúcej zaprášenej imaginácie , v ktorehj útrobách je možné nájsť desiatky objektov vhodných na, nie zrovná lichotivé, metaforizovanie filmu. Ako synekdochu nespočetných možností použijem hnijúcu mŕtvolu otca hlavnej hrdinky.................. Vesmír vytvorený v Tidelande netrpí žiadnym deficitom čo sa týka početnosti možností rozbehnúť sa a zaujať. Opak je pravdou. Svoju exotickú preplnenosť ale nedokáže rozpohybovať, usporiadať a vytvoriť z nej jeden veľký funkčný organizmus. Tideland Banálne zlyháva na topornosti, každou pribúdajúcou desiatkou minút sa z neho stáva viac a viac poľutovaniahodný invalid s ochrnutými ambíciami ............. Problém pri objavovaní potenciálu jednotlivých kusov a kúskov surrálneho odpadu by nemal veľa šancí na narušenie procesu. Gilliam disponuje množstvom všetkého možného aj nemožného, čo, bohužiaľ, bezhlavo stavia na seba a výsledný produkt je nesúdržná atrakcia, architektonické fiasko zadrhnuté vlastnou stojatou nefunkčnosťou, prehliadka "cetiek" rozsiahlejšia než zbierky v Louvri. Lavína prenikavého nonsensu z ktorej sa ani sám autor autor nedokáže vyhrabať. Summa summarum, písať o takejto zmesi chaosu a snažiť sa ju uchopiť a vystihnúť nie je o nič menej zmätené, než zmes samotná. (22.06.2014)