Režie:
Carlos SauraKamera:
Luis CuadradoHudba:
Luis de PabloHrají:
Geraldine Chaplin, José Luis López Vázquez, Alfredo Mayo, Fernando Sánchez Polack, Emiliano Redondo, Ana María Custodio, Víctor Manuel Moreno (více)Obsahy(1)
Mladý lékař Julian se setkává se svým přítelem z dětství Pablem, který se právě vrátil z Afriky s novopečenou manželkou Elenou. Julian se do ní zamiluje a pokouší se ji svést, ona ho však odmítá. Do Juliana se ve stejné době zamiluje sestřička z kliniky Ana, on je zklamán z neustálého odmítání Eleny, nutí tedy Anu, aby se oblékala a vypadala stejně, jako Elena. (*Elfík*)
(více)Recenze (26)
Kdybych předem nevěděl, že jde o film Carlose Saury, vsadil bych se o sud peprmintového frappé, že autorem je Luis Bunuel... Tento snímek je jiskřivým svědectvím, že posedlost jednou černobílou představou a láska k ní může mít v pravdě destruktivní vyvrcholení. V hlavní roli nevyzpytatelná a svůdná Geraldine Chaplin jako Elena a zdaleka ne tak atraktivní José Luis López Vázquez v roli konzervativního nábožensky založeného lékaře, pro kterého je právě Elena ztělesněním onoho přízraku. Kdo má rád Buńuelovy filmy, přijde si rozhodně na své! Mě tenhle snímek docela dostal, ale původně zamýšlených pět hvězdiček dám případně až po druhém zhlédnutí. ()
další pamlsek servírovaný režisérem, tentokrát poťouchle věnován Bunuelovi. V prvé řadě José Luis López Vázquez i dvojí Geraldine hrají naprosto skvěle. A dál: ty překrásné drobnosti jako hrdinova podezřelá záliba v dívkách z luxusních časopisů a v dámské kosmetice. Ten jeho vycizelovaný byt plný starožitností (ehm, s výjimkou veslařského trenažeru před zrcadlem) v kontrastu s polozřícenými lázněmi a místnostmi plnými vzpomínek odsouzenými k zániku, místem jeho dětství, ze kterého zachránil pouze malou část, kterou vybavil naopak velmi moderně. A konečně ta záhadná vzpomínka na jednu dívku, která v něm utkvěla tak hluboko, že její znesvěcení tvrdě pomstí ... A pak Anna, nenápadná hrdinka, která z dokonalé submisivity na začátku filmu roste modelována jeho představami tak, až si přestáváme být jisti, zda ho už náhodou nepřerostla? Troxorova úvaha o vymezování se španělské kinematografie vůči francouzské stojí za zvážení. ()
Paní Geraldine mě kdysi okouzlila v Chaplinovi a budu ji milovat navždy. A s panem Vázquezem tvoří dokonalý pár. Že je jeho úchyl příliš veselý? Kdo někdy potkal nějakého psychopata, ví, že většinou to nebývají na první pohled vzteklí lidé s rozcuchanými vlasy, pěnou u huby a lopatou v ruce. Tenhle je tak sympatický, že mu člověk drží palce, aby mu to klaplo. A co. Čtyři a půl. ()
Pedro Almodóvar nevyrostl na zelené louce, a Carlos Saura je taky ze Španělska... K filmu: jednoduše, výstižně, překvapivě, drsně, jen to chce neznat předem pointu. Pan Saura bude ozdobou letošní Letní filmové školy, a protože můj čas je omezený a dal jsem v programu (ač nerad) přednost polskému Wymyku, tak tenhle film je pro mě prologem letošní LFŠ. Nejsem umělec ani filmový teoretik, takže nemůžu hodnotně porovnat styl obou režisérů (Almodóvar, Saura), nicméně kamera ve Peppermint Frappé mi hodně připomněla obrazy, jaké používá Pedro. A to i přesto, že kameraman Luis Cuadrado umřel v roce 1980, a tak nemá s filmy rodáka z Calzada de Calatrava nic společného. Ale tím jsem zase u první věty... ()
Hravá a neskutečně lehkonohá hříčka s Geraldine Chaplin v hlavní roli (respektive v hlavních rolích). Herecké obsazení většinou nevnímám jako klíčový element filmu, ale v tomto případě musím přiznat, že bez Geraldine by Peppermint Frappé bylo poloviční. Dekadentně hravé ladění filmu potlačuje morální přesah idey projekce a poté i „transplantace“ jak fyzických tak osobnostních vlastností z jedné ženy na druhou. Film tak působí osvobozujícím a nesvázaným dojmem. Na rozdíl od Doupěte zde také chybí sociální kritika a prostor je plně věnován oné zvrácené hře, kterou si lze pod Saurovým vedením výborně užít.[LFŠ 2012] ()
Galerie (9)
Photo © Carlotta Films
Reklama