Krajina přílivu

Druhý tripový výlet Terryho Gilliama. Zatímco Strach a hnus v Las Vegas představoval manickou fází tripu, Krajina přílivu je temnou depresivní polovinou jízdy (viz. např. přelidněnost hazardpole Las vegas vs samota opuštěného venkova). Drogové rauše otce a matky souzní s temnou patologickou fantazií malé hrdinky Jelizy-Rose. Krajinu přílivu lze vnímat mj. jako rekviem za dětskou fantazii - nejen pro její temnou deformaci u Jelizy-Rose, ale také pro její absolutní ztrátu ve světě dospělých. Všechny dospělé postavy fimu se se ztrátou fantazie nedokáží vyrovnat a snaží se jí uměle navodit drogami nebo nahradit obbsesemi či fetišem. V šíleném světě Krajiny přílivu tak Jeliza-Rose na půdorysu pohádkového příběhu (smrt rodičů v úvodu, postupné potkávání bizarních postav a kontakt s nimi, vnitřní cesta hrdinky...) prochází za pomocí schizofrenních dětských her těžko identifikovatelným časem a prostorem a stále silněji zpívá labutí píseň svého dětství. Krajina přílivu je bohužel přliš v zajetí narativní i formální subjektivnosti, stejně jako v umanuté fixaci na hlavní hrdnínku. Je to zvláštní, ale film přeplněný (zvrácenou) fantazií je velmi nudný a nestravitelný. Gilliam možná až příliš rozeznívá temné stránky duše, divák se podvědomě brání a hledá únik z takto definivaného filmového světa. Možná se mu tento experiment pouze vymknul z rukou... PS - opuštěný dům a vycpaná zvířátka = krásný odkaz na Hitchcockovo Psycho. (13.01.2007)

Upřímně nevím co si o tomhle filmu myslet. Zfetovaná Alenka v říši divů. Malé holčičce Jelize-Rose zemře matka a tak vyráží se svým otcem na venkov do domu své babičky, kde si může okolní svět přetvořit pomocí své fantazie na místo, kde je krásné žít, kde nejsou drogy ani smutek. Kde se stébla obilí mění v mořské vlny a vlaky ve žraloky. Jen nevím jestli je to ze strany Jelize pokus o útěk od reality, aby si nepřipustila smrt otce, nebo přirozená věc. Klasicky provokativní Gilliam s jako obvykle vytříbenou vizuální formou. I stránka kamery je pro Gilliama klasická (nakloněné záběry, často brané ze zpod z neobvyklých úhlů). Největším kladem filmu je bezkonkurenčně Jodelle Ferland, která je neuvěřitelně přesvědčivá, Gilliam jí snad musel přidávat něco do jídla, aby působila takhle mimo:) (18.02.2007)

Vy s tím teda naděláte. "Obyčejný" výlet do dětské mysli a představivosti, neobyčejný pouze v tom, že málokdo ho dokáže opravdu vystihnout. Z bizarního se stává přirozené, z nesmyslu realita, nepodstatné se stává životně důležitým, věci mají svůj význam a přece jsou ještě bez významu. Ale kdo už zapomněl, tak stejně neví, o čem mluvím. (08.01.2008)

Jsem naprosto šokován, nemohu se s tím smířit - a nesmířím se s tím. Nejsem velký znalec Terryho Gilliama, toto je teprve čtvrtý snímek, co jsem od něj viděl, avšak předem říkám, že se neřadím mezi jeho odpůrce: Imaginárium Dr. Parnasse se mi líbilo a z 12 opic a Krále rybáře jsem byl vyloženě nadšený. Avšak co mělo být toto, to možná neví i sám režisér Gilliam. Ani takovýhle námět, který je mimochodem nosný, se nemusí podat stylem, který působí, že se tvůrce filmu zbláznil, zhulil či oboje. Nechápu ani všeobecnou chválu na adresu Jodelle Ferland - pravda, byla lepší a méně křečovitě teatrální než většina hereckého ansámblu, avšak její výkon byl zcela průměrný, málo zajímavý a především její brebentění s hlavami panenek bylo nesympatické až otravné. Film je nudný a nepřesvědčivý, jedinou skutečně věrohodně a nesmírně kvalitně odvedenou práci předvedl geniálně zfetovaný Jeff Bridges, který opět dostal roli, se kterou by se nikdo takto popasovat nedokázal. Bohužel je to první film s ním, který se mi nelíbil, navíc nemá velký prostor. Každopádně nebýt něj, dám maximálně jednu hvězdičku a tento rozčilující film vypnu po pár minutách - nebo ho spíše vůbec nezapínám... (12.09.2012)

Drogová verze Alenky v říši divů se sousedy, v jejichž blízkosti by se cítil poněkud nesvůj i Norman Bates. Tenhle fantasmagorický úlet opravdu není pro každého. Parádní výkon Jodelle Ferland v hlavní roli filmu, který by nejspíš ještě pěkných pár let neměla ani vidět, natož v něm v podstatě neslézt z plátna. Terry Gilliam opět zabodoval! (25.09.2006)